Separační zeď (Kroměříž)

Plán separace židovského osídlení v Kroměříži z roku 1727

Separační zeď s emeritním domem s kaplí v pozadí, vpravo zeď kostela

Separační zeď s linoryty

Část separační zdi ve farní zahradě za emeritními domy

Separační zeď byla postavena v roce 1680 za biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z jeho popudu a na jeho vlastní náklady. Podnětem k výstavbě zdi byl především neutuchající proud žalob křesťanských a židovských majitelů zahrad a dvorků, které často zasahovaly na pozemek křesťanského, či naopak židovského souseda. Za křesťanskou stranu se nám dochovala jména zainteresovaných měšťanů, kteří se se svými židovskými sousedy přeli o pozemky. Byli jimi například měšťané malíř Jiří Černoch (dům č. 93), Mikuláš Toman (č. 92), Jan Červinka (č. 91) nebo kovář Jan Joneš (č. 90). Původně byly zadní trakty křesťanských a židovských pozemků odděleny pouze plotem buď z latěk, nebo planěk. Délka zdi byla značná, protože sahala od hřbitovní zdi kostela Panny Marie až k městské hradební zdi poblíž Moravské (Vodní) brány.[2] Za zdí byly dvě ulice, v nichž se od pradávna usazovali kroměřížští židé. Moravcova ulice původně Velká Židovna (pojmenovaná podle Františka Moravce (1734–1814) historika a profesora kroměřížského piaristického gymnázia) tvořila spolu s dnešní Tylovou ulicí (pojmenována podle dramatika Josefa Kajetána Tyla, poslance říšského sněmu v Kroměříži v letech 1848-49) původně Malou Židovnou, později ulicí Svatomichalskou a částí ulice Farní židovské ghetto uvnitř hradeb oddělené od křesťanské části města separační zdí. V ghettu bývalo až 36 obytných domů, synagoga a obecní dům – radnice. Většina domů byla (v přestavbách) dochována.[3] Dvanáct budov v Moravcově ulici je na seznamu kulturních památek. Separační zeď navazovala na roh emeritního domu s kaplí (nemovitá Kulturní památka České republiky[4] s číslem 41883/7-6009) a jeho zahradní zeď a pokračovala až k literátské kapli sv. Michala. Ta stávala u kostela Panny Marie a její základy jsou pod terénem zachovány. Při kostele panny Marie byl od 16. století i křesťanský hřbitov, který byl zrušen v roce 1788.

Úplná segregace židovské obce byla završena v roce 1727 za kardinála Wolfganga Hannibala von Schrattenbach.[5] Vchod do ghetta byl na noc uzavírán těžkým řetězem. Do města mohli cizí Židé vstupovat pouze Mlýnskou branou, kde za osobu museli zaplatit mýto 7 krejcarů. Umístění katovny přilehlé k separační zdi přímo v ghettu bylo dalším vnějším projevem zlovůle ze strany biskupa a jeho úřadů. Až v roce 1803 katovnu koupila židovská obec od magistrátu za 400 zlatých a postavila zde nový dům.[6] Situace Židů se zlepšila až v roce 1848, kdy byli židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem. Separační zdi se zachovala jen její část s osmi výklenky v dolní a horní řadě, v nichž bývaly barevné veduty s pohledy na Kroměříž.

V rámci celosezónního projektu KROMĚŘÍŽ 2016: V BARVÁCH, SVĚTLE, UMĚNÍ byly do horních výklenků instalovány linoryty kroměřížského výtvarníka Jiřího Klabala, které vytvořil na základě historických fotografií staré Kroměříže vybraných z fotoarchivu Muzea Kroměřížska.[7]