JavaScript

Stejně jako ve většině skriptovacích jazyků, jsou typy asociovány s hodnotami místo proměnných. Kupříkladu proměnné x může být přiřazena hodnota v podobě celočíselného typu, později řetězce atd. JavaScript pochopitelně podporuje řadu způsobů, jak typ objektu otestovat.

JavaScript je převážně objektově založený. Objekty jsou asociativními poli, rozšířenými o tzv. prototypy (viz níže). Názvy atributů objektů jsou klíči asociativního pole: obj.x = 10 a obj["x"] = 10 jsou tedy ekvivalentními výrazy, první varianta používá oddělení pomocí znaku tečky především pro zjednodušující účely. Atributy a jejich hodnoty mohou být přidávány, měněny nebo mazány za běhu programu. Atributy objektu mohou být rovněž vyčteny pomocí for … in cyklu. V tom se však promítnou i zděděné vlastnosti (z prototypu). Pokud se toho chceme vyvarovat, je dobré použít ještě metodu hasOwnProperty.

Pro úplnost nutno zmínit, že JavaScript v sobě zahrnuje funkci eval, která je schopna provádět příkazy předávané jako řetězce přímo za běhu programu, což je však celkem běžným rysem interpretovaných jazyků, nejedná se tedy o žádnou specialitu JavaScriptu jako takového.

Označení funkce první třídy vyjadřuje, že funkce jsou samy o sobě také objekty. Jako takové, mají tedy své atributy a mohou být předány dále, anebo s nimi lze manipulovat jako s kterýmkoli jiným objektem. Níže jsou uvedeny další významy funkcí (jako konstruktory a metody).

Vnitřní funkce (neboli funkce definované uvnitř jiných (vnějších) funkcí) jsou vytvořeny při každém zavolání funkce nadřazené, a proměnné funkcí vnějších existují po dobu existence funkce vnitřní, dokonce i po ukončení zavolání (tedy i po navrácení této vnitřní funkce, má daná funkce stále přístup k proměnným své funkce vnější) – toto je mechanismus v JavaScriptu nazývaný jako closures – uzávěry.

Přestože JavaScript nedisponuje klasickým konceptem třída–instance, typickým pro objektově orientované jazyky, disponuje rysem, který tento mechanismus částečně nahrazuje – prototypováním. Díky prototypování je dále JavaScript schopen simulovat mnoho principů a vlastností třídově založených (class-based) mechanismů, například dědičnost, která je u JavaScriptu nazývána právě jako dědičnost prototypová, která je vysvětlena na příkladu níže.

Funkce tedy mají v JavaScriptu kromě své běžné role význam jako konstruktory objektů. Voláním konstruktoru pomocí operátoru new se pak vytvoří nový objekt (instance). Vlastnost objektu se deklaruje přes klíčové slovo this. Přímo při vytváření objektu lze tedy přejímáním parametrů volaného konstruktoru inicializovat jednotlivé proměnné. Atribut prototype dané funkce potom určuje prototyp nově vytvořeného objektu. Příklad konstruktoru třídy Auto:

// Definice konstruktoru
function Auto(znacka, spz) {
  this.znacka = znacka;
  this.spz = spz;
  this.vypisZnacku = function () {
    alert(this.znacka);
  };
}
// Vytvoření nového auta
var mojeAuto = new Auto("mercedes", "3A4983");
// Zavolání metody
mojeAuto.vypisZnacku();

Na rozdíl od většiny objektově orientovaných jazyků, u JavaScriptu nerozlišuje mezi definicí metody a definicí funkce. Znatelný rozdíl však vyvstane při volání – funkce může být volána jako metoda. Je-li funkce volána jako metoda objektu, je se svým objektem svázána klíčovým slovem this.

Ačkoliv má JavaScript určité prvky dědičnosti, nejedná se o klasickou dědičnost známou z typových jazyků C++ nebo Java. JavaScript nepodporuje zápis tříd (pouze konstruktor) a s tím spojenou hierarchii tříd, proto lze hovořit spíše o jakési simulaci (viz oddíl prototypy výše) dědičnosti, nazvanou dědičnost prototypová. Prototyp slouží jako zvláštní objekt, který je přidružen každé funkci (tedy i k funkci jako konstruktoru). Všechny objekty inicializované skrze nějaký konstruktor dědí, respektive sdílejí, vlastnosti a metody obsažené právě v prototypu daného konstruktoru.

Podíváte-li se zpět na zápis konstruktoru auto, v objektu je vložená také metoda vypisZnacku(). Technicky má v paměti každá instance této „třídy“ lokální kopii této metody, což je přinejmenším z hlediska správy paměti nevhodné. Právě tento problém řeší prototypy, neboť stačí metodu deklarovat na úrovni prototypu a ta již nebude součástí každé instance. To ovšem neznamená, že nebude dosažitelná. Při vyhodnocování JavaScript hledá metodu nejprve v příslušném objektu, pakliže ji nenajde, jde o úroveň výše – do prototypu konstruktoru. Samozřejmě je vhodné sdílení pouze takových datových složek, které jsou neměnné pro všechny instance. To znamená především metody a konstanty. Jak by vypadal upravený zápis předchozího příkladu můžete vidět níže:

// Definice konstruktoru
function Auto(znacka, spz) {
  this.znacka = znacka;
  this.spz = spz;
}
Auto.prototype.vypisZnacku = function () {
  alert(this.znacka);
};

Systém dědičnosti nadřazených a podřazených tříd sice v JS neexistuje, ale pomocí prototypů ji lze úspěšně simulovat. Celý princip dědění spočívá v tvorbě nových prototypů. Máme-li třídu VesmirnyObjekt, třídu Planeta podřídíme tím, že přiřadíme konstruktoru planeta jako prototyp objekt VesmirnyObjekt:

function VesmirnyObjekt(soustava) {
  this.soustava = soustava || "Sluneční";
}
function Planeta(soustava, jmeno, pocetMesicu) {
  this.parent(soustava); // Zde zavoláme konstruktor rodiče a předáme mu soustavu
  this.jmeno = jmeno;
  this.pocetMesicu = pocetMesicu || 0;
}
// Podporováno od ES 5, tuto funkci je možné dodefinovat (ukázka např. na MDN):
Planeta.prototype = Object.create(VesmirnyObjekt.prototype);
// Je dobrým zvykem, aby vlastnost constructor odkazovala na správnou funkci (Object.create tuto vlastnost přepsala):
Planeta.prototype.constructor = Planeta;
// A nakonec přiřadíme do prototypu odkaz na rodiče:
Planeta.prototype.parent = VesmirnyObjekt;

// Vytvoříme novou instanci planety:
var planeta = new Planeta("Alfa Centauri", "Terra Nova", 2);
alert("Soustava: " + planeta.soustava
  + ", planeta: " + planeta.jmeno 
  + ", počet měsíců: " + planeta.pocetMesicu);

Rysem společným s objektově orientovanými jazyky jsou také výjimky. Jedná se o mechanismus zachytávání stavů vyvolaných chybným kódem, například přístupem k neexistující metodě. Tyto chyby lze zachytávat pomocí klíčových slov try, catch a volitelně finally. Na rozdíl od jiných jazyků však výjimka může být jakéhokoli typu, tzn. můžeme vyvolat jako výjimku i řetězec nebo číslo:

function Person(name) {
  if (!name) {
    throw "You have to define the person's name!";
  }
  this.name = name;
}

try {
  var person = new Person();
}
catch (ex) {
  alert(typeof ex); // Bude string
  alert(ex); // Vypíše obsah hlášky
}

Je však dobrým zvykem vyvolávat výjimky s typem Error či podobnými.

• Většina rozšíření pro webové prohlížeče je implementována použitím JavaScriptu, např. rozšíření Chrome, Safari, Opera atd.
• Některé NoSQL datábáze jako je MongoDB nebo CouchDB akceptují dotazy napsané v JavaScriptu.
• Acrobat and Adobe Reader podporují JavaScript v souborech typu PDF.
• Nástroje v Adobe Creative Suite, včetně Photoshop, Illustrator, Dreamweaver a InDesign umožňují skriptování pomocí JavaScriptu.
• Kancelářský balík aplikací OpenOffice a LibreOffice umožňuje JavaScript používat jako skriptovací jazyk.
• Interaktivní zpracování signálu hudebního software Max/MSP nabízí v jeho prostředí model JavaScriptu pro použití vývojářům. To umožňuje mnohem přesnější ovládání než výchozí programovací model GUI-centric.
• Digitální software Apple Logic Pro X audio workstation umožňuje vytvořit vlastní MIDI efekty pluginy pomocí JavaScriptu.
• ECMAScript byl zahrnut v normě VRML97 pro skriptování uzlů souborů VRML.
• Herní engine Unity 3D ve starších verzích podporoval upravenou verzi JavaScriptu pro skriptování pomocí Mono.[11]
• DX Studio (3D engine) používá implementaci JavaScriptu SpiderMonkey pro hry a simulace logiky.[12]
• Maxwell Render poskytuje skriptovací engine ECMA standardu pro automatizaci úkolů.[13]
• Google Apps Script v tabulkách Google a Google Sites umožňuje uživatelům vytvářet vlastní vzorce, automatizovat opakující se úlohy a také komunikovat s ostatními produkty Google jako je Gmail.[14]
• Mnoho klientů IRC, jako je ChatZille nebo XChat, používají JavaScript pro jejich scriptovací činnosti.
• Produkty SpinetiX používají SpiderMonkey JavaScript pro scriptování v SVG souborech.
• Platformy ObjectGears, ServiceNow

• Technologie Active Scripting od Microsoftu podporuje JavaScript jako skriptovací jazyk.[15]
• Programovací jazyk Java v 6. verzi představil balíček javax.script, který obsahuje implementaci JavaScriptového enginu Rhino. Java aplikace tak mohou hostit skripty, které přistupují k proměnným a objektům této aplikace, stejně jako webové prohlížeče, kde skripty mohou přistupovat k objektovému modelu dokumentu webové stránky.[16]
• Nástroj Qt C++ obsahuje modul QtScript, který interpretuje JavaScript stejně jako Java balíček javax.script.[17]

• AJAX – pro komunikaci iniciovanou klientem (webovou stránkou)
• WebSocket – pro obousměrnou komunikaci webové stránky se serverem (klient–server)
• jQuery UI
• JQuery Mobile

• Obrázky, zvuky či videa k tématu JavaScript na Wikimedia Commons
• (anglicky) JavaScript: How Did We Get Here? – Historie vzniku jazyka
• Do hlubin implementací JavaScriptu – Seriál na Zdrojak.cz
• JakPsatWeb
• w3schools.com