Rudolf Kirchschläger

Rudolf Kirchschläger ( [ˈʀuːdɔlf ˈkɪʁçˌʃlɛːɡɐ]; 20. března 1915, Niederkappel[1]30. března 2000, Vídeň) byl rakouský politik, diplomat a soudce. V letech 19741986 byl, jako nestraník, zvolen prezidentem Rakouska. V letech 19701974 byl ministrem zahraničních věcí.

Rudolf Kirchschläger
Prezident Rakouska
Ve funkci:
8. července 1974  8. července 1986
PředchůdceFranz Jonas
NástupceKurt Waldheim
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociálně demokratická strana Rakouska

Narození20. března 1915
Niederkappel
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. března 2000 (ve věku 85 let)
Vídeň
Rakousko Rakousko
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
ChoťHerma Kirchschläger
DětiWalter Kirchschläger
Alma materVídeňská univerzita
Profesesoudce, diplomat, právník, vysokoškolský učitel a politik
Náboženstvíkatolická církev
Oceněnířetěz Řádu Isabely Katolické (1978)
velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1979)
čestný občan Vídně (1986)
honorary doctor of the Maria Curie-Skłodowska University (1986)
řetěz Řádu Pia IX.
 více na Wikidatech
Podpis
CommonsRudolf Kirchschläger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a činnost

Studoval práva na Vídeňské univerzitě, po anšlusu Rakouska nacistickým Německem roku 1938 však musel studia opustit, když odmítl vstoupit do NSDAP. Pracoval poté jako bankovní úředník, než byl odveden do wehrmachtu, v jehož řadách bojoval na západní i východní frontě. Díky tomu směl během služby dokončit svá studia práv.

V letech 1947–1954 pracoval jako soudce,[2] roku 1954 však nastoupil na ministerstvo zahraničí, kde následně začala jeho diplomatická kariéra.

V letech 19671970 byl velvyslancem v Československu, z kteréžto pozice zamířil rovnou na post šéfa rakouské diplomacie do vlády Bruna Kreiskyho. Po čtyřech letech byl zvolen prezidentem jakožto nestranický kandidát sociálnědemokratické strany, roku 1980 byl znovuzvolen (již jako kandidát obou velkých stran – SPÖ i ÖVP) se ziskem 80 procent hlasů – patřil k nejpopulárnějším politikům rakouské historie.

V pozici rakouského velvyslance v Praze proslul tím, že po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 vydával i přes zamítavý příkaz z Vídně výjezdní víza československým státním občanům a umožnil tak tisícům osob pokojně vycestovat do Rakouska.

Vyznamenání

Stát Stuha Název Datum udělení
Česko Česko Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy[3] 1996
Dánsko Dánsko rytíř Řádu slona 1979, 3. dubna
Finsko Finsko velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[4] 1977
Itálie Itálie velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[5] 1971, 30. prosince
Lucembursko Lucembursko rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva[6] 1975, 14. července
Portugalsko Portugalsko velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[7] 1984, 18. dubna
Španělsko Španělsko velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[8] 1978
velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[9] 1979, 3. října
Švédsko Švédsko rytíř Řádu Serafínů 1976, 6. května
Vatikán Vatikán velkokříž Řádu Pia IX. 1990
rytíř velkokříže s řetězem Řádu Pia IX. 2000

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Niederkappel, Horní Rakousy
  2. Die 7 Bundespräsidenten der Zweiten Republik vor Heinz Fischer [online]. salzburg24.at, 2016-04-22 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
  3. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky)
  4. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-02.
  5. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
  6. SCHOOS., Jean. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei, 1990. 422 s. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 S. 344.
  7. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
  8. BOE.es - Documento BOE-A-1978-7636. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
  9. BOE.es - Documento BOE-A-1979-24283. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.