Roșia Montană

Bohatá naleziště zlata a dalších minerálů v okolí jsou využívána při nejmenším od dob starověkého Říma. Již Hérodotos (4. století před Kristem) zmiňuje těžbu zlata v této oblasti etnikem Agathyrsi příbuzným se Skyty. Zásoby zlata byly jedním z motivů zřízení římské provincie Dácie na sever od dolního Dunaje císařem Trajánem v roce 106. Vzniklá římská osada nesla název Alburnus Maior, obyvatelstvo tvořili zejména ilyrští osadníci. Římané se z Dácie stáhli v 70. létech 2. století. V pozdním starověku a ve středověku těžební zařízení a infrastruktura chátraly. Neklidná situace na hranicích a bouřlivé období stěhování národů neumožnily prosperující podporu těžebního průmyslu.

Teprve v pozdním středověku se ujala imigrační opatření uherských králů, která přivedla do země tzv. sedmihradské Sasy, maďarské osadníky a přesídlila sem čast Sikulů. Došlo ke stabilizaci skromného těžebního průmyslu, který však nikdy nebyl schopen se vyrovnat jeho dřívější velikosti. Teprve poté, co byla odvrácena turecká hrozba, byla Marie Terezie schopna rozšířit těžbu. Jako jedna z největších dolů v monarchii se Roșia Montană stala finanční podporou podunajské říše a vládnoucího habsburského domu. Doly byly rozšiřovány pomocí německých horníků, kteří také formovali kulturní krajinu - např. zdejší vesnice nesou německé archtektonické a urbanistické prvky.

Těžba zlata probíhala i za komunistického Rumunska. Zlatý důl zde fungoval až do roku 2006. Po jeho zavření existovaly snahy obnovení těžby. To se však vyvolalo vlnu odporu a rumunská poslanecká sněmovna projekt případné těžby zamítla a zároveň prohlásila oblast za historickou památku národního významu, což podstatně reguluje průmyslové aktivity.

• 
  obec Roșia Montană
• 
  měděný důl
• 
  zlatý důl
• 
  vchod do dolu
• 
  ruiny římské osady

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roșia Montană na Wikimedia Commons