Roman Joch

Na Jochovo jmenování poradcem premiéra reagovalo několik občanských sdružení uspořádáním demonstrací před úřadem vlády 18. srpna 2010. Transparenty protestujících kritizovaly některé z Jochových výroků, například že „kontrolované mučení by mělo být povoleno jen za účelem získávání informací, jež zachrání nevinné životy“ nebo že chilský diktátor Augusto Pinochet patří mezi lidi, kteří „nejsou bez poskvrny; ale nejsou ani beze cti.“ Protestující dále citovali Jochovy výroky, např. že pravice má právo „nastolit pravicový autoritativní režim“, pokud by „západní civilizaci hrozil zánik v důsledku politické a intelektuální impotence levice“ nebo „v důsledku její vnitřní dezintegrace, totiž opuštěním civilizačních hodnot a ctností ve prospěch volného průchodu choutkám a vášním“.[13]

Podle politoložky Vladimíry Dvořákové Joch „v podstatě odmítá i většinový diskurs o lidských právech, a lze očekávat, že se jej bude pokoušet marginalizovat“. Součástí myšlenkové výbavy Romana Jocha je podle ní i radikální antikomunismus, jenž vyrůstá z extrémního konzervativního myšlení a fundamentalistického katolicismu. Ultrakonzervativní diskurs, který Joch reprezentuje, se podle Dvořákové pohybuje na pomezí xenofobie, rasismu a homofobie a v Česku je marginální.[14] Jiří Pehe uvedl, že Joch pojímá lidská práva především z perspektivy lidské svobody a „neuznává kolektivní a sociální lidská práva“. Podle něj bylo možno jen těžko očekávat, že by si k sobě konzervativní premiér pozval liberála, či dokonce socialistu.[14]

Joch byl též terčem kritiky ze strany odpůrců vojenské intervence NATO vůči Jugoslávii[15][16] a americké intervenční zahraniční politiky obecně. Byl také kritizován pro své výroky vyjadřující nekompromisní nárok na absolutní pravdu pro katolickou církev: „Celá Pravda nesmíchaná s omyly je jen v Církvi katolické. Proto to nejlepší, co člověk může udělat, je stát se katolíkem.“[17]

Dne 2. října 2012 označil Joch ve svém blogu prezidenta Václava Klause nepřímo za „ufňukanou kremlofilní bábu“. Reagoval tak na to, že Klaus incident v Chrastavě 28. září 2012, při němž ho šestadvacetiletý Pavel Vondrouš zasáhl pistolí střílející plastové kuličky, popsal jako „atentát na prezidenta republiky“. „Na levici nenávidím a – upřímně – nesnáším tu její ufňukanost, mentalitu plačtivého ‚cry-baby‘, neustálého sebe-stylizování do role věčné oběti... A nesnáším to taky na presidentovi,“ pokračoval Joch.[18] Premiér Petr Nečas se od jeho slov jednoznačně distancoval a ještě týž den rozhodl o ukončení všech smluvních vztahů mezi Jochem a Úřadem vlády.[19] Slovenský deník SME ve svém komentáři vyslovil domněnku, že Joch byl Nečasem obětován, aby si premiér ještě více nepokazil vztahy s prezidentem.[20]

• Americká zahraniční politika a role USA ve světě (2000, Občanský institut)
• Američtí státníci dvacátého století (2001, Občanský institut)
• Proč právě Irák? Příčiny a důsledky konfliktu (2003)
• Frank S. Mayer: Vzpoura proti revoluci dvacátého století (2003, překlad a komentáře)

• Občanský institut

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Joch na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Roman Joch
• Osoba Roman Joch ve Wikicitátech
• Oficiální životopis na stránkách Občanského institutu
• Archiv článků Romana Jocha na serveru Česká pozice
• Archiv článků Romana Jocha na serveru Neviditelný pes
• Blog Romana Jocha