Rosenheimský případ

JUDr. Sigmund Adam podal nejprve u kriminální policie žalobu na neznámého pachatele, ale i v zapečetěných kancelářích jevy neustaly.[6] Souvislost jevů s elektřinou v místnostech vedla JUDr. Sigmunda Adama k tomu, že ve středu 15. listopadu 1967 požádal „Oddělení údržby elektrovodných zařízení města Rosenheim“[5] [p 1] o pečlivou kontrolu celého elektrického zařízení a důkladný průzkum elektroinstalace.[1] Vedením této „kontrolní akce“ byl pověřen zástupce ředitele inž. Paul Brunner[7][5] Spolu se zaměstnanci revizního odboru elektrických podniků [p 1] (ve složení revizní technici: Zachner, Mayr, Schartel[5]) zahájil inž. Paul Brunner[7] kontrolu v advokátní kanceláři již ve čtvrtek 16. listopadu 1967.[5]

Revizní technici prozkoumali pečlivě celou elektroinstalaci domu na adrese Königstrasse 13/II.[6][5] Speciální zájem věnovali domovní elektrické přípojce, stoupačce, vlastní instalaci v kancelářích jakož i v bytě advokáta.[6][5] Na zkoumaných elektrických vedeních nebylo nalezeno nic zvláštního, změřené izolační odpory 4 pojistkových sekcí instalace vykazovaly běžné hodnoty v rozsahu 3 až 8 megaohmů.[6][5]

Odznak s logem firmy Siemens & Halske

Typový štítek na zařízení od firmy Siemens & Halske (v tomto případě na generátoru v elektrárně Forach v rakouském městě Dornbirn)

Revizoři Zachner a Schartel zapojili ve čtvrtek 16. listopadu 1967 kolem 11 hodiny dopolední v hale advokátní kanceláře umístěný[5] automatický registrační přístroj „Unireg 1“ firmy Siemens & Halske, jenž registroval nejrůznější elektrické veličiny.[5] Jeho vlastní registrační část fungovala coby měřicí zapisovač a posuv registračního papírového pásu bylo možno nastavovat na tři různé hodnoty (10, 20 nebo 60 mm/hodinu).[5] Pro měření napětí byl zvolen rozsah s „roztaženou“ stupnicí (tzv. měřicí napěťovou lupou, německy: Messlupe)[5] umožňující detailně měřit (a současně registrovat) napětí v zájmovém rozsahu 187 až 235 voltů.[5] Přístroj Unireg 1 byl vybaven napěťovým zesilovačem a výměnnými proudovými transformátory.[1][6] Zaplombovaný přístroj Unireg 1 nezaznamenal nic ani v případě, kdy v poledne téhož dne (16. listopadu 1967) vypadly náhle tři pojistkové automaty (jističe) a jedna ze zářivek se pootočila o 90 stupňů ve své objímce.[6] Ve 13.30 zapojili revizoři Zachner a Schartel přístroj Unireg 1 přes proudový transformátor 15/5 ampér přímo do určitého klíčového místa přívodního obvodu tak, že místo napětí přístroj Unireg 1 registroval proud.[5] Také automatické jističe byly (po nezbytnou dobu) nahrazeny tavnými pojistkami, vše zaplombováno včetně celého přístroje Unireg 1 (zůstal zaplombován až do 30. listopadu 1967).[5]

Během revize byli požádáni všichni zaměstnanci advokátní kanceláře k okamžitému nahlášení (kontrolnímu oddělení elektrických podniků) všech mimořádných úkazů, jichž se stali svědky.[5]

Níže popsané chronologicky uspořádané jevy byly vybrány z obsáhlé revizní zprávy elektrických podniků v Rosenheimu.[5] Revizní zpráva se týkala „Technického prověření neobvyklých úkazů u pana právního zástupce S. Adama“ v Rosenheimu, Königstrasse 13/II v období od listopadu 1967 (do prosince 1967).[5] Různé prameny (zdroje: [1][6][5]) vybírají z této zprávy mnohdy jiné dílčí jevy. Detailnost jejich popisů si vynutila (pro potřeby tohoto hesla) na mnoha místech jistá zjednodušení a sumarizace, případně i doplnění o informace, které v uvedených zdrojích byly zapsány i někde jinde.

