Paranoia

V psychiatrii byl termín poprvé užit v roce 1883 psychiatrem Emilem Kraepelinem pro chorobné iluze vůbec, při nichž se však nenarušily ostatní intelektuální schopnosti pacienta. Náplň tohoto pojmu se časem posunula spíše k popisu falešných představ a obav z pronásledování, protože obsah původního pojmu byl příliš široký. Vzhledem k tomuto posunu není pojem paranoia psychiatry používán zcela jednotně.

Podle Freemana a Garetyové charakterizují pacienta s paranoiu dvě bludná přesvědčení:

1. že trpí nějakou újmu nebo že mu taková újma hrozí,
2. že mu někdo chce ublížit, že ho pronásleduje.[2]

Mezinárodní klasifikace chorob ISD-10 řadí paranoidní poruchy do kapitoly “schizofrenie” pod tyto diagnózy:[3]

• F 20.0 Paranoidní schizofrenie: bludné představy, často doprovázené halucinacemi
• F 22.0 Bludné poruchy, paranoia: dlouhodobé nebo trvalé bludné představy bez halucinací
• F 22.8 Ostatní bludy, stařecká paranoia
• F 23.3 Paranoidní reakce – psychogenní psychóza
• F 60.0 Paranoidní poruchy osobnosti

V obecném povědomí je paranoia doprovázena

• pocitem, že člověk vládne zvláštními silami a plní důležitý úkol,
• přesvědčením o pronásledování mimozemšťany, tajnými službami nebo démony,
• konspiračními teoriemi a představou, že svět je řízen temnými silami v pozadí,
• pocitem ovládání mozku z vnějšku,
• pocitem, že je člověk postavou v právě přečteném románu (nebo filmu a PC hře^[zdroj?!]).

Paranoia se často prolíná s řadou dalších psychóz, proto má některé znaky společné a je dost obtížné paranoiu přesně diagnostikovat. Mezi příznaky paranoii patří:

• přecitlivělost (často nepřirozená dlouhodobá urážlivost, pocit citového zranění, způsobený často malichernými příčinami (tón hlasu, gesto, slovo vyřčené v afektu apod.), většinou dokonce příčinami domnělými, které vznikají přikládáním nesprávného významu aktům jednání partnera
• vztahovačnost (neutrální nebo kladné chování k jeho osobě si vykládá jako nepřátelské, neloajální, ohrožující, kritické nebo pohrdavé)
• emocionálnost, hysterie
• sklon k citovým úrazům
• dlouhodobost citových zranění (neschopnost se rychle udobřit, odpustit, přejít to apod.)
• záštiplnost
• podezíravost
• sebestřednost
• hnusení si (potravin, osob s relativně či domněle horší hygienou aj.)
• bludy (pronásledování a ovlivňování)
  • blud perzekuční
    • stihomam – dotyčný má pocit, že je pronásledován[1] (někdy se stihomam chápe jako synonymum k paranoii[4][5])
    • slavomam – dotyčný má pocit, že je mu bráněno v tom, aby se stal slavným (jiným významem slova slavomam je velikášství, megalomanický blud, neboli megalomanie)[4][5]
• manipulace
• kverulantství (nemocný soustavně deptá své okolí, útočí i kvůli hloupostem, všechno komentuje, jakoukoliv výtku těžce nese, své ublížení dává dotyčnému pořádně „sežrat“ (dusno = příklad potlačené agresivity), neustále omílá dokola jeden problém, dělá, že jej chce řešit, ale jen touží po hádce a deptá partnera, neustále popichuje)
• tendence somatizovat (bolesti hlavy, břicha, bledost, ale při záchvatu může vzniknout i hysterická slepota, podlitiny pod očima, zvýšení krevního tlaku aj., v extrémních případech umí měnit i puls srdce, „regulovat“ činnost žláz s vnitřní sekrecí, většinou tak, aby výsledný dojem byl pokud možno odstrašující.)
• snaha dokonale ovládat situaci (proto třeba averze ke zvířatům)
• hyperkritičnost, intolerance
• neschopnost řešit konstruktivně citové problémy
• bojovné a úporné zdůrazňování osobních práv
• vyhraněná stanoviska (buď krajně pozitivní nebo krajně negativní – odmítavé, buď citově silně angažované, nebo přehnaně chladné)
• pasivní nebo aktivní agresivita
• často strach z výšek, tmy a jiné fobie
• sklony k sebevraždě

Bývá tu často i sklon k extrémní žárlivosti a podezíravosti (aspekt označovaný sám o sobě někdy jako paranoia).

Příčinou paranoie mohou být raná rodičovská zavržení, zejména neschopnost matky uspokojit citové potřeby dítěte. Existují přesvědčivé náznaky, že základ může být položen již v prenatálním stádiu (matka hlasitě nebo v myšlenkách budoucí dítě odmítá, zatěžuje je drogami apod.), v průběhu zvlášť stresujícího porodu a v dalších momentech raného dětství, v dětství a v pubertě (obecně v klíčových emocionálních a vývojových etapách života).^[zdroj?]

Škody způsobené v dětství mohou být tak velké, že se žádnou péčí (léčbou) v dospělosti nemusí podařit je napravit nebo uzpůsobit pacienta k jejich překonávání.

Na psychický stav může mít vliv nedostatek mnohých živin, např. vitamínů B-komplexu a hořčíku, speciálně nedostatek vitamínu B9 podporuje psychotické projevy, dále nedostatek pohybu, poruchy orgánů a metabolizmu (onemocnění jater, ledvin, slinivky, srdce, žaludku, žláz s vnitřní sekrecí, porucha cév, zásobování mozku kyslíkem).^[zdroj?]

Paranoia je obtížně diagnostikovatelná. Paranoik si dost často již od dětství vypěstuje velmi dobrou schopnost se přetvařovat, tvářit se jako zdravý člověk. Paranoik se (zejména před lékařem či cizími lidmi) dokáže „vyhecovat“ k úžasným hereckým výkonům a vystupovat jako osoba příjemná, veselá a láskyplná. Dobrý pozorovatel si všimne nanejvýš jemné tenze či hysterie. Pro úspěšnost léčby si nemocný především musí uvědomit svou nemoc a fakt, že skutečnost, že si myslí, že má vždy pravdu, je jedním z hlavních symptomů onemocnění. Je přitom téměř nemožné léčit někoho, kdo si nepřipustí, že je nemocen...