Sebevražedné myšlenky

Nebezpečnost sebevražedných myšlenek se posuzují podle jejich intenzity, kolik zabírají času a jejich konkrétnost, tzn. jak jasnou má jedinec představu o provedení suicidia.[16] V případě, že blízká osoba podezírá někoho ze sebevražedných myšlenek, je nutné co nejrychleji najít odbornou pomoc pro nemocného či ho podpořit v tom, aby svůj duševní stav léčil pomocí psychoterapií či alespoň kontaktoval některou z krizových linek, např. linku důvěry.[17] Ve vážných případech může duševní stav jedince vyžadovat hospitalizaci. Pokud z jakéhokoliv důvodu není odborná pomoc dostupná, musíme postiženému člověku zůstat oporou, dokud se nepodaří onu pomoc zajistit. Je důležité se vyvarovat častému stereotypu a předsudku, že člověk mluvící o sebevraždě na sebe chce jen upoutat pozornost, tudíž je vždy nezbytné předpokládat, že takový člověk myslí sebevraždu opravdu vážně. Nevhodné je taktéž osobu vybízet, aby sebevraždu vykonala (např. „tak to udělej“). Podobným chováním (např. „sebevražda je pro slabochy, je to hloupost“) nejen, že nemocnému psychicky ubližujeme, ale také zvyšujeme riziko, že si daná osoba skutečně ublíží. Řada lidí, kteří se pokusí o sebevraždu, se totiž o svém záměru někomu zmíní.[17] Další postupy, kterým je potřeba se vyvarovat během komunikace s postiženým jedincem, jsou uvedeny níže:[17][18]

• neporovnávat situaci dotyčného s jinou
  • tj. např. „někdo se má hůř“ nebo „máš vše, co si můžeš přát“
• neúcta k pocitům
  • nesnažte se jedinci jeho pocity vymluvit či je nezlehčujte, zlehčování mohou vést k nedůvěře a ukončení komunikace
• neslibovat
  • nikdy neslibujte, že zachováte tajemství o sebevražedných myšlenkách nemocného, naopak mu vysvětlete, že takovou věc není možné držet v tajnosti, pokud se jeho život v nachází ohrožení

Naopak postiženému bychom měli nabídnout pomocnou ruku a naslouchat mu, přičemž můžeme využít následující rady, které doporučuje Národní ústav duševního zdraví v Praze.[13][17] Takové rady se označují jako suicidální prevence (také prevence sebevražd) a některé z nich jsou v bodech popsány zde:

• motivovat k vyhledání pomoci
  • jak je již výše uvedeno — motivujte dotyčnou osobu k vyhledání pomoci: může se jednat o anonymní kontakt s některou z krizových linek nebo přímo odborné pomoci (psychiatr, psycholog atd.)
• zamezení přístupu k potencionálně nebezpečným předmětům
  • osobě, která se zmiňuje o sebevraždě, zamezte přístup k potencionálně nebezpečným předmětům jako např. léky, kterými se lze předávkovat nebo ostré nástroje. Pokud osoba běžně léky užívá, zajistěte, aby jí je někdo pravidelně v bezpečných dávkách vydával
• opora a naslouchání
  • snažte se osobě naslouchat a ukázat jí, že se na vás může spolehnout, nevyvolávejte v ní pocit viny, stud atp., nýbrž nabídněte svou pomoc a soucit
• omezení alkoholu, drog
  • pokud je nemocná osoba závislá na alkoholu či drogách, rozumně ji nabádejte k tomu, aby je neužívala, neboť alkohol a návykové látky mohou poskytnout pouze dočasnou úlevu, v konečném důsledku však věci jen zhoršují a mohou vést k bezhlavému jednání a prohloubení deprese

Řada duševních poruch je spojena s přítomností sebevražedných myšlenek nebo významně zvyšuje riziko jejich výskytu. Udává se, že 40 až 70 % pacientů s depresí má sebevražedené myšlenky a 90 % sebevrahů trpí duševní poruchou.[3] Níže uvedený seznam zahrnuje ty poruchy, u nichž je zřejmá souvislost s výskytem sebevražedných myšlenek. Seznam uvedený níže je pouze orientační a nejsou zde zmíněna všechna riziková onemocnění. Mezi duševní poruchy, které zvyšují riziko sebevražedných myšlenek, patří:[2][20][21][22]