Různé registrační přístroje rozmísťované postupně v elektrorozvodné síti (související s advokátní kanceláří a jejím bezprostředním elektrickým „okolím“) vykazovaly řadu náhlých špiček a proto byly veškeré přívodní kabely, domovní přípojka jakož i stoupačka nahrazeny samostatnými provizorními kabely. Vznikl tak od okolní elektrorozvodné sítě izolovaný celek, jenž byl nakonec zapojen speciálním 70 metrů dlouhým gumovým NMH 4 x 2,5 mm² kabelem přímo do nízkonapěťových sběrnic na nejbližší transformační stanici 20/0,4 KV Königstrasse II.[6] Dále byla provedena instalace kompletního provizorního vedení pro osvětlení všech 3 místností v advokátní kanceláři.[6] Konečně bylo provedeno (ve čtvrtek 30. listopadu 1967) napojení celé advokátní poradny na externí náhradní agregát (umístěný uvnitř trafostanice).[6] Žádný z výše uvedených (postupně prováděných) zásahů ale podivné paranormální jevy neodstranil.[6][1]

Postřehy a činnosti (měření či zásahy do elektroinstalací) revizních techniků, které popisovali v závěrečné zprávě, již byly (v podstatě) uvedeny v předchozím textu a tak tato kapitola obsahuje jen informace dosud v textu tohoto hesla neuvedené:

• Výpadek tří pojistkových automatů, aniž to bylo zaznamenáno na mezivřazeném kontrolním registračním přístroji;[6]
• Proudový registrační přístroj zaznamenal náhlou silnou výchylku 9 ampér, někdy dokonce až 50 ampér aniž by vypadly pojistkové automaty (jističe) dimenzované na mnohem nižší zátěž;[6]
• Při neopodstatněné výchylce 50 ampér se pisátko proudového registračního přístroje nevracelo do počáteční polohy strmě a přímočaře, ale po křivce (jakési smyčce[5] ve tvaru písmene „S“);[6]
• Měření prokázala, že napětí v síti nekolísalo, ale ampérmetr vykazoval neobvykle velké výchylky právě během nezvyklých jevů.[1] Navíc bylo zjištěno, že na napěťových diagramech kontrolních registračních přístrojů se objevovaly četné výchylky i v situaci, kdy byl přístroj zcela odpojen od měřené rozvodné sítě a na jeho svorkách bylo přiloženo jen bateriové („monočlánkové“) stejnosměrné napětí 1,5 voltu.[1]
• Registrační přístroje evidovaly fantastické a objektivně neexistující proudové rázy.[6] (To bylo doloženo aplikací stejnosměrného („monočlánkového“) napětí 1,5 voltu na vstupní svorky přístroje, který přesto vykazoval silné výchylky (viz výše) a také kontrolním měřeními pomocí paměťového osciloskopu Tektronix typ 549 (viz níže).)[5]

Revizní zpráva Elektrických podniků Rosenheim skončila konstatováním v tom smyslu, že za určitých předpokladů (a mimo vůli zodpovědných osob) může docházet (vlivem nekontrolovatelných sil) k nežádoucí aktivaci jakýchkoliv (i sofistikovaných) pochodů, které mohou mít ve svém důsledku i katastrofální následky.[6]

Závěry revizní komise sice neurčily konkrétního pachatele, ale naznačily, že další pátrání by měl převzít „Institut hraniční psychologie a duševní hygieny“ ve Freiburgu, vedený profesorem dr. Hansem Benderem (1907–1991)[8], který již zkoumal v roce 1965 obdobný případ v severoněmeckém městě Brémy.[6] První věc, na kterou Hans Bender upozornil, byl fakt, že mimořádné jevy se odehrávaly pouze v úředních hodinách advokátní kanceláře a tyto jevy nastaly vždy za přítomnosti dvou zaměstnankyň: devatenáctileté slečny Annemarie Schaberlové (*1948)[7] a sedmnáctileté Gustel H.[5] V dalším pak Hans Bender vyloučil sedmnáctiletou Gustel H. a rovněž i jakékoliv podvodné manipulace.[5]

Freiburský parapsycholog profesor dr. Hans Bender povolal začátkem prosince 1967 do Rosenheimu z Ústavu Maxe Plancka pro plazmovou fyziku v Mnichově–Garchingu[1] a z Ústavu nukleární fyziky dva experty: doktora Phys. Friedberta Kargera [p 2] a doktora Gerharda Zicha.[6][9]

