Sittersdorf

Kostel sv. Heleny v Sittersdorfu je poprvé doložen k roku 1154. Ve 13. století hrad Sonnegg (prvně doložen v roce 1267), postavený hrabětem z Heunburgu sloužil ve středověku jako vévodský obvodní soud pro údolí Jauntal. Erb pánů z Sonneggu, křídla orla, se dodnes nachází v městském znaku. Pánové ze Sonnegu vlastnili hrad do 16. století, pak jej vlastnila a rozšířila rodina Ungnadova. Budova nakonec přešla v roce 1639 do držení šlechtického rodu Orsini-Rosenberg.

O druhém hradu, nacházejícím se v obci Sittersdorf na kopci Gradiše, jižně od St. Philippi, se nepodařilo téměř nic zjistit. Nicméně existuje zpráva od Stephana Singera z roku 1938, ze které vyplývá, že pozůstatky hradebních zdí jsou k dispozici. Předpokládá se, že to byl hrad "Juno" nebo "Kristendorf".

Od brzkého novověku byl Sittersdorf známý pro svou vinařskou kulturu, sittersdorferské víno se objevilo i na dvoře španělského krále Karla III.. Na radu rakouského velvyslance ve Španělsku princ Franze z Rosenbergu vyzkoušel na žaludeční a zažívací problémy červené sittersdorferské "zdravé víno". Jeho charakter určen podzimním přemrznutím, královi dodávali do Madridu dva "Lagl" asi přes Terst a Madrid. Pěstování sittersdorfského "červeného", i když vyráběné v menší míře, se zachovalo až do dnešních dnů.

Obec Sittersdorf, která byla založena v roce 1850, byla včleněna v roce 1865 do obce Eberndorfu, ale opět se osamostatnila o šest let později. V roce 1944 obec přibrala katastrální území Rückersdorf (stalo se částí obce) a Proboi a obec byla rozšířena v roce 1973 o část městyse Eisenkappel-Vellach

Stará základní škola byla zbourána a nahrazena novou. Bylo zřízeno také sociální bydlení a dvojjazyčná školka.

Podle statistiky z roku 2001 měl Sittersdorf celkem 2 127 obyvatel, z nichž 98,1 % byli občané Rakouska. Celkem 19,8 % obyvatel jsou korutanští Slovinci.

Celkem 93,2 % populace se hlásí k římským katolíkům, k evangelíkům 1,1  a bez vyznání je 3,7 %.

• Friedrich Seifriz, rakouský politik, žil v Miklasdorfu