Zemské desky

K založení zemských desk, ve svých prvopočátcích označovaných jako registra regalia, dochází někdy v rozmezí let 1260-1278. Desky byly vedeny u zemského soudu a s největší pravděpodobností sloužily jako pomocné záznamy buď zemského notáře či zemského písaře pro kvalitnější a jednodušší evidenci soudem projednávaných případů. Původně pod vlivem královským, ale postupem doby koncem vlády posledních Přemyslovců se postupně stává více institucí stavovskou. Desky byly vedeny v tzv. kvaternech, což značí psací látku obsaženou ve čtyřech arších (tehdy pergamenových), které společnou vazbou tvořily svazek knihy, který byl rovněž označován jako kvatern.

Samostatně měly vedeny své vlastní zemské desky i Morava, Opavsko, Krnovsko a Těšínsko, neboť měly i svůj vlastní zemský sněm. Na rozdíl od českých zemských desk jsou kompletně dochovány.

Moravské zemské desky byly vedeny od počátku 14. století v řadách půhonných a trhových. Zároveň byly vedeny jak v Olomouci, tak v Brně, tedy v obou městech, kde střídavě zasedal moravský zemský soud. Zápisy do nich byly ukončeny v roce 1642. Desky jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně a v roce 1998 byly prohlášeny národní kulturní památkou.

Ve Slezsku byly zemské desky založeny někdy ve 14. století v knížectví opavském a krnovském. Nejpozději na počátku 15. století pak došlo k rozdělení na tzv. knihy zadní (přibližně podobné jako v Čechách a na Moravě desky trhové) a knihy přední (podobné deskám půhonným). Slezské zemské desky jsou nyní uloženy v Zemském archivu v Opavě.

Největší význam měly desky do konce 18. století, kdy sloužily jako „precedenční zákoník“ pro nalézání práva, ale postupně jejich význam klesal. Po Obnoveném zřízení zemském (1627) už nebyly zápisy prováděny z pověření stavů, ale z pověření krále.

Právní reformou Josefa II. v roce 1783 byl zrušen Úřad desk zemských a soudní pravomoc se z deskového úřadu přenesla na nový zemský soud. Desky dále sloužily už jen pro zápisy dluhů, převodů či závětí na svobodném pozemkovém majetku, což se do jisté míry udrželo až do roku 1948, ač koncem 19. století a za první republiky šlo spíše o otázku prestiže mít alespoň část majetku zapsánu v deskách zemských. Po roce 1948 byla zpětně rušena platnost zápisů v deskách zemských, což se ovšem netýkalo majetku, u nějž nedocházelo ke změnám vlastnictví, takže teoreticky jejich platnost definitivně vypršela až k roku 2007.^[zdroj?!] Zapisovat do nich se přestalo od 1. ledna 1965, ovšem živými byly i nadále především díky restitučním řízením po roce 1989.

Zemské desky byly původně psány latinsky, od roku 1495 až do třicetileté války povinně vedeny v češtině, poté v nich začíná převládat němčina.

Jednotlivé svazky byly očíslovány až v roce 1795, do té doby je úředníci pro snazší orientaci na hřbetech vybarvovali, přičemž každá barva měla své jméno podle ilustrace na hřbetě (barva smrtná, duhová, konvalinková, pomerančová, papoušková aj.).

Zemské desky zahrnují téměř 2000 svazků a jsou cenným zdrojem k historii: o majetkových převodech, dědictvích a sporech. Je však třeba umět v nich číst nejen pro různojazyčnou a dobovou mluvu, ale také s ohledem na tehdejší právní zvyklost a tehdejší možnosti omylů.

České zemské desky jsou uloženy v Národním archivu v Praze (dříve Státní ústřední archiv), a to na pracovišti umístěném na třídě Milady Horákové v Praze 6 – Dejvicích (soupis kvaternů), Mladší desky zemské (po roce 1875) jsou uloženy na Katastrálním úřadě v Praze–Kobylisích. Prostory české kanceláře desk zemských jsou dnes přístupny v rámci prohlídky Starého královského paláce. Stěny kanceláře dodnes zdobí malby erbů jednotlivých úředníků, kteří zde pracovali v šestnáctém a sedmnáctém století.

Moravské zemské desky jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně a Zemské desky opavské, krnovské a těšínské jsou uloženy v Zemském archivu v Opavě.