Braní mimochodem

Charles Tomlinson
British Chess Magazine, 1891

	a	b	c	d	e	f	g	h
8									8
7									7
6									6
5									5
4									4
3									3
2									2
1									1
	a	b	c	d	e	f	g	h

V 19. století se diskutovalo, zda by po tahu bílého na g4 nastal pat, nebo zda je černý nucen pěšce odebrat mimochodem.

V 19. století ještě před kodifikací pravidel šachu se mezi hráči diskutovalo, zda je braní mimochodem pouze právem hráče, který k němu nemůže být nucen, nebo zda jde o běžný tah jako kterýkoliv jiný. To hrálo roli zejména v situaci, kdy byl tento tah jediným možným východiskem z patu. Například anglický šachista Howard Staunton napsal roku 1860 ve své knize Chess Praxis, že v takovéto situaci se tah musí považovat za vynucený. Jiný anglický šachista Charles Tomlinson zveřejnil jednu takovou pozici v periodiku British Chess Magazine (viz diagram vpravo) a přiklonil se k názoru, že černý se zde remízy z důvodu patu dožaduje oprávněně, neboť braní mimochodem je tahem zcela volitelným.[5] Současná pravidla kodifikovaná Mezinárodní šachovou federací stanovují, že pokud je braní mimochodem jediným legálním tahem, musí se provést. (Totéž platí i pro situaci, kdy je braní mimochodem jediným únikem z šachu.)[6]

Braní mimochodem může také hrát roli při reklamaci remízy z důvodu trojího opakování pozice. Dvě zdánlivě identické pozice na šachovnici, se stejným hráčem na tahu, se totiž mohou ve skutečnosti lišit: v jedné z nich je možné odebrat soupeřova pěšce mimochodem a v následující už nikoliv. Pokud takový případ nastane, považuje se reklamace remízy za neoprávněnou.[7]

Výše zmíněná konvence o braní mimochodem v šachových skladbách byla původně zařazena do tzv. Kodexu pro šachovou kompozici hlavně proto, že nejasnosti okolo možnosti využívat braní mimochodem vyvolávaly pochybnosti o korektnosti mnoha úloh.[9] Existují však i úlohy, v nichž nebývá předchozí historie partie zcela jednoznačně určitelná, a proto se řešení odvíjí ve dvou nebo více liniích. Tento typ úloh se nazývá částečná retrográdní analýza.

Jako příklad může posloužit další Dawsonova úloha, kterou poprvé zveřejnil roku 1915 v knize Retrograde Analysis.[10] Ke správnému řešení bychom potřebovali znát poslední tah černého. Na první pohled je zřejmé, že musel táhnout některým pěšcem. Protože bílému nechybí žádný kámen, nemohlo tímto tahem být braní, a pěšec musel tedy postoupit přímo. Tímto tahem také nemohlo být e6–e5 ani g6–g5, protože to by tito pěšci odcházeli z šachu bílého krále, což není možné. Pokud tedy černý táhl jedním z těchto pěšců, muselo to být o dvě pole. Pokud táhl pěšcem na sloupci c, musela to být reakce na šach bílým střelcem, kterému se postavil do cesty. Protože bílý střelec neměl moc možností pohybu, muselo jít o šach odtažný, a jediný kámen, který mu mohl ustoupit z cesty, byla bílá věž. To bylo možné jen tehdy, pokud jí černý pěšec nestál v cestě, takže i tento pěšec mohl postoupit jedině o dvě pole. Ve všech třech případech tedy černí pěšci mohou být odebráni mimochodem.[11]

Thomas R. Dawson
Retrograde Analysis 1915

	a	b	c	d	e	f	g	h
8									8
7									7
6									6
5									5
4									4
3									3
2									2
1									1
	a	b	c	d	e	f	g	h

Mat 2. tahem

1. linie řešení:

0. … g7–g5

1. hxg6 e. p., S kamkoli

2. Dxc4#

2. linie řešení:

0. … e7–e5

1. dxe6 e. p., g4 nebo S kamkoli

2. Vd8#

3. linie řešení:

0. Vb6–f6+ c7–c5

1. dxc6 e. p.+, Vc5

2. Dxc3#

• HOOPER, David Vincent; WHYLD, Kenneth. The Oxford Companion to Chess. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 0-19-866164-9. (anglicky)

• Pravidla šachů
• Pěšec
• Kompoziční šach
• Retrográdní analýza

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Braní mimochodem na Wikimedia Commons