Ingušsko

Ve středověku existovala na jejím území říše Alanie, která byla ve 13. století zničena vpádem Mongolů. Od 16. století pronikaly do oblasti horské kmeny Čečenů a Ingušů, které daly oblasti jméno. V průběhu 19. století bylo Čečensko a Ingušsko připojeno k Rusku. Po ruské revoluci se území stalo nejprve součástí Těrské (Těrecké) sovětské republiky (1918–1919), od roku 1921 pak Horské ASSR (Gorskaja ASSR). Roku 1924 byla Horská ASSR zrušena a jednotlivé oblasti získaly autonomii v rámci RSFSR. Roku 1934 bylo Ingušsko s Čečenskem sloučeno (Čečensko-ingušská AO, od roku 1936 Čečensko-ingušská ASSR v rámci RSFSR). Za 2. světové války byla republika krátkodobě okupována Německem, po osvobození byl zrušen autonomní republikový statut a obyvatelstvo bylo násilně vysidlováno do Střední Asie. K revizi tohoto aktu došlo roku 1957, kdy byl obnoven autonomní statut a obyvatelstvu povolen návrat. V souvislosti s rozkladem SSSR vzrostlo v republice napětí mezi hlavními etnickými skupinami, Čečeny a Inguši. Na rozdíl od Čečenska se Inguši vyslovili pro setrvání v rámci Ruské federace a poté, co Čečensko vyhlásilo nezávislost, se Ingušsko od něj odtrhlo a byla vyhlášena Ingušská republika (v rámci Ruské federace). Roku 1993 byl změněn název na současný. V roce 1992 vypukl konflikt mezi Inguši a Osety na území, které bylo roku 1944 přičleněno k Severní Osetii a roku 1957 nebylo vráceno zpět Ingušsku (Prigorodnyj rajon). Většina ingušského obyvatelstva uprchla ze sporné oblasti (odhady kolísají mezi 30 až 60 tisíci) a přes severoosetsko-ingušskou dohodu o repatriaci uprchlíků z roku 1994 jich stále většina zůstává v Ingušsku. Na podzim 1997 bylo pod ruskou patronací podepsána severoosetsko-ingušká dohoda o postupné normalizaci situace v této oblasti včetně ruské ekonomické pomoci. V Ingušsku je též na 100 000 uprchlíků z Čečenska.

• 
  Erzi
• 
• 
• 
• 
  Cej-lomský horský hřeben
• 
  Hrad Vovnuški