Jedním z cílů této „fyzikální mise“ bylo objasnit příčiny prudkých výchylek zobrazovaných na registračním přístroji Unireg 1.[5] Za tímto účelem byl ke vstupním svorkám tohoto přístroje připojen paměťový (s dlouhým dozníváním zobrazované stopy na stínítku) analogový oscilograf firmy Tektronix, typ 549[10][11] opatřený čtyřkanálovým šuplíkovým (zásuvným) zařízením s typovým označením 1A4[5] (čtyři vstupní kanály a rozsah kmitočtového pásma 50 MHz).[10] První měřicí kanál (# 1) byl připojen paralelně ke svorkám „Unireg 1“ (kontrola výkyvů napětí v rozvodné síti 220 V), na druhý kanál (# 2) byla připojena „elektrická“ sonda k měření elektrického potenciálu (elektrického pole) v těsné blízkosti zařízení Unireg 1 a třetí kanál (# 3) byl využit pro měření magnetického pole („magnetická sonda“ + externí zesilovač) v těsné blízkosti zařízení Unireg 1.[5] Konečně poslední (čtvrtý) kanál (# 4) měřil amplitudy zvuků (zachycované mikrofonem), které se ozývaly v kanceláři.[5]

• Měřicí pracoviště fyziků, Rosenheim 1967
• 
  Schematické zapojení podle: Friedbert Karger / Gerhard Zicha[12][13]
• 
  Analogový CRT paměťový osciloskop Tektronix typ 549[10][11]

Všichni uvedení experti provedli (od 6. prosince 1967 do 8. prosince 1967) další měření pomocí různých přístrojů (mezi nimi například pomocí oscilografu viz výše).[1], ověřili ta minulá a v konečném důsledku potvrdili reálnost podivných jevů a to s vyloučením jakéhokoliv vědomého podvodu.[6]

• Prudké a nenormální výchylky registračního zařízení Unireg 1 nejsou způsobeny:[5]
  • změnami síťového napětí (to bylo, až na drobné výjimky, ve skutečnosti konstantní);
  • vysokofrekvenčním polem (jež by vyvolalo napětí při demodulaci na nějakém nelineárním stavením prvku ve vstupních obvodech přístroje Unireg 1);
  • elektrostatickým nábojem;
  • vnějším statickým magnetickým polem;
  • špatným („studeným“) kontaktem někde v elektronickém zesilovači přístroje Unireg 1;
  • ultrazvukovými či infrazvukovými efekty;
  • silnými vibracemi či otřesy;
  • manuálním zásahem do funkce zapisovače (vyloučeno dozorem nad přístrojem a jeho plombováním).
• I když byly zkoumané jevy zaznamenány prostřednictvím přístrojů, které měla (v roce 1967 a začátkem roku 1968) experimentální fyzika k dispozici, zjištěný rozsah a charakter jevů nelze vysvětlit pomocí znalostí teoretické fyziky roku 1967/1968.[6]
• Úkazy samotné se zdají být výsledkem neperiodických a jen krátkodobě působících sil.[6]
• Úkazy (a to včetně nenormálních telefonních poruch) zdá se nejsou výsledkem prostých elektrodynamických efektů.[6]
• Nevznikají jen jednoduché případy explozivního rázu, ale také složité pohyby (vykreslování křivek zapisovače, pohyby obrazů, pootáčení zářivkových trubic).[6]
• Zmíněné pohyby se jeví jako by byly realizovány silami, jež jsou řízeny určitou „inteligencí“ (vytáčení telefonního čísla 0119 na telefonu).[6]
• Nenormální výchylky zapisovacího přístroje Unireg 1 se odehrávaly výlučně v úředních hodinách kanceláře právního zástupce JUDr. Sigmunda Adama. V sobotu ani v neděli, v noci a o polední přestávce nebyly registrovány žádné výchylky ani jiné paranormální úkazy.[5]
• Pokud měla praktikantka Annemarie Schaberlová dovolenou, nebyly zaznamenány žádné nenormální výchylky; paranormální úkazy se objevily výjimečně i jednu sobotu, kdy byla praktikantka přítomna v kanceláři.[5]

Závěrem (ve vyhotovené písemné zprávě)[5] konstatovali:

Všechny výchylky mohou být způsobené pouze nějakou neznámou energií, která je závislá na přítomnosti praktikantky Annemarie Schaberlové.[1] Jinými slovy: může se jednat pouze o jevy, spadající do oboru psychokineze.[1]

