Sintra

Sintra je město a sídlo obce v Portugalsku, v Estremaduře a dnešním distriktu Lisabon, asi 20 km severozápadně od Lisabonu, jehož metropolitní oblasti je součástí a s nímž je spojeno příměstskou železnicí.

Sintra

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice38°47′50″ s. š., 9°23′26″ z. d.
Nadmořská výška317 m n. m.
StátPortugalsko Portugalsko
Sintra
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha319,2 km²
Počet obyvatel377 835 (2011)[1]
Hustota zalidnění1 183,6 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokalityKulturní krajina Sintry
Typkulturní dědictví
Kritériumii, iv, v
Odkaz723 (anglicky)
Zařazení1995 (19. zasedání)
Správa
Oficiální webwww.cm-sintra.pt
Telefonní předvolba219
PSČ2714
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Počátky Sintry sahají do středověku, popis tohoto místa je dochován z 11. století od portugalsko-arabského geografa Al-Bacra. Ve městě se nacházela řada staveb islámské architektury, avšak během reconquisty při dobývání města byla většina z nich zbořena. Sintra se díky své výhodné poloze nedaleko Lisabonu a dobrým klimatickým podmínkám stala letním sídlem královské rodiny. Také byla díky maurskému hradu, množství paláců, zahrad, parků, postavených a vybudovaných v různých slohových obdobích, nazývána pohádkovým městem. Sintra je i s přilehlou oblastí zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Hlavní památky

Palácio Nacional de Sintra

Palácio Nacional de Sintra je palác s prvky gotického, manuelského a maurského stylu. Od 15. až do 19. století byl téměř nepřetržitě obýván královskou rodinou. Nejstarší dochovanou částí paláce je kaple ze 14. století postavená za vlády krále Dinise I. Hlavní části paláce byly postaveny za vlády krále Jana I. Za zmínku stojí především Sala das Pegas (Labutí sál), Sala das Cisnes (Sál strak) či Sala dos Árabes (Arabský sál). O další rozvoj paláce se v letech 14971530 zasloužil král Manuel I. Z tohoto období pochází například Sala dos Brasões (Sál erbů). Od roku 1676 až do roku 1683 byl v paláci svým bratrem Pedrem II. vězněn psychicky labilní král Alfons VI. Roku 1755 postihlo Lisabon a jeho okolí zemětřesení, které poničilo i tento palác. Po založení republiky, roku 1910 se palác stal národní památkou.

Palácio Nacional da Pena

Palácio Nacional da Pena

Tento palác je jednou z největších romantických staveb 19. století ve světě. Stojí na místě dřívějšího kláštera, který nechal pro řád svatého Jeronýma postavit král Manuel I. Roku 1755 byl ale klášter téměř celý zničen zemětřesením a dlouho zůstal v troskách. Zajímat se o něj začal až král Ferdinand II, který ho v letech 18421854 nechal přestavit na královský palác. Přestavbu král svěřil německému architektovi, geografovi a geologovi, baronovi Wilhelmu Ludwigovi von Eschwege, jeho spolupracovníkem ve vytváření rozsáhlého parku v romantickém duchu byl Václav Cífka, český zahradní architekt a umělec působící v Portugalsku. Po králově smrti byl palác prodán královi Ludvíkovi I. a roku 1889 se stal majetkem státu.

Monserrate

Monserrate

Související informace naleznete také v článku Palác Monserrate.

Pozemek, na kterém dnes stojí palác Monserrate obklopený stejnojmenným parkem, byl původně majetkem řádu Monserrate. Roku 1790 si pozemek pronajal anglický obchodník Gerard DeVisme a postavil si zde novogotický dům. Od roku 1793 zde pobýval anglický spisovatel William Beckford. Poté palác dlouho chátral. V té době ho navštívil básník Lord Byron, který toto místo zmiňuje i ve svém slavném díle Childe Haroldova pouť. Roku 1855 ho koupil další slavný angličan, Sir Francis Cook. Tento anglický baronet, kterému později portugalský král Ludvík I. udělil titul vikomt z Monserrate, zde roku 1858 nechal postavit romantický palác, jehož architektem byl James Knowles. Palác mnoho let sloužil jako letní sídlo rodiny Cookových a od roku 1949 je majetkem státu.

Quinta da Regaleira

Podrobnější informace naleznete v článku Quinta da Regaleira.

Tento palác je také známý pod jménem Palác milionáře Monteira (Palácio do Monteiro dos Milhões) podle svého prvního majitele jménem António Augusto Carvalho Monteiro. Součástí paláce je překrásná kaple a velký park s mnoha jezery, jeskyněmi, fontánami a dalšími zajímavými stavbami. Monteiro si pro sebe přál sídlo, které by odráželo jeho zájmy, alchymii, zednářství, templářství a rosekruciánský řád. Najal si tedy italského architekta Luigiho Maniniho, a ten v letech 19041910 vytvořil mnoho staveb, ve kterých najdeme prvky romantismu, gotické renesance i manuelského slohu. Palác mnoho let sloužil jako soukromá rezidence různých majitelů. Roku 1997 ho získalo město, prošel rozsáhlou renovací a o rok později byl zpřístupněn veřejnosti. Dnes je palác dějištěm mnoha kulturních akcí.

Maurský hrad

Palácio de Seteais

Tento neoklasicistický palác z 18. století byl postaven pro holandského konzula Daniela Gildemeestera. Po jeho smrti ho koupil markýz Diogo José Vito de Menezes Noronha Coutinho a nechal k němu přistavět další křídla. Roku 1946 palác získala portugalská vláda a dnes slouží jako luxusní hotel a restaurace.

Castelo dos Mouros

Castelo dos Mouros (Maurský hrad) je hrad původně postavený Maury někdy v 9. nebo 10. století. Dnešní podobu získal v 19. století, kdy ho nechal v romantickém stylu renovovat portugalský král Ferdinand II.

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Palácio Nacional da Pena na portugalské Wikipedii, Palácio Nacional de Sintra na portugalské Wikipedii, Palácio de Monserrate na portugalské Wikipedii, Palácio da Regaleira na portugalské Wikipedii, Palácio de Seteais na portugalské Wikipedii a Castelo dos Mouros (Sintra) na portugalské Wikipedii.

  1. Dostupné online. [cit. 2018-09-19]

Literatura

  • ŠTĚPÁNEK, Pavel. Neznámý český výtvarník v Portugalsku. Umění a řemesla. 1980, roč. 24, čís. 1, s. 68. ISSN 0139-5815.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.