Sýkořice vousatá

Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) je malý druh pěvce a jediný zástupce rodu Panurus, který je jediným rodem čeledi sýkořicovití (Panuridae).

Sýkořice vousatá
Sýkořice vousatá (dospělý samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
InfrařádPasserida
NadčeleďSylvioidea
Čeleďsýkořicovití (Panuridae)
Rodsýkořice (Panurus)
Koch, 1816
Binomické jméno
Panurus biarmicus
Linné, 1758
Rozšíření sýkořice vousaté
Rozšíření sýkořice vousaté
      celoroční výskyt
      zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

Rozlišují se 2 poddruhy, jejichž rozšíření je geograficky velmi neobvyklé.

Popis

Sýkořice vousatá (dospělá samice)

Velikosti vrabce domácího (délka těla 14–15,5 cm), s dlouhým světle žlutohnědým ocasem. Samec má světle modrošedou hlavu, dlouhý černý vous, bílé hrdlo a černé spodní ocasní krovky. Samice má hlavu běžovohnědou bez černého vousu, hrdlo špinavě bílé a spodní ocasní krovky béžové. Mladí ptáci se podobají samici, ale jejich zbarvení je více žlutobéžové, s černým hřbetem a částečně černým ocasem. Létá v nepravidelných, mělkých vlnovkách s vířivým máváním křídel.[3]

Hlas

Vábení je „ping ping“ nebo „džong džong“, zpěv je tiché libozvučné cvrlikání.

Rozšíření

Velmi ostrůvkovitě v Evropě (od jižní Skandinávie po Středomoří) a v jižní části Asie po Čínu. Evropská populace je odhadována na 240 000 – 480 000 párů.[4]

Výskyt v Česku

Hnízdění bylo v Česku poprvé prokázáno v roce 1951 na Novoveském rybníce u Pohořelic na jižní Moravě. V současné době jsou hlavními hnízdními oblastmi jižní Čechy, Polabí a jižní a severní Morava. Početnost velmi kolísá; v letech 1985–89 byla odhadnuta na 100–300 párů, v letech 2001–03 na 100–200 párů.[5]

Tah

Sýkořice vousatá je převážně stálý až přelétavý pták bez výrazného tahu.

Hnízdění

Sýkořice vousatá (mladá samice)

Sociálně monogamní druh. Páry jsou si věrné i několik sezón, ale v koloniích se vyskytují i mimopárové kopulace a vnitrodruhový hnízdní parazitismus. Samice při námluvách preferují samce s delším ocasem. Hnízdo je hluboká, shora vždy přirozeně krytá miskovitá stavba z rákosů nebo orobinců umístěná v rákosí nízko nad vodou. Staví jej oba ptáci. Hnízdí v dubnučervenci 2x ročně. Samice snáší 5–7 bílých, řídce černě tečkovaných vajec o rozměrech 18,0 x 14,1 mm, na kterých sedí oba rodiče asi 12 dnů. Mláďata poté krmí oba ptáci, někdy společně i s jinými páry, asi po dobu 10–13 dnů. K tvorbě párů u mladých ptáků dochází již v zimních hejnech.[2]

Potrava

Na jaře a v létě se živí hmyzem, pavouky a měkkýši, od podzimu přechází na rostlinnou potravou, tvořenou semeny rákosu a jiných vodních rostlin.[2]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
  3. SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
  4. BirdLife International (2012): Bearded Parrotbill Panurus biarmicus Archivováno 23. 1. 2013 na Wayback Machine.
  5. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.