Max Scheler
Max Scheler (22. srpna 1874, Mnichov – 19. května 1928, Frankfurt nad Mohanem) byl německý filosof, sociolog a filosofický antropolog. Vyšel z novokantovství, později se zabýval fenomenologií a filosofickou antropologií. Koncepce Maxa Schelera se zformovala pod silným vlivem augustiniánské filosofie.[1]:s.184 Kromě Edmunda Husserla jej ovlivnili hlavně Immanuel Kant, Henri Bergson a Friedrich Nietzsche.
Max Scheler | |
---|---|
Narození | 22. srpna 1874 Mnichov |
Úmrtí | 19. května 1928 (ve věku 53 let) Frankfurt nad Mohanem |
Místo pohřbení | Cologne Southern Cemetery |
Alma mater | Mnichovská univerzita Univerzita Jena Humboldtova univerzita |
Povolání | filozof, antropolog, vysokoškolský učitel, sociolog a Axiologie |
Zaměstnavatelé | Mnichovská univerzita Univerzita Jena Univerzita v Göttingenu Kolínská univerzita |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Choť | Märit Scheler |
Děti | Max Scheler |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Scheler se narodil v zámožné rodině, jeho matka byla zbožná židovka. Studoval medicínu, psychologii, filosofii a sociologii v Mnichově, v Berlíně, kde mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel, a v Jeně, kde se seznámil s novokantovstvím a jeho etikou. Tam roku 1897 promoval u R. Euckena a roku 1899 se habilitoval; téhož roku konvertoval ke katolictví. V Jeně pak přednášel až do roku 1905 a seznámil se s Husserlovými „Logickými zkoumáními“. Pro rodinný skandál odešel 1906 do Mnichova, kde se spřátelil s Th. Lippsem a dalšími fenomenology.
Roku 1909 po dalším rodinném skandálu odešel do Göttingenu a do Berlína, kde začal psát svoji nejznámější knihu „Formalismus v etice a materiální etika hodnot“ (1913). Po rozvodu se svou první ženou se roku 1912 znovu oženil s M. Furtwänglerovou, sestrou dirigenta W. Furtwänglera. Jako mnoho německých akademiků – včetně Husserla – vnímal válku zpočátku jako vlastenecký úkol, tento názor však postupně opustil, začal rozvíjet křesťanský personalismus a kritizovat moderní společnost pro nedostatek solidarity. Na pozvání kolínského primátora Konrada Adenauera obnovil katedru sociologie na tamní univerzitě. Jeho práce „O věčném v člověku“ (1921) měla velký význam pro katolické hnutí obnovy v Německu, Scheler sám se však s katolicismem rozešel a přikláněl se k dědictví Spinozovu a Nietzscheovu.
V dalších letech se věnoval i aktuálním politickým otázkám, zachování míru, sociální spravedlnosti a obraně demokracie a hledal mosty mezi protiklady, které podle jeho názoru nakonec povedou k nové katastrofě. Roku 1928 vydal vlivnou knížku „Místo člověka v kosmu“ a brzy nato zemřel. Zanechal po sobě rozsáhlou rukopisnou pozůstalost, která vyšla až v rámci jeho sebraných spisů v letech 1954-1998 v 16 svazcích.
Hlavní díla
Formalismus v etice a materiální etika hodnot (1913) je pokus o překonání „formální“ etiky, založené pouze na postulátu rovnosti a svobody. Oproti Kantově etice povinnosti staví etiku hodnot, jež člověk bezprostředně vnímá a pociťuje jako „materiální apriori“. Scheler zde rozlišuje čtyři roviny hodnocení a hodnot:
- smyslové hodnocení příjemného - nepříjemného;
- vitální hodnocení ušlechtilého - sprostého;
- duchovní hodnocení: právem – neprávem, krásné – ošklivé, pravdivé – nepravdivé;
- hodnoty posvátné – profánní.
Formy vědění a vzdělávání (1925) rozvíjejí Schelerovu antropologii. Ve srovnání s jinými živočichy se člověk může jevit jako omyl přírody: živočišný instinkt dosahuje udržení rodu jednodušeji a účinněji. Scheler oceňuje výsledky psychologie živočichů, protože teprve na nich se ukáže zvláštní postavení člověka. Člověka totiž charakterizuje teprve schopnost vnímat zvláštní zákonitost hodnot, kterou získává vzděláváním.
- Lidský duch není veden pudy, nýbrž věcnými hodnotami své kultury, které poznává.
- Člověk je schopen nezištné lásky ke světu a k druhým.
- Člověk je s to rozlišovat podstaty věcí, překračovat poznání jednotlivého a získávat náhled obecného.
