Sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži

Sanktusník při pohledu z jižní hlavní věže

První sanktusník byl postaven na stejném místě ve 13. století, nejspíše mezi lety 1220 až 1230. Tato původní věž byla rozebrána v letech 1786–1792.

Katedrála zůstala bez sanktusníku až do restaurování, které zahájil architekt Jean-Baptiste Antoine Lassus. Po jeho smrti v roce 1857 převzal dohled nad stavbou Eugène Viollet-le-Duc. Výstavbou věže byla pověřena firma Ateliers Monduit specializující se na uměleckou práci s olovem. Nová věž byla otevřena 15. srpna 1859.

V roce 2018 bylo rozhodnuto o obnově katedrály.[1] Dne 15. dubna 2019 vypukl v bezprostřední blízkosti věže požár. Předpokládá se, že by požár mohl být spojen s restaurátorskými pracemi v katedrále.[2] Pařížská prokuratura požár katedrály vyšetřuje jako nedbalostní čin, nikoli jako úmyslný zločin.[3]

Při svém pádu věž prorazila čtvrté klenební pole křížové klenby.

Věž se nacházela nad křížením hlavní lodi a transeptu. Byla vyrobena z dubového dřeva a potažená olověným pláštěm. Hmota dřevěné konstrukce vážila asi 500 tun a olovo asi 250 tun. Špička věže byla 96 metrů nad úrovní náměstí kolem katedrály.

Věž byla na své základně mezi střechami obklopena sochami dvanácti apoštolů, vyrobenými z tepané mědi. Tyto sochy byly uspořádány ve stupních po trojicích ve čtyřech řadách vždy mezi štíty sousedících střech. Každá trojice apoštolů byla vždy doplněna sochou zvířete symbolizujícího jednoho ze čtyř evangelistů: býk u sv. Lukáše, lev u sv. Marka, orel u sv. Jana a člověk (či anděl) u sv. Matouše. Těchto 16 soch jsou jediné prvky věže, které přečkaly požár bez úhony, neboť byly krátce před požárem (11. dubna) odvezeny k restaurování.[4] Tyto sochy vytvořil sochař Adolphe-Victor Geoffroy-Dechaume (1816–1892). Všichni apoštolové byli obráceni čelem k Paříži, kromě jednoho z nich, sv. Tomáše, patrona architektů, který hleděl směrem k věži.[5]

Na samém vrcholu věže se nacházela korouhvička ve tvaru kohouta. V ní byly uschovány tři relikvie: malý kousek Trnové koruny, relikvie sv. Diviše a sv. Jenovéfy.[6] Tyto ostatky zde byly umístěny v roce 1935 v době působení kardinála Verdiera. Kohout byl nalezen v troskách druhý den po požáru, 16. dubna 2019.[7]

Věž sloužila jako nivelační bod francouzské geodetické sítě.[8] V roce 1999 vylezli na věž aktivisté, aby připomněli výročí Tibetského národního povstání v roce 1959.[9]

• 
  Katedrála bez věže, 50. léta 19. st. (Édouard Baldus)
• 
  Kohout jako korouhev na špici věže
• 
  Detail soch na věži, sv. Tomáš otočen čelem k věži.
• 
  Věž při požáru před pádem, 2019