• generalizovaná úzkostná porucha
• poruchy autistického spektra
• deprese
• psychóza
• schizofrenie
• posttraumatická stresová porucha
• porucha osobnosti
• paranoia
• bipolární afektivní porucha
• hyperkinetická porucha (ADHD)
• dysmorfofobická porucha
• mentální anorexie

Řada událostí v životě člověka pravděpodobně vyvolá sebevražedné myšlenky. Určité životní situace se navíc zcela běžně vyskytují u osob s výše zmíněnými duševními poruchami, což také zvyšuje riziko vyvolání sebevražedných myšlenek. Události, s nimiž se dospělí a děti v životě setkávají, se mohou lišit, proto je následující seznam také pouze orientační. Jako životní události přispívající k rozvoji suicidálních myšlenek lze zmínit následující:

• alkoholismus
  • výzkum Harvardské lékařské školy ukazuje, že lidé, kteří zneužívají alkohol, mají sklon k sebevražedným myšlenkám[23]
  • některé studie ukazují souvislost mezi konzumací alkoholu a pravděpodobností sebevražedných myšlenek[24]
  • 30 až 40% lidí, kteří zemřeli na sebevraždu, vypili před pokusem alkohol[9]
• nezaměstnanost a finanční nouze[25]
• chronická onemocnění[26][27]
• ztráta nebo smrt rodiny, přátel či partnera[27][14]
• neplánované těhotenství či potrat[28]
• šikana nebo počítačová šikana[29]
• předchozí pokusy o sebevraždu[9]
  • pokud se již člověk dříve pokusil o sebevraždu, je mnohem pravděpodobnější, že o sebevraždě bude přemýšlet znovu
• služba v ozbrojených silách
  • vojenský personál, který vykazuje příznaky PTSD s větší pravděpodobností uvažuje o sebevraždě[30]
• přibírání na váze, obezita[31]
  • riziko sebevražedných myšlenek z důvodu nadváhy je vyšší u žen než u mužů
• odnětí svobody, vězení[32]
• homosexuální, bisexuální a transsexuální orientace[33]
• pohlavní zneužívání[16]
• týrání a pohlavní zneužívání v dětství[34]
• stáří[35]
• rodinné násilí[36]
• problémy ve škole[37]
  • školní problémy pro sebevražedné chování jsou obvykle spojeny se vztahy s učiteli a spolužáky

Podle průzkumu Univerzity Karlovy v Česku má závažnou depresi cca 7 % Čechů, přičemž sebevražedné myšlenky mělo až 9 % české populace a 1 % reálně o sebevraždě uvažovalo.[40] Ministerstvo zdravotnictví České republiky uvedlo, že v důsledku pandemie koronaviru je riziko myšlenek na sebevraždu až 3× vyšší a taktéž došlo k nárůstu psychických poruch.[41][42]

Průzkum pro úřad prevenci onemocnění ve Spojených státech amerických ukázal, že o sebevraždě za poslední měsíc přemýšlel alespoň 1 ze 4 mladistvých. Dotazníku se zúčastnilo 5412 osob ve věkovém rozmezí 18 až 24 let.[43]

Sympozium zkoumající sebevražedné chování z roku 2013 odhalilo, že z 265 dotázaných homosexuálních Estonců a Rusů uvedlo, že za poslední jeden rok 14 % z nich mělo sebevražedné myšlenky a 2 % se pokusilo o sebevraždu. Během celého života o sebevraždě uvažovalo 44 % a o 11 % se o ní pokusilo.[44]

V Polsku byl skupinou psychiatrů 1663 studentům ve věku 14 až 21 let předložen anonymní dotazník týkající se sebevražedného chování; 31% studentů uvedlo přítomnost sebevražedných myšlenek a 8 % přemýšlelo o pokusu o sebevraždu. Z faktorů souvisejících s nejvyšším relativním rizikem pokusů o sebevraždu u zkoumaných studentů se jako nejvýznamnějším jevila předchozí psychiatrická léčba nebo psychoterapie, útěk z domova, sebevražedné úmrtí mezi příbuznými i přáteli, zneužívání drog a „fascinace smrtí“.[45]