Rinjani

ostrov Lombok se sopkou Rinjani

Rinjani je sopka v ostrovním oblouku Malých Sund. Ostrovní oblouk byl vytvořen subdukcí oceánské kůry indoaustralské desky. Sopky sundského ostrovního oblouku mají vysokou sopečnou aktivitu. Nedaleko od sopky se nachází na ostrově Sumbawa v Mount Tambora, která v roce 1815 měla sílu sopečné erupce dle indexu vulkanické aktivity VEI 7.

Založením národního Gunung Rinjani National Parkná v roce 1997 se hora dostala pod ochranu. Správa národního parku organizuje přístup do kráteru. Kráter má rozměry 6×8,5 km a nachází se v něm 230 metrů hluboké kráterové jezero Segara Anak. Obyvateli více než 20 vesnic kolem v okolí je sopka uctívána jako posvátná hora. Mezi řeky, které na Rinjani pramení, patří například Jangkok.

Mapa sopek v Indonésii

Dle výzkumu mezinárodního týmu vědců je erupce sopky Salamas, ve vulkanickém komplexu Rinjani, v roce 1257 zodpovědná za špatné léto následující roku 1258 v Evropě.[3] Vědci označuji rok 1258, stejně jako rok 1816 rokem bez léta. Toto bylo potvrzeno analýzou vrtných jader z Grónska a Antarktidy, které dokládají mohutné vulkanické erupce v polovině 13. století. Porovnáním materiálu vrtaných jader jádra s usazeninami okolo sopky byla erupce přiřazena Mount Samalas. Podle údajů z letokruhů stromu byl rok 1259 třetí nejchladnější ze severní polokoule za posledních 1000 let.[4]

V normanských kronikách z Coutance se lze dočíst, že tohoto roku prakticky nebylo léto. Počasí bylo čas sklizně bylo velmi deštivé a studené, sklizeň obilí a sklizeň hroznů nebyla dobrá.[4] V Anglii zhoršila erupce potravinovou krizi.[5] V důsledku sopečné erupce byl podle kroniky Babad Lombok Pamatan, hlavní města království Lombok, zcela zničeno.

Výbuch měl sílu VEI 7 a je datován do období od května do října 1257. Výška sloupce kouře byla 43 kilometrů, a objem pyroklastických sedimentů byl až 100 krychlových kilometrů.[3][6] Pravděpodobně žádná jiná sopečné erupce za posledních 2000 let neoslabila více záření ze Slunce emisemi kysličníku siřičitého.[7] Tato erupce a několik následných erupcí mělo zpětné účinky a dlouhodobém horizontu přispělo k chladnější epizoda v severní polokouli, tzv. malé době ledově.[8]

Poslední velké erupce sopky byla v květnu 2009, květnu 2010,[9] září 2016.