Mizija

Mizija (bulharsky Мизия) je město ležící v severozápadním Bulharsku, v Dolnodunajské nížině, na obou březích řeky Skăt, která se nedaleko odtud vlévá do řeky Ogosta. Město je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně 2 800[2] obyvatel.

Mizija
Мизия

znak
Poloha
Souřadnice43°41′30″ s. š., 23°51′17″ v. d.
Nadmořská výška54 m n. m.
StátBulharsko Bulharsko
oblastVracká
obštinaMizija
Mizija
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel3 205 (2020[1])
Etnické složeníBulhaři
Náboženské složenípravoslaví
Správa
Telefonní předvolba09161
PSČ3330
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První sídlo na území města založili Thrákové před 5 000 lety, jak dokládá zdejší nález stříbrných thráckých šperků z roku 1925.[p 1] V 1. století se oblast stala součástí Římské říše jako provincie Moesie a na přelomu 6. a 7. století se zde usídlili Slované.

Současné sídlo vzniklo až v 18. století a jeho tehdejší název Bukjovci se poprvé objevuje v osmanském berním soupisu z roku 1848. Na začátku 70. let 19. století založili místní obyvatelé tajný revoluční výbor, který měl připravit ozbrojené povstání. V dědině pobývali Vasil Levski, Stojan Zaimov, Georgi Benkovski nebo Petăr Obretenov. Duší výboru se v roce 1874 stal učitel Spas Sokolov, který byl členem Botevova oddílu.

Bukjovci byly osvobozeny během rusko-turecké války 21. listopadu 1877 a následně se staly součástí Bulharského knížectví. V létě roku 1950, během kolektivizace, se více než 200 místních lidí neúspěšně pokusilo vystoupit z nedávno založeného zemědělského družstva.[3] V roce 1970 byly Bukjovci sloučeny se vsí Gložene, ležícím za Ogostou, a povýšeny na město, které dostalo název podle bulharského výrazu pro starověkou provincii Moesii. V roce 1978 byla ves Gložene od města oddělena, přičemž v současnosti patří do obštiny Kozloduj, a Bukjovci zůstaly městem s názvem Mizija.

Obyvatelstvo

Ve městě žije 3 205 obyvatel a je zde trvale hlášeno 2 931 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[4][p 2]

  •   Bulhaři: 2 790 (89.3 %)
  •   Romové: 311 (10.0 %)
  •   ostatní: 22 (0.7 %)

Odkazy

Poznámky

  1. Nález je znám jako Bukjovský poklad a nyní je uložen v Národním historickém muzeu v Sofii.
  2. Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference

  1. Тримесечни таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2020 г. (по области, общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2020-09-15 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (bulharsky)
  2. Dostupné online.
  3. GRUEV, Michail. Преорани слогове: колективизация и социална промяна в Българския северозапад, 40-те - 50-те години на XX век. [s.l.]: Cиела, 2009. 362 s. ISBN 978-954-28-0450-5. S. 157. (bulharsky)
  4. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.