Sacharidy ve výživě člověka

Sacharidy ve výživě člověka jsou hlavním zdrojem energie. Dříve byly sacharidy označovány názvy uhlovodany, uhlohydráty a karbohydráty.[1]

Sacharidy dělíme podle počtu cukerných jednotek. Monosacharidy mají jednu cukernou jednotku a jsou zastoupeny – glukózou, fruktózou a galaktózou. Disacharidy mají dvě jednotky, patří sem: sacharóza, laktóza a maltóza. Monosacharidy a disacharidy označujeme pod názvem jednoduché cukry. Polysacharidy (komplexní cukry) jsou tvořeny z více než 10 cukerných jednotek, jsou zastoupeny glykogenem, škrobem a vlákninou. Jednoduché cukry (sladkosti, med, ovoce, zelenina, cukrová třtina a cukrová řepa, mléko,…) by měly tvořit 1/6 z celkového denního příjmu sacharidů. Většinu (5/6) by měly tvořit komplexní cukry. Sacharidy jsou nejvíce zastoupeny v rostlinné stravě, výjimkou je mléčný sacharid (laktóza), který je obsažen v mléku a v mléčných výrobcích [2] a dále glykogen, který je součástí živočišných tkání, zejména jater a svaloviny.

„Sacharidy kryjí u člověka 50-80 % energetické potřeby (průměrně 60 %). Průměrná denní doporučená dávka sacharidů je 300-420 g. Energetická hodnota 1 g sacharidů je přibližně 17 kJ. Jejich největším zdrojem v potravě je škrob, v našich podmínkách hlavně z obilnin a brambor, méně z luštěnin“.[3]

Nedostatek sacharidů vede k úbytku tukových zásob, což může být způsobeno některými dietami. Extrémně nízký nedostatek způsobí úbytek svalové hmoty, překyselení organismu a může negativně ovlivnit psychiku člověka. Naopak nadbytek vede k tvorbě zubního kazu a k přibývání na váze.[4] Může možná vést však také k rozumnějšímu uvažování.[5]