Seznam akvitánských vévodů

Titul vévodů z Akvitánie se sporadicky objevuje již v druhé polovině 7. století[1], kdy se akvitánské šlechtě dařilo v době oslabení Franské říše za posleních Merovejovců prosadit určitý stupeň nezávislosti až k titulu krále v osobě Ody (†735), který musel odolávat muslimskému vpádu i stále posilujícímu rodu Karolingů, kteří zastávali prestižní funkci franských majordomů. Jejich úsilí o omezení suverenity Akvitánie skončilo až za císaře Karla Velikého, který domácí vládnoucí rod definitivně porazil a kdy bylo ponecháno územní rozdělení na hrabství[2], královský titul zůstával v rodě Karlovců a titul akvitánských vévodů byl obnoven jen příložitostně a jako prestižní přecházel střídavě do rukou několika západofranských rodů[3]. Před polovinou 10. století ho dědičně získali Ramnulfidové, hrabata z Poitou (někdy uváděni jako rod z Poitiers), kteří od poloviny 11. století drželi dědičně i titul vévodů gaskoňských[p 1]

Francie pol. 12. století - Akvitánské vévodství a doména Plantagenetů na evropské pevnině

Sňatkem Eleonory Akvitánské roku 1152 s Jindřichem II. z rodu Planagenetů a pozdějším králem Anglie přešlo toto území pod tento rod a došlo k vytvoření perzonální a rodové unie tvořené anglickou korunou, vévodstvím Akvitánie, Normandie a hrabstvím Anjou, moderně zvané též Anjouovská říše.

Rozpad tohoto panství nastal počátkem 13. století, kdy anglický král Jan Bezzemek přišel o značnou část severního teritoria ve Francii[4], které mu francouzský král Filip II. August jako svému vazalovi odebral a obsadil. Po porážce u Bouvines roku 1216, kterou zde obdržel od francouzského krále jeho spojenec Ota IV. Brunšvický, přišel i o další provincie a jeho nástupce Jindřich III. Plantagenet již ovládal pouze jihovýchodní části Akvitánie a Gaskoňska.

Titul akvitánských vévodů se v anglickém královském rodě udržel až do konce Stoleté války, ve Francii se od poloviny 13. století vžil pro toto území název Guyenne.