Sasko-výmarské vévodství

Sasko-výmarské vévodství (německy Herzogtum Sachsen-Weimar) byl stát Svaté říše římské nacházející se v Durynsku na území dnešního Německa.

Sasko-výmarské vévodství Herzogtum Sachsen-Weimar ←  ←  1572–1809  →  → vlajka znak
geografie tm. fialová Sasko-výmarské vévodství, sv. fialová Sasko-jenské vévodství, samostatné vévodství v letech 1672–1690
hlavní město:	Weimar (Výmar)
rozloha:	3 615 km² (rok 1895)
obyvatelstvo
počet obyvatel:	339 217 (rok 1895)
národnostní složení:	Němci, Židé
jazyky:	hornosaská němčina, durynská němčina, jidiš
náboženství:	protestantské (státní), římskokatolické, judaistické
státní útvar
státní zřízení:	feudální dědičná monarchie
mateřská země:	Svatá říše římská Svatá říše římská Rýnský spolek Rýnský spolek
státní útvary a území
předcházející: Saské vévodství (1547–1572) Sasko-jenské vévodství následující: Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství Sasko-altenburské vévodství

V 15. století zabíralo vévodství většinu dnešního Durynska, včetně okolí Výmaru, který byl v rukou Wettinů. V roce 1485 byla Wettiny země rozdělena. Území v Durynsku přešly do držení Arnošta Saského, udržel tím titul kurfiřta.

Když byl Bedřich Saský poražen a zajat římským císařem Karlem V. roce 1547, byl zbaven kurfiřtství, mohl si ale ponechat pozemky v Durynsku. V roce 1572 byla Arnoštova země rozdělena mezi jeho syny do vévodství Sasko-výmarské a Sasko-gothajské.

Na dalších 300 let se vévodství dělilo mezi knížata panovnického rodu Wettinů na tzv. ernestinská vévodství, podle toho kdo kolik měl dědiců. Ale jako celek zůstalo území dále v rukou jednoho rodu.

Vévodství se připojilo k Prusku v válce třetí koalice proti Francii. Po prohře v bitvě u Jeny, byl vévoda nucen vstoupit v roce 1806 do Rýnského spolku. V roce 1809 bylo Sasko-Výmarsko a Sasko-Eisenach, které byly sjednoceny pouze v osobě vévody, formálně sloučeny do vévodství Sasko-Výmar-Eisenach.