Savyon Liebrechtová

Narodila se v roce 1948 v Mnichově jako Sabine Sosnowski – nejstarší dítě polských rodičů, kteří přežili holokaust. V roce 1950 emigrovala s rodiči do Izraele, kde žili v kibucu. Značně komplikovaný vztah s rodiči vyvrcholil jejím odchodem do Londýna. Zde rok studovala žurnalistiku, a s rodiči nemluvila. Po návratu vystudovala na telavivské univerzitě filosofii v kombinaci s anglickou literaturou. Od roku 1971 je vdaná, má dvě děti a žije v Cholonu, poblíž Tel Avivu.

První povídku napsala již v 18 letech. Nakladatelem však byla odmítnuta, a tak psaní opustila. Když jí bylo 35, začala navštěvovat kurz tvůrčího psaní. Krátce nato ji jedno nakladatelství nabídlo uveřejnit sbírku jejích povídek. V současnosti má na svém kontě 8 knih, 5 divadelních her, 3 filmové scénáře a několik seriálových scénářů. Za svou tvorbu obdržela množství ocenění – Altermann Award, Amelia Rosseli Prize, atd. V roce 2009 obdržela rovněž WIZO Prize.

Její dětství bylo poznamenáno rodičovskou zkušeností holocaustu. Ta měla také veliký vliv na její vlastní tvorbu. Vztah s otcem, jehož první manželka i děti zahynuly v koncentračním táboře, byl doprovázen dlouhým otcovým mlčením. Obdobně i její matka o holocaustu nemluvila. Skutečnost, že nevěděla nic o minulosti svých rodičů – kolik bratrů a sester měla její matka; jak se jmenovali sourozenci jejího otce; kterými koncentračními tábory otec prošel; představuje podle ní „historickou mezeru“ v porozumění sobě samé. Mlčení rodičů zapříčiňuje problém se sebeidentifikací. Psaní se stává prostředkem k nalezení a porozumění tomu, kým je.