Rudolf Filkus

V letech 1953–1972 působil jako vědecký pracovník Ekonomického ústavu SAV v Bratislavě, v letech 1972–1984 coby vědecký pracovník Ekonomického ústavu národohospodářského ústavu SAV. Jeho odborná i politická kariéra vyvrcholila v 90. letech. V roce 1990 byl vedoucím pracovníkem Ekonomického ústavu SAV, v období let 1991–1992 pak pracoval v Ústavu ekonomické teorie SAV.[3]

V lednu 1990 nastoupil jako poslanec za hnutí Verejnosť proti násiliu v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 177 – Zvolen, Středoslovenský kraj). Setrval zde jen do svobodných voleb roku 1990. V roce 1991 patřil mezi zakládající členy HZDS, které vzniklo rozštěpením VPN poté, co byl na jaře 1991 Vladimír Mečiar odvolán z postu slovenského premiéra. Filkus v reakci na odvolání Mečiara odstoupil z funkce ministra pro hospodářskou strategii SR (později formálně ministr pro hospodářskou strategii), kterou zastával v první vládě Vladimíra Mečiara. Od roku 1991 pak byl profesorem Vysoké školy ekonomické v Bratislavě. Na sněmu HZDS v Banské Bystrici v červnu 1991 byl Filkus zvolen předsedou Rady HZDS, v jejímž čele setrval do roku 1993.[3][4][5]

Znovu se do federálního parlamentu vrátil až po volbách roku 1992, kdy (nyní již jako poslanec HZDS) zasedl do Sněmovny lidu, aby zde setrval až do zániku Československa v prosinci 1992. V této době zasedal v poslední federální vládě (vláda Jana Stráského) jako 1. místopředseda vlády.[3][6][7][8]

Po vzniku samostatného Slovenska byl roku 1993 jmenován velvyslancem Slovenska v Rakousku. Téhož roku ovšem po rozkolu odešel z HZDS a v letech 1993–1994 byl členem a místopředsedou odštěpenecké formace Aliancia demokratov Slovenska, následně významným představitelem z ní vzešlé Demokratické unie Slovenska (DUS). Za ni byl v období březen – prosinec 1994 ministrem financí Slovenska ve vládě Jozefa Moravčíka. V letech 1994–1998 byl poslancem Národní rady Slovenské republiky za DUS.[3]