Rudolf Vašíček

V roce 1945 odchází na Moravu na poutní místo Svatý Hostýn, kde čekal na vysněný odlet na misijní působiště v Číně. Československý provinciál řádu P. František Šilhan jej však místo toho umístil na jiné moravské poutní místo, na Velehrad. Zde začala velká úcta Rudolfa Vašíčka k Soluňským věrozvěstům. V roce 1947 se stal farářem farnosti Velehrad. Již od počátku komunistické diktatury v Československu byl sledován tajnou policií a bylo mu několikrát vyhrožováno zatčením. Před prvním zatčením 28. prosince 1949 se mu podařilo z Velehradu uprchnout. Jelikož byli lidé ve Velehradské farnosti vystavováni každodennímu šikanování^[zdroj?!], výslechům a teroru; sám se dobrovolně 1. února 1950 přihlásil na ONV Uherské Hradiště, kde byl zatčen. Po třítýdenním výslechu byl Rudolf Vašíček převezen do vazební věznice Praha - Pankrác, kde se připravoval na soudní proces. V červenci byl odsouzen na 4,5 let těžkého zostřeného žaláře. Rozsudek zněl: čtyři a půl roku těžkého žaláře zostřeného každoročně postem a tvrdým ložem. Dále 50 000 Kčs pokuty a zabavení veškerého majetku. V případě nezaplacení finanční částky další půlrok žaláře.[3] Od srpna do listopadu 1950 byl vězněn ve věznici Mírov na Moravě. Následoval pobyt ve věznici Uherské Hradiště pod číslem 217, kde mu byla sdělena další obžaloba za založení ilegální protistátní skupinu s úkolem provádět hromadné převody přes hranice.[3] Rudolf Vašíček byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k dalším 18 letům žaláře na Mírově. V Mírovské věznici byl izolován v letech 1950–1962, kdy mu byl po třinácti letech zkrácen výkon trestu.

Po propuštění z vězení pracoval jako dělník v Adamovských strojírnách (1962–1964), následně jako vychovatel tělesně a mentálně postižené mládeže v Ústavu sociálně péče v Borotíně u Boskovic (1964–1969). V roce 1969 jej administrátor olomoucké arcidiecéze biskup Josef Vrana ustanovil správcem farnosti na Velehradě. Vašíček začal s opravou baziliky a připravil velkou slavnost k výročí úmrtí svatého Cyrila (1100 let). Na to reagovala KSČ odsunutím Vašíčka na Hanou – do farnosti Švábenice v roce 1971. Ve Švábenicích strávil Rudolf Vašíček šest let, opravil kostel sv. Michaela Archanděla a aktivizoval duchovní a společenský život farníků.[2] V roce 1978 byl uveden do farnosti Všemina u Slušovic. Svou aktivní kněžskou službu ukončil ve farnosti Pozlovice u Luhačovic. V roce 1992 se odebral na odpočinek na Svatý Hostýn. Zemřel krátce po svých osmdesátých narozeninách v nemocnici Kroměříž.

Poslední rozloučení s jezuitou Rudolfem Vašíčkem proběhlo 28. prosince 1993 v bazilice na Velehradě, za účasti arcibiskupa Karla Otčenáška a biskupa Josefa Hrdličky. Pochován byl v jezuitském hrobě na velehradském hřbitově.

• Biogram na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova