Otevřený software

Otevřený software (anglicky open-source software nebo open software, zkratka OSS) je počítačový software s otevřeným zdrojovým kódem. Otevřenost zde znamená jak technickou dostupnost kódu, tak legální (ne)dostupnost – licenci software. Licence je velmi důležitá, jelikož specifikuje, jaká práva k otevřenému kódu získá a jak s nim může nakládat jeho uživatel. Některé licence (ku příkladu GNU) například dovolují uživatelům zdrojový kód upravovat a distribuovat (na rozdíl od proprietárního software).

V užším smyslu se OSS míní software s licencí vyhovující definici prosazované Open Source Initiative. Pro odlišení se někdy open source software vyhovující požadavkům OSI označuje Open Source (s velkými písmeny)[zdroj?].

V nepřesném ale poměrně běžném vyjadřování se označení open source používá i pro mnoho vlastností, které s otevřeností zdrojového kódu nesouvisí, ale vyskytují se u mnoha open source programů. Například může jít o bezplatnou dostupnost software, vývoj zajišťovaný úplně nebo z podstatné části dobrovolnickou komunitou nebo „nekomerčnost“. V posledních letech se podle analytiků open source stal zdrojem inovací v oblasti software a převzal tak štafetu od proprietárního softwaru. Vzrostl také zájem firem o open source, zejména v oblasti webových řešení a rozostřily se hranice mezi tím, co je již open source a co nikoliv.[1]

Souvisejícím tématem je svobodný software (anglicky free software) – tento pojem prosazuje Free Software Foundation od 80. let 20. století. V roce 1998 pak lidé, kteří se snažili prosadit Free Software ve světě komerčních firem, přišli s vlastním, novým názvem pro Free Software – Open Source.[2] K přejmenování je vedla obava z toho, že termín „Free Software“ komerční firmy odrazuje a mate.[3] Nový název Open Source pak organizace OSI převzala jako svůj oficiální termín, zatímco FSF zůstává u názvu Free Software.[4]

Historie

Eric Raymond v roce 1997 vydal knihu Katedrála a tržiště, v níž analyzoval hackerskou komunitu a jednotlivé principy svobodného softwaru. Tato práce získala značnou pozornost na počátku roku 1998 a byla jedním z faktorů, které motivovaly společnost Netscape Communications Corporation k vydání populárního balíků aplikací s názvem Netscape Communicator pod otevřenou licencí. Zveřejněný zdrojový kód se později stal základem pro programy jako Mozilla Firefox, Thunderbird, nebo KompoZer.

Tento čin vyzval Erica Raymonda a další odborníky v tomto oboru, aby zjistili, jak využít myšlenku volně šiřitelného softwaru a všech výhod, které nabízí ke komerčnímu užití. Došli k závěru, že otevřený software není příliš lákavý pro podnikatele (jako je například Netscape) a raději hledali jiný způsob, jak vyzdvihnout myšlenku otevřeného softwaru, jak ho rozšířit mezi lidi a jak zdůraznit obchodní potenciál při sdílení a spolupráci na jednom zdrojovém kódu[5]. Tento způsob šíření byl nazván termínem otevřený software (anglicky Open Source), který brzy přijal Bruce Perens, vydavatele Tim O'Reilly, Linus Torvalds, a další. V únoru roku 1998 byla založena skupina s názvem Open Source Initiative (OSI), podporující využívání nového termínu a principů otevřeného softwaru[6].

Zatímco se Open Source Initiative (OSI) pokoušela podpořit používání otevřeného softwaru a vytvářela zásady, které měly být posléze dodržovány, dodavatelé komerčního softwaru byli náhle ohroženi konceptem volně šiřitelného konceptu a volným přístupem ke zdrojovému kódu aplikací. Zástupce společnosti Microsoft v roce 2001 veřejně prohlásil: „Otevřený software je ničitelem duševního vlastnictví. Nedokáži si představit, co by mohlo být pro softwarové firmy a společnosti podnikající s duševním vlastnictví horší.“[7] Tento pohled dokonale shrnuje první názory některých softwarových společností na otevřený a volně šiřitelný software. Velké komerční společnosti se však tomuto novému trendu postupně přizpůsobovaly a zahájily vlastní vývoj oficiálního otevřeného softwaru, který byl prezentován na síti Internet. Na dnešním trhu s otevřeným softwarem mají největší podíl společnosti IBM, Oracle, Google, State Farm, a další méně známé firmy. Postupně tedy došlo k velké změně názorů a firemní filozofie ohledně volně šiřitelného a otevřeného softwaru.[8]

