Locika setá

Locika setá, neboli locika salátová (Lactuca sativa L.) je listová zelenina původem snad z Asie. Do střední Evropy se dostala ve středověku ze Středozemí.[1] Vyskytuje se pouze v kultuře a je známo mnoho variet, či kultivarů různých tvarů a barev listů.

Locika setá
Locika setá
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodlocika (Lactuca)
Binomické jméno
Lactuca sativa
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nejrozšířenější locikou je dnes Lactuca sativa var. capitata, locika, salát hlávkový.[1] Locika se obvykle pěstuje jako salátová, tedy listová zelenina a jako taková je rozšířena po celém světě.

Popis

Salát z listů salátu, rajčat a chřestu

Locika je letnička i dvouletka se světle i tmavě zelenými, načervenalými i tmavočervenými listy. Tvoří hlávkovité růžice s hladkými i zkadeřenými listy.[1] Malé žluté květy připomínají pampelišku, jsou však menší.

Dějiny

Locika byla známa již ve starověkém Egyptě, odkud se rozšířila do jižní Evropy a dále na sever. Její nejstarší zobrazení objevili archeologové v chrámu Senusreta I. v egyptském Karnaku. Senusret I. zde obětuje mléko bohu Minovi, jemuž byl salát zasvěcen.
Lociku znali ve starověké Persii, lékaři ve starověkém Řecku, kde se pěstovala již od 6. století př. n. l.,[1] věřili, že salát může působit jako prostředek vyvolávající spánek. Pochutnávali si na ní samozřejmě i ve starověkém Římě, odkud se ve středověku rozšířila dále do Evropy. Do Ameriky ji přivezl Kryštof Kolumbus.[2]

Průměrný obsah látek a minerálů

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v hlávkovém salátu.[3]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
vodag/100 g95,1Na3vitamin C5
bílkovinyg/100 g0,8K220vitamin D0
tukyg/100 g0,5Ca19vitamin E0,57
cukryg/100 g1Mg5vitamin B60,04
celkový dusíkg/100 g0,13P18vitamin B120
vlákninag/100 g0,9Fe0,4karoten1,02
mastné kyselinyg/100 g0,4Cu0,01thiamin0,12
cholesterolg/100 g0Zn0,1riboflavin0,02
energiekJ/100 g59Mn0,3niacin0,4

Šťáva z listů obsahuje malé množství organických kyselin (jablečná, citronová, šťavelová). Zároveň obsahují asparagin a hořký lactusin.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lettuce na anglické Wikipedii.

  1. Kolektiv. Zahradnický slovník naučný. III. svazek CH - M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. s. 260. ISBN 80-85120-62-3
  2. Lettuce:Food Facts & Trivia [online]. [cit. 2007-11-02]. Dostupné online.
  3. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

Související články

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.