Michael Novak

Jeho rodina měla zajímavý původ – ze strany otce byl potomkem slovenských přistěhovalců a matka byla již z „klasické“ slovensko-americké rodiny z oblasti východního pobřeží. Již ve velmi útlém věku jeho směřování bylo jasně přimočaré – vstoupil do Kongregace sv. Kříže a podstoupil kněžskou formaci nejdříve se studiem filosofie ve Stonehill College a následně pak v Římě, kde vystudoval teologii na Papežské gregoriánské univerzitě. Několik měsíců po jeho kněžském svěcení v roce 1960 u něj ale došlo k zásadnímu zlomu, kněžskou službu opustil, a o několik let později byl i laicizován.

Po opuštění kněžského stavu vystudoval obor dějiny a filosofie náboženství na Harvardově univerzitě a od počátku šedesátých let se živil jako žurnalista. Stal se dopisovatelem časopisů Commonweal a National Catholic Reporter a pak následně pracoval jako zahraniční dopisovatel magazínu Time informující z Říma o průběhu jednání druhého vatikánského koncilu. Později pak pracoval převážně jako editor pro periodika Commonweal a Christian Century, dále pak jako náboženský editor v National Review a jako redaktor časopisu First Things a pak mnohem později i jako šéfredaktor Crisis Magazine.

Od druhé poloviny šedesátých let se začal aktivně zapojovat také do politického života. V roce 1968 pomáhal v kampaních Eugenovi McCarthymu a Robertu F. Kennedymu. Psal řeči demokratickému kandidátovi na viceprezidenta S. Shriverovi během neúspěšné kandidatury senátora George McGoverna na prezidenta Spojených států amerických. Byl zásadním odpůrcem války ve Vietnamu a to již od počátku americké intervence. Postupem času se tak odvrátil od levicové politiky demokratické strany a přešel ke smýšlení republikánů, které se zakládalo na myšlenkách neokonzervativní školy. Během Reganovy vlády zastával post velvyslance USA při Komisi pro lidská práva OSN a pracoval v představenstvu pro Mezinárodní vysílání, které mělo dohled nad vysíláním Rádia Svobodná Evropa a Radia Free Liberty. V roce 2003 – nedlouho před americkou invazi do Iráku – navíc dorazil do Vatikánu, kde jako diplomat obhajoval před vysoce postavenými vatikánskými kritiky (mezi nimi i tehdejší papež Jan Pavel II.) nutnost války v této zemi z důvodu sebeobrany demokracie před iráckým režimem Saddáma Husajna.[2]

Vedle veškerých svých aktivit se však i nadále věnoval i akademické práci. Přednášel na Harvardově univerzitě, Stanfordu, Notre Dame a Ave Maria University. Na počátku sedmdesátých let se podílel na vytváření nového humanitního studijního programu v Rockeffelerově nadaci v New Yorku. Od roku 1978 po mnoho let byl členem think-tanku American Enterprise Institute. Zde také ve spolupráci s Williamem Barrodym vznikla jeho nejvýznamnější práce Duch demokratického kapitalismu (The Spirit of Democratic Capitalism), která byla nedlouho poté přeložena do mnoha světových jazyků a která naprosto ojedinělým způsobem nahlédla interdisciplinárně do oblasti teologie ve spojení s ekonomií. Mezi jeho velké přínosy patřil Seminář třetího milénia, kde zapojil do diskuze o katolickém sociálním učení jak studenty ze severní Ameriky, tak i východní Evropy.

Duch demokratického kapitalismu (The Spirit of Democratic Capitalism) (1982). ISBN 0-8191-7823-3.

Za pokrok ve studiu náboženství se stal roku 1984 laureátem Templetonovy ceny.

KRÁL, M.: Novakov demokratický kapitalizmus s ľudskou tvárou, Levoča: MTM Levoča, 2019. ISBN 978-80-89736-95-9

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Novak na Wikimedia Commons
• Osoba Michael Novak ve Wikicitátech