Rebutia senilis lilacino-rosea

Stonek zpočátku ploše kulovitý, jednotlivý, později kulovitý až slabě protáhlý, odnožující, až 70 mm široký a 80 mm vysoký, s vláknitými kořeny; pokožka sytě zelená. Žebra zcela rozložená v nízké okrouhlé hrbolky; areoly okrouhlé, asi 1 mm široké, bíle plstnaté. Trny početné, přilehlé až odstávající, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, v počtu asi 25, 5–10 mm dlouhé, čistě bílé.

Květy asi 30 mm dlouhé a 35 mm široké, fialově růžové; květní trubka štíhle nálevkovitá, rovnoměrně se rozšiřující, vně stejně jako květní lůžko pokrytá nahnědle červenými, holými šupinami; okvětní lístky kopinaté, s krátkou tmavší špičkou, dosti jednotně fialově růžové; nitky bělavé, prašníky nažloutlé; čnělka narůžověle bílé, po celé délce volná, blizna se 4–5 roztaženými, bělavými rameny blizny přesahující nejvyšší prašníky. Plod ploše kulovitý, nažloutle červený. Semena podlouhlá, asi 1 mm dlouhá, testa leskle černá, hilum bílé.

R. senilis var. lilacino-rosea je málo proměnlivý taxon. Drobné rozdíly ve tvaru těla a částečně i v otrnění jsou jen důsledkem kultury. Wessnerem byla tato varieta kdysi nabízena pod číslem Wessn. 9429b. V novější době byl jako R. senilis var. lilacino-rosea označen sběr L 560.

R. senilis var. lilacino-rosea pochází z Argentiny, ze stejné oblasti jako R. senilis var. senilis, z horní části Quebrada de Escoipe. U sběru L 560 bylo jako místo nálezu uvedeno Argentina, provincie Salta, 10 km sz. od Antilla, v nadmořské výšce 1300–1500 m.

Mezi samosprašnými rostlinami sekce Rebutia rodu Rebutia můžeme pozorovat tři jasně vymezené skupiny, které jsou charakterizované svými vedoucími druhy R. minuscula, R. senilis a R. xanthocarpa. Je jistě zajímavé, že ve všech těchto třech skupinách jsou zastoupeny ve vybarvení květů v podstatě stejné odstíny v širokém spektru. To se týká rovněž fialově růžové až fialově červené barvy květů, kterou ve skupině R. minuscula nalezneme u okruhu R. violaciflora. Obdobné zbarvení květů nalezneme i u dalších dvou skupin, u R. xanthocarpa je to u R. xanthocarpa var. violaciflora a ve skupině R. senilis u R. senilis var. lilacino-rosea. Rostliny s podobně zbarvenými květy, ale cizosprašnými, se vyskytují dokonce i ve skupině R. wessneriana. Toto zbarvení květů je charakteristickým znakem, který odlišuje R. senilis var. lilacino-rosea od ostatních variet R. senilis.

R. senilis var. lilacino-rosea roste dobře na vlastních kořenech a při dodržení základních požadavků, které jsou stejné jako u většiny rostlin rodu Rebutia, pravidelně a hojně kvete. Semena se ze samosprašných květů tvoří v dostatečném množství, dobře klíčí a semenáčky dorůstají do květuschopnosti během dvou až tří let.