Sancho II. Portugalský

Narodil se jako syn Alfonse II. a Urraky, dcery Alfonse VIII. Kastilského. Po smrti svého otce se v roce 1223 stal vládcem království, nad nímž byl v konfliktu s katolickou církví vyhlášen interdikt.[pozn. 1]

Mladý král povolil návrat arcibiskupa z Bragy, kterého otec vykázal ze země. Dále se soustředil na snahu "osvobodit" království od Maurů. V letech 1226 až 1239 dobyl Algarve a Alentejo a dále území až k Taviru (1238) a Ayamonte (1239)[1]. Vynikající voják a velitel ale nebyl schopným vládcem a země se dostala do vnitřních sporů. Nespokojenost šlechty a královy spory s biskupy lisabonským a portským, kteří našli oporu u papeže Řehoře IX., vedli k jeho exkomunikaci v roce 1238.

Roku 1239 se Sancho oženil s ovdovělou leónskou šlechtičnou Mécií Lopes de Haro, vnučkou leónského krále Alfonse IX. Bezdětné manželství bylo, pro neudělení papežského dispensu,[pozn. 2] v roce 1245 rozvedeno.

Šlechta se spojila s církví a pokusila se na trůn dosadit Sanchova bratra Alfonse. V březnu 1245 obžaloval papež Inocenc IV. v bule Inter alia desiderabilia krále z nejhorších zločinů, označil jej za "zbytečného krále" (rex inutilis) a jeho bratra Alfonse za "správce a ochránce" království, čímž Sancha v podstatě sesadil. Sancho opustil zemi a 4. ledna 1248 v Toledu zemřel. Byl pohřben, zdá se, v mnišském rouchu v katedrále v Toledu.[2]