—prof. Hans Bender, dr. Friedbert Karger a dr. Gerhard Zicha, prohlášení, závěr několikadenního měření a pozorování[1]

• Popisované úkazy vznikají jen a pouze ve spojitosti s určitou osobou.[6]
• Podobné jevy jsou obvykle vázány na děti nebo mladistvé v pubertálním věku a obého pohlaví, i když ženské pohlaví převažuje.[6]
• Podobné úkazy byly pozorovány již dříve (např. v roce 1965 v Brémách), ale specialita Rosenheimského případu je v tom, že osoba, odpovědná za tyto úkazy (praktikantka Annemarie Schaberlová), již značně překročila práh puberty.[6]
• Trvání obdobných jevů bývá různé, od několika dní po několik měsíců.[6]
• Obvykle se jevy projevují při vystavení dítěte či pubescenta psychickému tlaku vlivem konfliktní situace, kde je subjekt přímo či nepřímo emočně či věcně angažován.[6]
• Počet a „síla“ psychokinetických úkazů se zmenšuje se vzdáleností od osoby, která je způsobuje.[5]
• Poruchy na telefonech (jednostranné slyšení, náhlé přerušení spojení, zvonění všech 4 telefonů současně, apod.) dle vyjádření techniků (pověřených revizí Siemensovy telefonní soustavy) není možno jakýmkoliv „normálním“ způsobem vysvětlit.[5]
• Samovolné vytáčení telefonního čísla (např. 0119) se muselo odehrávat přímo a jen v advokátní kanceláři.[5] Aby došlo k volbě čísla (bez otáčení mechanického číselníku telefonu) musela by neznámá psychokinetická síla mechanicky působit na určité kontakty (perka) číselníku s „inteligentní“ přesností odhadu časových intervalů v řádech desítek milisekund.[5]

Profesor dr. Hans Bender a dr. Friedbert Karger doporučili (po dohodě s JUDr. Sigmundem Adamem) devatenáctileté praktikantce Annemarie Schaberlové, aby během vánočních svátků i bezprostředně po nich zůstala doma a nechodila do kanceláře.[1] Kancelář tedy v době od 5. ledna 1968 do 17. ledna 1968 navštěvovala pouze nepravidelně (měla povoleno zůstat doma, i přes to, že naléhala, aby směla přijít do zaměstnání[5]) a abnormální úkazy se za její nepřítomnosti nekonaly.[1] Nevysvětlitelné jevy se dostavovaly vždy jen v její přítomnosti.[1]

Z tohoto období bylo zaznamenáno (před zraky profesora fyziky P. Büchlera[5]) samovolné otevírání zásuvek, po němž následovalo samovolné odsunutí 175 kg těžké registrační skříně o 28 cm od stěny místnosti.[1][6] (Dvojice přítomných kriminálních úředníků, kteří tento jev konstatovali, jen s velkou námahou „manuálně“ vrátila těžkou registraturu zpět na své původní místo.[6]) [p 3] Obrazy a kalendáře padaly na zem nebo se otáčely ve svých závěsech (otáčení jednoho obrazu na zdi o více než 80 stupňů bylo zachyceno na videozáznamovém zařízení AMPEX[5]); často bylo slyšet praskavé zvuky, explodovaly baňky žárovek (těmi byly nahrazeny zničené zářivky), ačkoliv nebyly vůbec rozsvíceny a ačkoliv po destrukci zůstalo vlákno žárovky nepoškozené; praskala stínidla osvětlovacích těles.[5]

Prof. Hans Bender psychodiagnosticky zkoumal Anemarie Schaberlovou ve Freiburgu. V cílených experimentech zaměřených na vědomé psychokinetické schopnosti zcela propadla,[5] naopak byla úspěšná při sérii řízených telepatických pokusů.[1][5]

V advokátní kanceláři byla praktikantka Anemarie Schaberlová od jisté doby vystavena neúměrně větší pracovní zátěži než ostatní zaměstnanci.[6] Pojišťovna odmítla JUDr. Adamovi platit způsobené škody a navíc začalo být ohrožováno duševní zdraví ostatních zaměstnanců.[6] [p 4]

Rozvázání pracovního poměru (k 8. únoru 1968[6]) bylo jen logickým důsledkem, Anemarie Schaberlová žila nějakou dobu s rodiči (i tady se nevysvětlitelné úkazy opakovaly[5]), poté nastoupila do jiné advokátní kanceláře (aby si doplnila svoji praxi), kde její přítomnost neblahé jevy opět provázely.[1][5]

