Sikhská říše

Sikhská říše byl stát, který existoval v Paňdžábu a přilehlých oblastech v letech 1799 až 1849. Založil ho Randžít Singh, který sjednotil sikhské státečky zvané misl a vytvořil centralizovaný stát založený na sikhském náboženství jako klíčové ideologii. Stát byl důmyslně vojensky organizován, panovník využíval zahraniční odborníky. To vedlo k expanzi, při níž Sikhové zabrali Kašmír a části Sindhu a Paštunska. Po smrti Randžíta Singha v roce 1839 byl stát oslaben vnitřními boji o moc, čehož využili Britové a v sérii válek Sikhskou říši ovládli. Rozhodující bitva, po které říše zanikla, se odehrála 21. února 1849 u Gudžrátu.

Sikhská říše Sarkar-i Khalsa  ਸਿੱਖ ਖਾਲਸਾ ਰਾਜ  امپراطوری سیک ←  ←  ←  1799–1849  →  → vlajka
Hymna: Deg Tegh Fateh
geografie Sikhská říše na vrcholu moci kolem roku 1839 za vlády Randžíta Singha
hlavní město:	Láhaur
obyvatelstvo
počet obyvatel:	3 500 000 (roku 1831)
jazyky:	perština, paňdžábština, dógrí, kašmírština, paštština
náboženství:	sikhské
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
měna:	Nanak Shahi Sikke
státní útvary a území
předcházející: Sikhská konfederace Durránská říše Maráthská říše následující: Paňdžábská provincie (Britská Indie) Džammú a Kašmír (1846–1952)

Stát byl rozdělen na čtyři provincie: Láhaur, Multán, Pešávar a Kašmír. Hlavním městem byl Láhaur. Odhaduje se, že 80% obyvatel Sikhské říše tvořili muslimové.[1]