Raimond VII. z Toulouse

Raimond z Toulouse před Ludvíkem IX. a kardinálem Romanem Bonaventurou (středověká iluminace)

Narodil se jako syn toulouského hraběte Raimonda VI. a jeho manželky Jany, dcery anglického krále Jindřicha II. a Eleonory Akvitánské.

V roce 1216 vedl vzpouru v toulouském hrabství proti Šimonovi z Monfortu. Spolu se svým otcem se mu postupně podařilo obnovit svou mocenskou přítomnost v hrabství. V září 1217 tak Raimond VII. znovu získal Toulouse. Při jeho opětovném obléhání křižáky byl 25. června 1218 Šimon z Montfortu zabit kamenem vystřeleným z praku. Po jeho smrti přešel Raimond do úspěšné protiofenzivy a do roku 1222 získal jeho zásluhou jeho otec nazpět většinu svých území.[1]

V letech 1227–1229 pokračovala královská armáda pod vedením Humberta z Beaujeu v křížové výpravě proti albigenským zahájené Ludvíkem VIII. Sám král Ludvík IX. se tažení nezúčastnil. Výprava byla ukončena pařížskou smlouvou podepsanou 12. dubna 1229. Raimondu VII. se sice podařilo udržet většinu svých území, ale jeho dcera a jediná dědička Jana se měla provdat za jednoho z Ludvíkových bratrů a přinést mu věnem hrabství Toulouse. Pokud by Raimond neměl další potomky, měla Jana zdědit i ostatní jeho panství. Kdyby se Jana se svým manželem nedočkala potomků, mělo se celé jejich panství stát součástí francouzské koruny. Ludvík smlouvou získal severní část albigenského kraje včetně města Albi. Získal také do zástavy sedm hradů včetně citadely v Toulouse.[2][3][4]

Roku 1241 se Raimond v marné touze po synovi, jehož narozením by zvrátil situaci ve svůj prospěch, rozvedl se svou ženou Sanchou, dcerou aragonského krále Alfonse II. Poté začal jednat o manželském sňatku se Sanchou, dcerou provensálského hraběte Ramona Berenguera V. Ke sňatku bylo zapotřebí papežského dispenzu. Papež Celestýn IV. právě zemřel a volba nového se v dohledné době nekonala. Raimond se tedy roku 1243 oženil s Markétou, dcerou Huga z Lusignanu. Neplodný svazek byl zrušen z důvodu blízkého příbuzenství v září 1245. Raimond se syna nedočkal a zemřel v září 1249. K poslednímu odpočinku byl uložen vedle své matky v klášteře Fontevrault.