Srovnání některých vlastností open source

Bezpečnost

Z hlediska bezpečnostních děr v software je otevřenost kódu dvojsečná zbraň. Chyby v programech může hledat mnohem širší skupina lidí (nebo i automatických pomůcek) a je proto naděje, že se snáze opraví. Na druhou stranu zranitelnosti mohou snáze najít i útočníci. V současném paradigmatu informační bezpečnosti full disclosure se ovšem považuje za obecně výhodnější, když jsou informace dostupné všem, i za tu cenu, že jsou dostupné útočníkům. Alespoň u populárních programů s velkou základnou uživatelů a vývojářů lze předpokládat, že „uživatelská“ strana má výrazně větší prostředky (především více času kvalifikovaných lidí) než cracker.

Nespornou výhodou otevřeného zdrojového kódu je ohromné ztížení možnosti propašování zadních vrátek a trojských koní.

Financování

Open source software může být dodán zdarma. V takovém případě jeho tvůrci nemohou po uživatelích vyžadovat licenční poplatek na financování vývoje projektu. Místo toho se tak objevila řada alternativních modelů financování.

Software může být vyvíjen jako konzultační projekt pro jednoho nebo více zákazníků. Zákazníci platí vývojářům za konkrétní úkony: prioritně odstraňování chyb, nebo přidání nových funkcí. Firmy nebo nezávislí konzultanti si také mohou zaplatit školení, instalaci, technickou podporu, nebo přizpůsobení softwaru.

Dalším přístupem k financování je poskytnutí softwaru zdarma, ale prodávat licence na proprietární doplňky jako jsou například datové knihovny. Například open source CAD program může vyžadovat knihovny, které jsou součástí předplatného nebo dodávané za paušální poplatek. Open source software může také zvýšit prodeje specializovaného hardware, se kterým spolupracuje, což je třeba příklad telefonního softwaru Asterisk, vyvinutého výrobcem hardware počítačové telefonie.

Mnoho open source projektů se zrodilo z výzkumných projektů v rámci univerzit jako osobní projekty studentů nebo profesorů, nebo jako podpůrný nástroj vědeckého výzkumu. Vliv vysokých škol a výzkumných institucí na open source se ukazuje na počtu projektů nesoucí jméno jejich hostitelské instituce, například BSD Unix, CMU Common Lisp, nebo NCSA HTTPd, z nějž se časem vyvinul Apache.

Firmy mohou zaměstnávat vývojáře, aby pracovali na open source projektech, které jsou užitečné v rámci firemní infrastruktury: v tomto případě to není vyvíjeno jako produkt určený k prodeji, ale jako druh veřejně sdíleného nástroje. Lokální oprava chyby, nebo řešení softwarového problému, napsáno vývojářem buď na žádost firmy, nebo k zjednodušení jeho práce, může být zveřejněno jako open source příspěvek, aniž by to firmu cokoliv stálo.[9] Větší projekty, jako je například Linux, mohou mít přispěvatele z desítek firem, kteří jej používají a závisí na něm, stejně tak jako od nadšenců a výzkumných vývojářů.

Srovnání s proprietárním softwarem

Diskuse na téma open source versus closed source (alternativně nazývaný proprietární software) bývá často plamenná. Hlavními čtyřmi důvody (jak je uvedeno v rámci výzkumu Open Source Business Conference[10]), proč jednotlivci nebo organizace volí open source software jsou: 1) nižší náklady, 2) bezpečnost, 3) žádné proprietární uzamčení a 4) lepší kvalita.

