8. kongres Občanské demokratické strany

Témata a dobové souvislosti – Sarajevský atentát

Osmý kongres Občanské demokratické strany se mimořádně konal v Poděbradech 14. a 15. prosince 1997 v době rozpadu druhé vlády Václava Klause, po sérii skandálů okolo financování strany. Již v říjnu posty ve vládě a vedení ODS opustil Josef Zieleniec.[1] Bývalý tenisový reprezentant a podnikatel Milan Šrejber se 27. listopadu 1997 přiznal ke sponzorství strany pod fiktivními jmény. Zároveň se objevily neprokázané informace o tajném kontu ODS ve Švýcarsku. Místopředseda strany Ivan Pilip a člen vedení Jan Ruml pak 28. listopadu vyzvali Václava Klause k rezignaci na předsednictví ve straně i v premiérské funkci.[2] Vzhledem k faktu, že se předseda vlády Klaus právě nacházel v Sarajevu během zahraniční cesty v Bosně a Hercegovině, začala být tato událost označována jako sarajevský atentát pro asociaci se sarajevským atentátem na Františka Ferdinanda d'Este během června 1914.[3][4] V ODS se otevřeně vytvořila skupina politiků kritických k Václavu Klausovi. Jan Ruml 8. prosince oznámil, že na nadcházejícím kongresu bude proti Klausovi kandidovat na post předsedy strany.[5][6]

Na kongresu ale Ruml neuspěl, Václav Klaus nad ním zvítězil poměrem 227 : 73 hlasů delegátů a obhájil předsednickou funkci. K zásadním změnám došlo i na místopředsednických postech, které obsadili politici loajální ke Klausovi. Miroslav Macek, dříve kritik vedení ODS, nyní vystupoval jako Klausův spojenec. Kongres vyzval k objasnění zákulisí stranického financování a svěřil pravomoc ohledně dalšího vyjednávání o budoucnosti vlády užšímu Grémiu ODS. Konflikt ve straně ale kongresem neskončil, protože v následujících týdnech došlo ke konfliktu ohledně účasti ODS v chystané vládě Josefa Tošovského, kdy představitelé protiklausovské opozice přijali posty v této vládě a podpořili ji, zatímco vedení strany účast v kabinetu odmítlo, načež představitelé protiklausovské opozice stranu opustili a v lednu 1998 utvořili Unii svobody.[7][8][9]

Zvolené vedení ODS

Odkazy

Reference

  1. Kopeček 2010, s. 284
  2. PROCHÁZKA, Michal. Sarajevský atentát po deseti letech. Novinky.cz [online]. 2007-11-29 [cit. 2022-01-14]. Dostupné online.
  3. Sarajevský atentát byl jen jeden. ČT24 [online]. 2012-11-26 [cit. 2022-01-14]. Dostupné online.
  4. Pavel Černý, Tomáš Evan. Příběhy Sarajevského atentátu a Tajného konta [online]. FSV UK [cit. 2022-01-14]. Dostupné online.
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1516. (česky)
  6. Kopeček 2010, s. 286–299
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1516–1517. (česky)
  8. Kopeček 2010, s. 299–309
  9. VIII. Kongres ODS [online]. ods.cz [cit. 2013-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-20. (česky)

Literatura

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.