Profesor dr. Hans Bender jednoznačně prokázal, že původce paranormálních jevů – devatenáctiletá praktikantka Anemarie Schaberlová – byla na svém pracovním místě velmi nespokojená až nešťastná.[1] A bylo to právě její psychické rozpoložení, které „nevědomě“ evokovalo neobvyklé psychokinetické jevy popsané výše.[1] (Pokud byla Anemarie Schaberlová vyzvána k vědomému telekinetickému působení, výsledkem byl „katastrofální neúspěch“.[1])

V dubnu roku 1970 byl otištěn článek v německém týdeníku Die Zeit, ve kterém spoluautoři knihy "Falsche Geister, echte Schwindler?" (česky: „Falešní duchové, opravdoví podvodníci?“, 1. vydání vyšlo v roce 1969) Albin Neumann (Allan), [p 5] Herbert Schiff a Gert Gunther Kramer tvrdili, že nevysvětlitelné jevy v advokátní kanceláři JUDr Sigmunda Adama v bavorském Rosenheimu na přelomu let 1967/1968 byly dílem podvodu.[14] Autoři psali, že navštívili kanceláře Adamovy advokátní praxe a že tam objevili nylonová vlákna, která byla připojena ke kancelářským zařízením jako jsou stropní světla a nástěnné obrazy.[14] Při aktivaci (zatažení) těchto vláken by tyto mohly způsobit pohyb světel či obrazů.[14] Na základě tohoto zjištění dospěli k závěru, že „veřejnost byla podvedena triky“.[14] Advokát Sigmund Adam údajně podal soudní příkaz k zastavení dalších publikací výše zmíněné knihy.[14] Ten ale soud neudělil a tak byla další jednání naplánována u okresního soudu v Traunsteinu, ale ani zde advokát Adam nakonec neuspěl.[14]

Nizozemský novinář, parapsycholog a skeptik Piet Hein Hoebens [p 6] kritizoval Benderovy vyšetřovací závěry ohledně Rosenheimského případu s tím, že „Žádná úplná zpráva o vyšetřování nebyla nikdy zveřejněna, takže nemůžeme zkontrolovat, do jaké míry byli parapsychologové úspěšní při vyloučení přirozených vysvětlení.“ Piet Hein Hoebens napsal, že Benderovy zprávy o jeho vyšetřování ukazují, že možná nemusel dostatečně důkladně prozkoumat některé důkazy, které Hoebens považuje za vysoce diskutabilní (sporné).[4]

Horší je, že Hans Bender vynechal velmi významný fakt, a totiž to, že slečna Annemarie Schaberlová byla chycena při podvodu policistou. Hans Bender se rovněž nezmínil ani o neprůkazných, ale podivných objevech, které učinil vídeňský kouzelník Allan (Albin Neumann) po návštěvě Adamovy advokátní kanceláře během vypuknutí Rosenheimské „poltergaistové“ aféry. Na videozáznamu pořízeném na zařízení AMPEX bylo zachyceno otočení obrazu o 120 stupňů, ale to je o celých 200 úhlových stupňů méně, než uvedl ve své první zprávě Hans Bender.

—Piet Hein Hoebens, kritika Rosenheimského případu, [4]

Piet Hein Hoebens také kritizoval Benderovu víru v paranormálno jako „nekompatibilní s vědeckým výzkumem.“[4]

Britský fyzik a autor (známý kritickými publikacemi namířenými proti paranormálním jevům) John Gerald Taylor [p 7] napsal, že měření proudu, zachycená zapisovacím zařízením v advokátní kanceláři Sigmunda Adama, byla pravděpodobně podvodně vyrobena a že vysvětlení údajných psychokinetických jevů bylo směsí „očekávání, halucinace a podvodů.“[15]

Měřič elektrického proudu (používaný pro záznam poruch) zaznamenal silné výchylky, které však byly mechanicky vytvořeny. Záznam byl „ve tvaru smyčky“ (tvaru písmene „S“) a vypadal, jako by byl mechanicky vyroben, záznamový papír byl dokonce roztržen, záznamová jehla byla stlačena dolů nějakou silou.[15] Protože výchylky nebyly ve skutečnosti zaznamenány v průběhu procesu záznamu, není možné říci, jak byly vyrobeny, ale lidská ruka zdá se býti nejpravděpodobnější[15] ... Jediným možným vysvětlením, které nám v tomto celém psychokinetickém fenoménu zůstává, je to, že šlo o směsici „očekávání, halucinací a podvodů“.