Od té doby, co se inovativní společnosti tolik nespoléhají na softwarové prodeje, se stal proprietární software méně potřebným.[11] Jako takové jsou věci jako open source redakční systémy, jinými slovy CMS, stále běžnější. V roce 2009[12] přešel Bílý dům v USA ze svého proprietárního redakčního systému na open source CMS systém Drupal. Společnosti jako Novell (které tradičně prodávají software postaru) neustále debatují nad výhodami možnosti přechodu na open source, zatímco část jejich produktu již nabízí otevřené zdrojové kódy.[13] Tímto způsobem open source software poskytuje řešení jedinečných nebo specifických problémů. Je zjištěno,[14] že 98 % podniků na úrovni společností nějakým způsobem open source využívá.

S touto změnou trhu se více kritických systémů začíná spoléhat na nabídku open source,[15] což umožňuje větší finanční prostředky (například granty[15] Amerického ministerstva pro vnitřní bezpečnost), které pomáhají v „honu po bezpečnostních chybách“.

Nejedná se o dohadování o tom, že open source software nemá své nedostatky. Jednou z největších překážek, která čelí širokému přijetí open source software se týká nedostatku technické a obecné podpory.[10] Open source společnosti často bojují s tím, že někdy nabízí podporu pod jiným názvem výrobku. Acquia například nabízí na podnikové úrovni podporu i pro open source alternativy Drupalu.[16]

Mnozí zastánci tvrdí, že open source software je neodmyslitelně bezpečnější, protože každý člověk může prohlížet, upravovat a měnit kód.[17] Nicméně closed-source software a některé výzkumy[18] naznačují, že jedinci, kteří nejsou placeni za čištění kódu, nemají motivaci dělat nudnou, monotónní práci. Studie zdrojového kódu Linuxu zjistila 0,17 chyb na 1000 řádků kódu zatímco proprietární software obecně dosahuje výsledku 20-30 chyb na 1000 řádků.[19]

Ajzenova teorie plánovaného chování zkoumá souvislost mezi postoji a chováním. Na základě pilotní studie organizací, které přijímají (nebo nepřijímají) OSS; několik faktorů statistického významu bylo pozorováno v manažerských přesvědčeních v závislosti na (a) postoji k výsledkům, (b) vlivů a chování druhých a (c) jejich schopnosti jednat.[20]

Pro a proti pro softwarové vývojáře

Softwaroví odborníci a výzkumníci identifikovali na open source různé výhody a nevýhody. Hlavní výhodou pro podnikání je to, že s open source lze dosáhnout lepšího pronikání na trh. Společnosti nabízející open source software jsou schopny stanovit průmyslovou normu, a tím získat výhodu nad konkurencí. To také pomohlo vybudovat vývojářovu loajalitu jak se vývojáři cítí zmocněnějšími a mají smysl pro vlastnění konečného produktu.[21] Pro OSS navíc nejsou potřeba tak vysoké náklady na marketing a logistické služby. To také pomáhá společnostem, aby udržely technologický krok se všemi. Je to dobrá věc pro podporu firemní image, včetně komerčních produktů.[22] Vývoj OSS pomáhá vytvářet spolehlivý, vysoce kvalitní software rychle a levně.[23] Termín „open-source“ byl původně zamýšlen pro obchodní známku, jenomže byl považován za příliš popisný, takže z něj žádná obchodní známka není. Kromě toho nabízí potenciál pro více flexibilní technologie a rychlejší inovace. Měl by být mnohem spolehlivější, protože má většinou tisíce nezávislých programátorů, kteří testují a opravují chyby v softwaru. Je flexibilní, protože modulární systémy dovolují programátorům vlastní rozhraní nebo přidávat nové funkce. Je inovativní, protože open source programy jsou produktem mezi velkým množstvím různých programátorů. Mix různých pohledů, firemních a osobních cílů velmi urychluje inovace systému.[24] Kromě toho free software může být vyvinut v souladu s čistě technickými požadavky. To nevyžaduje uvažování s komerčním tlakem, který často výrazně snižuje kvalitu softwaru. Díky komerčnímu tlaku musí vývojář tradičního softwaru věnovat více pozornosti na požadavky zákazníka než na požadavky na zabezpečení, neboť tyto prvky jsou zákazníkovi skryty.[25]