Na rozdíl od živočichů člověk dokáže přesahovat každé určité životní prostředí, vytváří si vzděláním „vědomí světa“ a jako mikrokosmos obráží v sobě celý Vesmír. Vzdělávání tedy není vzděláváním k něčemu, nýbrž je cílem samo o sobě, je „smyslem Země a dokonce Vesmíru“ a má tedy svůj kosmologický význam. Scheler rozlišuje tři „formy vědění“:
- účinné, ovládající vědění vědy, jímž dosahuje praktických cílů;
- vzdělávací vědění filosofie, jímž si utváří svou osobnost;
- spásné vědění náboženství jako láskyplnou účast na procesu bytí samého.
Tomu odpovídají i hodnoty 1. životní, 2. duchovní a 3. hodnoty svatosti; všechny jsou pro člověka nezbytné, pokud se však omezí na životní hodnoty, přestává být člověkem. Člověk má ovšem své poslání: nemá být jen „uměleckým dílem“ a i duchovní hodnoty vzdělání či kultury mají sloužit jeho spáse.
Místo člověka v kosmu (1928) opět zdůrazňuje zásadní přesah lidských možností – a lidského poslání – vůči živočišné říši. Všechny praktické schopnosti člověka, a to i geniálního vynálezce typu Edisona, nepřesahují zásadně možnosti antropoidů. Teprve tím, jak člověk - vedle zachování života – nahlíží a sleduje své kosmické poslání lásky a spolutvoření, stává se plně člověkem.
Překlady do češtiny
- M. Scheler, Místo člověka v kosmu. Praha: Academia 1968
- M. Scheler, Řád lásky. Praha: Vyšehrad 1971
- M. Scheler, O studu. Praha: Mladá fronta 1993
- M. Scheler, Můj filosofický pohled na svět. Praha: Vyšehrad 2003
Význam
Scheler výrazně rozvinul Husserlovo heslo „k věcem samým“ a rozšířil obzor fenomenologie v několikerém ohledu:
- kritikou akademismu filosofických škol a filosofie jako pouhých dějin myšlení;
- obratem od pouhé introspekce, zkoumání pochodů vlastního vědomí a poznávání, k lidské zkušenosti světa v celé její šíři;
- zájmem o výsledky empirických věd a jejich využitím v myšlení;
- snahou myslet náročně a přitom své myšlenky vyjadřovat srozumitelně i pro široké publikum;
- snahou zprostředkovávat a vyrovnávat mezi různými směry a postoji;
- snahou postihnout význam lidské kultury a vzdělávání;
- zájmem o otázky po smyslu lidského života a po poslání člověka v rámci celého Vesmíru.[2]
Svým dílem Scheler založil filosofickou antropologii a výrazně ovlivnil řadu dalších myslitelů, mezi něž patří Martin Heidegger, Helmuth Plessner, Jean-Paul Sartre, z českých filosofů zejména Emanuel Rádl a Jan Patočka[3].
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Scheler na německé Wikipedii.
- GRIGORJAN, Boris. Filosofická antropologie. In: MITROCHIN, L. N.; OJZERMAN, T. I.; ŠERŠENKO, L. N. Buržoazní filozofie 20. století. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. S. 177–197. (česky)
- M. Scheler: Deutsche Philosophie der Gegenwart. 1922[nedostupný zdroj]
- J. Patočka, Max Scheler. In: M. Scheler, Místo člověka v kosmu, str. 5-41.
Sekundární literatura
- GRIGORJAN, Boris. Filosofická antropologie. In: MITROCHIN, L. N.; OJZERMAN, T. I.; ŠERŠENKO, L. N. Buržoazní filozofie 20. století. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. S. 177–197. (česky)
- J. Patočka, Max Scheler. In: M. Scheler, Místo člověka v kosmu, str. 5-41.
- TÓTH, Štefan. Max Scheler – kritika pojmu lásky. E-logos. 2021, roč. 28, čís. 1, s. 17–32. Dostupné online [cit. 2021-11-30]. DOI 10.18267/j.e-logos.481. (slovensky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Scheler na Wikimedia Commons
- Osoba Max Scheler ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Max Scheler
- (německy) M. Scheler: Deutsche Philosophie der Gegenwart, 1922[nedostupný zdroj]
- (anglicky) Prof. Frings' Max Scheler Website (www.maxscheler.com)
- (anglicky) Fotografie Maxe Schelera na stránkách Center for Advanced Research in Phenomenology
- (anglicky) Video návštěvy Schelerova hrobu v Kolíně, únor 2007
- (německy) Heslo Max Scheler v BBKL
- (německy) Max Scheler Gesellschaft
- (německy) Die Stellung des Menschen im Kosmos. Zur phänomenologischen Anthropologie von Max Scheler
- (německy) Stránky k filosofické antropologii: Scheler, Plessner a Gehlen