—John Gerald Taylor, kritika Rosenheimského případu, [15]

• Paul Brunner: „Revisionsbericht Stadtwerke Rosenheim, Abteilung E-Werk“, 21.12.1967 (česky: „Zpráva auditorů Městských podniků Rosenheim; oddělení: Elektrické podniky – revizní odbor“)

• Karger, Friedbert; Gerhard Zicha. „Physikalische Untersuchungen des Spukfalls in Rosenheim.“ In: „Zeitschrift für Parapsychologie und Grenzgebiete der Psychologie“, 10/1967 nebo 11/1968 strany: 113 až 131. ISSN 0028-3479. Aurum, 1967 nebo 1968, Freiburg im Breisgau (česky: „Fyzikální prošetření strašidelného případu v Rosenheimu.“ „Časopis pro parapsychologii a hraniční jevy psychologie“)

• Bender, Hans. „Der Rosenheimer Spuk – ein Fall spontaner Psychokinese.“ In: „Zeitschrift für Parapsychologie und Grenzgebiete der Psychologie“. Aurum, Freiburg im Breisgau, 11/1968, strany 104 až 112. ISSN 0028-3479. (česky: „Rosenheimský případ – případ spontánní psychokineze.“ In: „Časopis pro parapsychologii a hraniční jevy psychologie“)

• Andreas Resch: „Der Fall Rosenheim I, II und III.“ In: „Grenzgebiete der Wissenschaft.“ 16/17, 1967/1968, ISSN 1021-8130, strany 241, 289 a 337. (česky: „Případ Rosenheim I, II a III“ In: „Hraniční oblasti vědy“)

• Bender, Hans. „New Developments in Poltergeist Research.“ In: „Proceedings of the Parapsychological Association“ 6/1969: strana 81 (česky: „Nové trendy ve výzkumu poltergeistů.“ In: „Řízení parapsychologické asociace“)

• Herbert Schiff, Albin Neumann (Allan), Gert Gunther Kramer. „Falsche Geister, echte Schwindler?. Geisterjagd durch drei Jahrhunderte.“ (česky: „Falešní duchové, opravdoví podvodníci? Tři století honu na duchy.“) 1969, Zsolnay, Wien (Vídeň) 1969

• Andreas Resch: „Der Fall Rosenheim IV und V.“ In: “Grenzgebiete der Wissenschaft.“ 18/19 1969/1970, ISSN 1021-8130, strany 1 a 49. (česky:„Případ Rosenheim IV a V“ In: „Hraniční oblasti vědy“)

• Hans Bender: „Unser sechster Sinn“. Deutsche Verlags-Anstalt, Stuttgart, 1971, Strany: 108 až 115. ISBN 3-421-02228-3 (česky: „Náš šestý smysl“)

• Bender, Hans. „Modern Poltergeist Research - A Plea for an Unprejudiced Approach“. In: John Beloff (Ed.), „New Directions in Parapsychology“, London (Londýn) 1974: Elek Science. (česky: „Moderní výzkum jevu poltergeist – žádost o nezaujatý přístup“ In: „Nové směry v parapsychologii“)

• Hans Bender: In: John Beloff (Hrsg.): „Neue Wege der Parapsychologie“. Walter, Olten und andere 1980, strany: 175 až 199. ISBN 3-530-60710-X (česky: „Nové cesty parapsychologie“)

• John Fairley, Simon Welfare: „Arthur C. Clarke's World of Strange Powers“. In: „Noisy Spirits Chapter“, Harper Collins, London (Londýn) 1984 strany: 28 až 31. ISBN 0-00-216679-8; (česky: „Svět podivných sil Arthura C. Clarka“, kapitola „Hlomozící duch“)

• Herbert Schäfer: „Poltergeister und Professoren. Über den Zustand der Parapsychologie.“ Schäfer, Bremen 1994, ISBN 3-925730-18-4. (česky: „Poltergeist a profesoři. O stavu parapsychologie.“)

• Telekineze
• Telepatie
• Psychoenergetická laboratoř
• Hans Bender
• Brémský případ
• Bohučovický fenomén
• Poltergeist