Někdy se říká, že vývojový proces open source nemusí být dobře definován a části rozvojového procesu, jako je testování a dokumentace, mohou být ignorovány. Nicméně to platí pouze pro malé (většinou jeden programátor) projekty. U větších, úspěšnějších projektů se musí stanovit a vynucovat určitá pravidla, aby se tak umožnila snadná týmová práce.[26][27] Ve většině komplexních projektů tato pravidla mohou být stejně přísná, jako přezkoumání drobné změny provedenou dvěma nezávislými programátory.[28]

Ne všechny OSS iniciativy byly úspěšné, například SourceXchange a Eazel.[21] Softwaroví odborníci a výzkumníci, kteří nejsou přesvědčeni o schopnosti produkovat pomocí open source kvalitní systémy identifikující nejasný proces, později objevené vady a nedostatek empirických důkazů nejzávažnějších problémů (shromážděné údaje týkající se produktivity a kvality).[29] Je také obtížně navrhnout komerčně znící podnikatelský model podle open source vzoru. V důsledku toho mohou být splněny pouze technické požadavky a ne požadavky na trhu.[29] Pokud jde o bezpečnost, může open source umožnit hackerům, aby se dozvěděli o slabých místech a mezerách v systému snadněji než v closed-source softwaru. To závisí na kontrolních mechanismech s cílem vytvořit efektivní činnost autonomních agentů, kteří jsou součástí virtuálních společností.[30]

Kritika

Kritiky určitých zásad OSI jednají především jako část definice a odlišnosti jiných termínů. Hnutí za otevřený obsah neuznává ani neschvaluje OSI zásady a zahrnuje místo vzájemné share-alike dohody vyžadující komerční využití nebo přípravy odvozených prací. Jeden z hlavních kritiků, Richard Stallman z FSF (Free Software Foundation), rezolutně odmítá termín „Open Source“ , který se v mnoha případech používá pro „free software“. I když je jasné, že právně je free software klasifikován jako open source. Stallman tvrdí, že takováto kategorie je nevhodná.[31] Kritici také oponují pragmatismu OSI, neboť se obávají, že ideály free softwaru jsou ohroženy tím, že FSF kompromituje ideály pro standardy softwarové svobody.[32][33] Stále více je termín „free a open source software“ používán komunitou pro celkové popsání společného území mezi free software a open source software.

