Sebastokrator
Sebastokrator[1] (řecky σεβαστοκράτωρ – sebastokrator, bulharsky a srbsky севастократор – sevastokrator) byl vysoký dvorský titul v pozdní Byzantské říši. Byl také používán jinými vládci, jejichž státy s ní hraničily nebo ležely uvnitř sféry jejího vlivu (Bulharská říše a Srbská říše). Slovo je složeno z části sebastos (ctihodný, latinský ekvivalent je augustus) a krator (vládce, což se vyskytuje i ve slově autokrator – císař). Manželka sebastokratora byla v těchto jazycích nazývána sebastokratorissa (σεβαστοκρατόρισσα) nebo sevastokratica (севастократица).
Dějiny
Titul vytvořil císař Alexios I Komnenos (1081–1118) na pro svého staršího bratra Izáka Komnena.[2] Podle Anny Komnenovny chtěl Alexios povznést Izáka nad hodnost caesara, kterou již slíbil svému švagrovi Nikephoru Melissenovi. Anna Komnenovna srovnává hodnost sebastokratora s druhým císařem a také zaznamenává, že spolu s caesarem získal sebastokrator právo nosit korunu, ale nikoli císařskou čelenku.[3] Za panování Komnenovců (1081–1185) byl titul nejvyšší po císaři, dokud Manuel I. nevytvořil titul despoty. V onom období byl udělován výhradně členům císařské rodiny, především mladším synům císaře.[2]
Po dobytí Byzantské říše čtvrtou křížovou výpravou v roce 1204 se užívání titulu rozšířilo i v Latinské říši, Nikájském cisařství a Bulharské říši. V Nikájském cisařství a v obnovené Byzantské říši (po roce 1261) zůstal titul jednou z nejvyšších dvorských hodností a byl téměř vždy omezen na členy císařské rodiny. Posledním známým držitelem titulu byl Demetrios Kantakuzenos, vládce na Peloponésu koncem 14. století.[2]
Rozlišovací barvou spojenou s titulem byla podle pramenů modř: sebastokratorův obřadní kostým se skládal z modrých punčoch a modrých bot. Jak zaznamenal Georgios Akropolites zhruba v roce 1260, odlišovali se sebastokratorové z císařské rodiny od ostatních tím, že na botách měli vyšívané zlaté orly.[4] Do doby Georgia Kodina v polovině 14. století byly insignie spojené s titulem červeno-zlatý klobouk skiadion s lemem prošívaným zlatem a s pláštíkem s vyšitým jménem majitele a přívěsky stejnými, jako nosili despotové. Dále sem patřila červená tunika (rouchon) podobná císařově, ale bez výšivek ve stylu rizai a odznaků vojenské moci. O plášti (tamparion) se informace nedochovaly, ale punčochy byly modré. Nicméně když císař Jan VI. (v letech 1347–1354) povýšil své bratry Manuela a Jana do této hodnosti, dovolil jim nosit tamparii a stejné punčochy jako despotové. Sebastokratorovy boty a ponožky byly modré s orly vyšívanými zlatem na červeném pozadí; postroj jeho koně byl také modrý, potah sedla měl navíc čtyři červené vyšívané orly. Jeho stan byl bílý s modrými dekoracemi. Poznatky o vysokém oficiálním klobouku zvaném karanikon nejsou Kodinovi známy.[5] Sebastokrator měl také právo podepisovat dokumenty zvláštním modrým inkoustem.[2]
Bulharsko
Kalojan patrně zdědil titul po smrti svého otce Alexandra (po roce 1232), syna Ivana Asena I. (1189 – 1196).[6]
Srbsko
Titul byl také užíván na dvoře Nemanjićů, kteří vládli středověkému Srbsku jako králové a císařové (1217 – 1346; 1346 – 1371).
Seznam držitelů
- Alexandr Asen (+ po roce 1232), bulharský kníže
- Kalojan (od 1259), bulharský šlechtic, vládce Sofie
- Dejan (od 1346 – 1356), srbský šlechtic, vládce Žegligova a Preševa
- Alexios III Angelos
- Jan Angelos
- Sabas Asidenos, byzantský a nikájský šlechtic
- Conon de Béthune, francouzský křižák
- Konstantin Dukas z Thesálie
- Jan Dukas
- Stephanos Gabrielopulos
- Jan I Dukas z Thesálie
- Jan II Dukas z Thesálie
- Demetrios I. Kantakuzenos
- Andronikos Komnenos (syn Jana II.)
- Izák Komnenos (bratr Alexia I)
- Izák Komnenos (syn Alexia I)
- Izák Komnenos (syn Jana II.)
- Branko Mladenović, srbský velmož
- Momčil, vládce Rodopů
- Stefan I. srbský
- Jovan Oliver, srbský velmož
- Konstantin Palaiologos (nevlastní bratr Michaela VIII.) byzantský
- Jan Palaiologos (bratr Michaela VIII.) byzantský
- Vlatko Paskačić, srbský velmož
- Jan Petraliphas
- Strez, bulharský velmož
- Blasius Matarango (od 1358 – 67), albánský šlechtic, kníže karavastské oblasti
Galerie
Portrét donátora, bulharského sebastokratora Kalojana, a jeho ženy Desislavy, freska z Bojanského kostela (1259)
Sebastokrator Konstantin Palaiologos a jeho manželka Eirena. Portrét donátora z kláštera typikon z počátku 14. století
Byzantská freska v kostele svatého Spasitele na Chóru zobrazující sebastokratara Izáka Komnena, syna císaře Alexia I. Komnena
Sebastokrator Jovan Oliver, freska z kláštera Lesnovo
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sebastokrator na anglické Wikipedii.
- sebastokrator | Vševěd.cz. encyklopedie.vseved.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ODB, "Sebastokrator" (A. Kazhdan), s. 1862.
- Alexiada KOMNENOVNA, Anna. . Kniha III. [s.l.]: [s.n.] Kapitola IV. (anglicky)
- Macrides 2007, s. 350, 366–367.
- Kodinos 1966, s. 147–148.
- BAKALOV, Georgi. История на българите: B осем тома. Sofie: Труд, 2003. ISBN 9789545284670. (bulharsky)
Literatura
- FERJANČIĆ, Božidar, 1968. Севастократори у Византији. Zbornik Radova Vizantološkog Instituta. Bělěhrad: Српска академија наука. Roč. XI, s. 141–192. ISSN 0584-9888. (srbsky)
- FERJANČIĆ, Božidar, 1970. Севастократори и кесари у Српском царству. Зборник Филозофског факултета. Bělěhrad: Универзитет у Београду - Филозофски факултет. S. 255–269. (srbsky)
- KAZHDAN, Alexander. Oxford Dictionary of Byzantium. [s.l.]: [s.n.], 1991. ISBN 9780195046526. Heslo Sebastokrator. (anglicky)
- KODINOS, Georgios, 1966. Pseudo-Kodinos, Traité des Offices. In: VERPEAUX, Jean. Le Monde Byzantin – Tome 1. [s.l.]: Centre National de la Recherche Scientifique. ISBN 9782222009016. (francouzsky)
- MACRIDES, Ruth, 2007. George Akropolites: The History – Introduction, Translation and Commentary. Oxford: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-19-921067-1. (anglicky)
- PARANI, Maria G., 2003. Reconstructing the Reality of Images: Byzantine Material Culture and Religious Iconography (11th to 15th Centuries). Leiden: Brill. Dostupné online. ISBN 978-90-04-12462-2. (anglicky)