Roklanský potok

Roklanský potok pramení v Národním parku Šumava v těsné blízkosti státní hranice České republiky se Spolkovou republikou Německo, asi 0,5 km severozápadně od Blatného vrchu (1367 m) v nadmořské výšce 1264 m[1] a 4 km jihovýchodně od vrcholu hory Roklan, podle níž dostal potok své jméno. Jeho tok od pramene směřuje k severu, protéká Roklanskou slatí, bývalou Roklanskou nádrží a asi 1 km jižně od osady Javoří Pila se stáčí směrem na východ. Tímto směrem teče až k soutoku s Modravským potokem u Modravy v nadmořské výšce 978 m.[1]

Roklanský potok je téměř 14 km dlouhý a odvodňuje území o rozloze 48 km². Od Javoří Pily až k Modravě vede podél jeho toku trasa červené turistické značky.

V povodí Roklanského potoka u Javoří pily byly na šesti lokalitách nalezeny stopy nejvýše položeného pravěkého osídlení v Česku. Zanechali je zde tlupy lovců a sběračů pozdního paleolitu a mezolitu (z doby osm tisíc let před naším letopočtem), které sem každoročně na několik týdnů mířily za obživou – táhnoucími pstruhy a lososy a plody (brusinky, borůvky a lískové oříšky). Ryby lovily na udici, zvěř lukem a šípy, případně do pastí. Hroty šípů, čepele zbraní nebo háčky na ryby vyráběly z kamenných čepelí, jejichž úlomky zde byly nalezeny.[2]

Roklanský potok byl (jako celé povodí Otavy) využíván k plavení dřeva. První zprávy o plávce dříví v oblasti Vydry a jejích přítoků pocházejí ze 16. století. Rozmach těžby a plavení dřeva v této oblasti nastal poté, co v roce 1799 koupil prášilské panství od hraběte Filipa Kinského kníže Josef II. Schwarzenberg.[3] K těžbě a zpracování dřeva sloužily v povodí Roklanského potoka Roklanská hájovna a Javoří pila.

V letech 1949–1950 byl zpracován Generální návrh využití Vydry a přítoků u Modravy se zvláštním ohledem na stávající vodní elektrárnu na Vydře, podle kterého měla být 450 m pod soutokem Roklanského a Modravského potoka vybudována hráz o výšce 45,5 m či dokonce 60 m. Vzdutí vodní nádrže mělo sahat 5 km proti proudu Roklanského potoka, téměř až k Javoří pile. Zatopená plocha by činila 290 ha (ve větší variantě 450 ha) a zaplavila by část Modravských slatí. Realizace projektu měla být zahájena v 60. letech 20. století, k čemuž nedošlo.[4]