Známý open source software

Reference
  1. PASTUCHOVÁ, Markéta. Open source přebírá v oblasti softwaru klíčovou roli. ICT manažer [online]. 5. 11. 2011 [cit. 5.11.2011]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-11.
  2. http://www.opensource.org/history
  3. Archivovaná kopie. www.freesoftwaremagazine.com [online]. [cit. 2009-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-30.
  4. http://www.gnu.org/philosophy/open-source-misses-the-point.html
  5. FOGEL, Karl. Producing Open Source Software - How to Run a Successful Free Software Project [online]. [cit. 2016-04-11]. Dostupné online.
  6. History of the OSI [online]. opensource.org [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
  7. Microsoft Raps Open-Source Approach [online]. B. Charny [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
  8. VOAS, Jeffrey; MILLER, Keith W.; COSTELLO, Tom. Free and Open Source Software. IT Professional. November 2010, roč. 6, čís. 12, s. 14–16.
  9. HOLTGREWE, Ursula. Articulating the Speed(s) of the Internet: The Case of Open Source/Free Software.. Time & Society. 2004, roč. 13, s. 129–146. DOI 10.1177/0961463X04040750. (anglicky)
  10. Irina Guseva (@irina_guseva). Cmswire.com [online]. 2009-03-26 [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
  11. Pcworld.com [online]. 2011-11-03 [cit. 2012-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-13.
  12. Geoff Spick (@Goffee71). Cmswire.com [online]. 2009-10-26 [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
  13. News.cnet.com [online]. 2004-02-12 [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
  14. MURPHY, David. News & Opinion [online]. PCMag.com, 2010-08-15 [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
  15. News.cnet.com [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
  16. Drupal – Content Management, Social Business, Cloud, Support [online]. Acquia [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
  17. SELTZER, Larry. PCMag.com [online]. 2004-05-04 [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
  18. Kevin Poulsen. Securityfocus.com [online]. 2004-01-30 [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
  19. Linux: Fewer Bugs Than Rivals
  20. GREENLEY, Neil. Open Source Software Survey [online]. [cit. 2012-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-06-2013.
  21. SHARMA, Srinarayan, Vijayan Sugumaran and Balaji Rajagopalan. A framework for creating hybrid-open source software communities. Info Systems Journal. 2002, s. 7–25. Dostupné online. DOI 10.1046/j.1365-2575.2002.00116.x. (anglicky)
  22. LANDRY, John, Rajiv Gupta. Profiting from Open Source. Harvard Business Review. 2000. DOI 10.1225/F00503. (anglicky)
  23. REYNOLDS, Carl, Jeremy Wyatt. Open Source, Open Standards, and Health Care Information Systems. JMIR. 2011. Dostupné online [cit. 2011-03-17]. DOI 10.2196/jmir.1521. (anglicky)
  24. PLOTKIN, Hal. What (and Why) you should know about open-source software. Harvard Management Update. 1998, s. 8–9. DOI 10.1225/U9812D. (anglicky)
  25. PAYNE, Christian. On the Security of Open Source Software. Info Systems Journal. 2002, s. 61–78. DOI 10.1046/j.1365-2575.2002.00118.x. (anglicky)
  26. Gnu.org [online]. 2003-08-11 [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
  27. MEFFERT, Klaus, Neil Rotstan. Brief summary of coding style and practice used in JGAP [online]. Java Genetic Algorithms Package, 2007 [cit. 2008-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-25.
  28. TRIPP, Andy. Classpath hackers frustrated with slow OpenJDK process [online]. Javalobby, 2007-07-16 [cit. 2013-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-12.
  29. STAMELOS, Ioannis, Lefteris Angelis, Apostolos Oikonomou and Georgios L. Bleris. Code Quality Analysis in Open Source Software Development. Info Systems Journal. 2002, s. 43–60. Dostupné online [cit. 2008-09-08]. DOI 10.1109/MS.2007.2. (anglicky)
  30. GALLIVAN, Michael J. Striking a Balance Between Trust and Control in a Virtual Organization: A Content Analysis of Open Source Software Case Studies. Info Systems Journal. 2001, s. 277–304. DOI 10.1111/j.1365-2575.2001.00108.x. (anglicky)
  31. STALLMAN, Richard. Philosophy of the GNU Project [online]. Free Software Foundation, June 16, 2007 [cit. 2007-07-23]. As the advocates of open source draw new users into our community, we free software activists have to work even more to bring the issue of freedom to those new users' attention. We have to say, ‘It's free software and it gives you freedom!’—more and louder than ever. Every time you say ‘free software’ rather than ‘open source,’ you help our campaign.. Dostupné online.
  32. STALLMAN, Richard. Philosophy of the GNU Project [online]. Free Software Foundation, June 19, 2007 [cit. 2007-07-23]. Sooner or later these users will be invited to switch back to proprietary software for some practical advantage. Countless companies seek to offer such temptation, and why would users decline? Only if they have learned to value the freedom free software gives them, for its own sake. It is up to us to spread this idea—and in order to do that, we have to talk about freedom. A certain amount of the ‘keep quiet’ approach to business can be useful for the community, but we must have plenty of freedom talk too.. Dostupné online.
  33. STALLMAN, Richard. Philosophy of the GNU Project [online]. Free Software Foundation, June 16, 2007 [cit. 2007-07-23]. Under the pressure of the movie and record companies, software for individuals to use is increasingly designed specifically to restrict them. This malicious feature is known as DRM, or Digital Restrictions Management (see DefectiveByDesign.org), and it is the antithesis in spirit of the freedom that free software aims to provide. [...] Yet some open source supporters have proposed ‘open source DRM’ software. Their idea is that by publishing the source code of programs designed to restrict your access to encrypted media, and allowing others to change it, they will produce more powerful and reliable software for restricting users like you. Then it will be delivered to you in devices that do not allow you to change it. This software might be ‘open source,’ and use the open source development model; but it won't be free software, since it won't respect the freedom of the users that actually run it. If the open source development model succeeds in making this software more powerful and reliable for restricting you, that will make it even worse.. Dostupné online.

Literatura
  • Štědroň, B., Open Source Software, Grada Publishing, Praha 2009, ISBN 978-80-247-3047-9

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.