Radomilická mokřina

Radomilická mokřina se nachází severně od obce Radomilice a západně od obce Záblatí, obě části obce Dříteň v okrese České Budějovice. Lokalita leží na pravém a levém břehu Radomilického potoka v nadmořské výšce mezi 393 až 400 m n. m.[6] Zmiňovaný potok skrze přírodní rezervaci protéká a vlévá se nedaleko hranice rezervace do Strpského rybníku. Rezervace se tak částečně nachází na nivě tohoto potoka.[7] Jižní až západní okraj rezervace je lemován železniční tratí Protivín-Zliv. Na severu a východě se nachází zemědělské plochy využívané jako louky a pole.

Detailní pohled na rybník v oblasti mokřiny

Z morfologického hlediska je oblast situována v rámci Českobudějovické pánve.[6] Povodím spadá oblast rezervace do povodí řeky Otavy.

Jedna strana rezervace je ohraničena železnicí

Přírodní rezervace byla vyhlášena 30. prosince 1991 v rozsahu 47 ha vyhláškou Okresního úřadu v Českých Budějovicích o zřízení chráněných přírodních výtvorů ochrany přírody.[3] Během znovuvyhlášení[3] rezervace ze dne 19. července 2011 došlo ke zmenšení rozlohy území na velikost 45,51 ha[4] vlivem přesnějšího zaměření hranice rezervace.[3] Během znovuvyhlášení došlo ke zrušení předchozího předpisu.[3]

22. prosince 2004 došlo k vyhlášení oblasti jako evropsky významná lokalita pod kódem CZ0313116.[4] Rozloha evropsky významné lokality je 47,4734 ha.[8] Důvodem vyhlášení byl výskyt kuňky obecné (Bombina bombina).[3]

Podloží lokality je tvořeno biotitickou pararulou, na které se nachází třetihorní jílovité písky mydlovarského souvrství.[7] Na třetihorních píscích se nachází čtvrtohorní deluviofluviální[p 1] sedimenty.[7] Půdní profil tvoří široký pás pseudoglejů a to převážně na mírně ukloněných svazích. V oblasti nivy potoka se nachází gleje s charakteristickými přechody ke gleji organozemnímu a organozemi.[7]

Velká část rybníku je silně zarostlá vegetací

Radomilická mokřina výrazně reaguje na změny počasí v průběhu let. Pokud je suché léto, je oblast téměř bez vody, naopak ve vlhkých letech je lokalita téměř celá zaplavena.[7]

Fauna

Kuňka obecná

Rezervace je důležitým stanovištěm kuňky obecné (Bombina bombina), která se zde vyskytuje v počtu několika desítek volajících samců[7] v době rozmnožování. Vyjma kuňky obecné se zde vyskytuje i celá řada dalších obojživelníků, hlavně skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan zelený (Rana kl. esculenta) a rosnička zelená (Hyla arborea).[7] Z bezobratlých se zde vyskytuje například vážka Sympecma fusca a Lestes barbarus, pilatka Croesus varus či kobylka Conocephalus dorsalis.[7] Oblast slouží také jako významné hnízdiště vodního a mokřadního ptactva.[7] Jedná se například o čejku chocholatou (Vanellus vanellus), vodouše rudonohého (Tringa totanus) či bekasinu otavní (Gallinago gallinago).[10]

Přírodní rezervace Radomilická mokřina je ohrožována vysoušením mokřiny a změnou v hospodaření na lokalitě i v okolí. Jelikož se na místě postupně upouští od hospodaření na přilehlých loukách, může dojít k rozpadu cenných lučních společenstev. Taktéž zemědělská činnost v blízkosti má za následek vyšší přísun živin na stanoviště a tedy postupné vytlačování původních druhů nitrofilními.[6] Tento přísun materiálu nastává převážně v době vydatných dešťů, kdy se Radomilický potok může na lokalitu rozlít a přinést jemnozrnný sediment bohatý na živiny a případně s vysokým obsahem pesticidů.[7] Dalším potenciálním nebezpečím by byla snaha obnovit rybaření na zarostlém a částečně vypuštěném rybníku, který tvoří významnou část lokality.[7] Tento rybník byl obnoven v roce 2004 ze zdrojů revitalizace říčních systémů.[7] Péči o rezervaci zajišťuje dle zákona Jihočeský kraj.

V současnosti dochází k regulaci hladiny vody v rybníku a tedy k ovlivňování hydrologických poměrů. K tomu se využívá postavené hradítko z 90. let 20. století[7] na odvodňovací stoce při severozápadním okraji lokality. Toto hradítko bylo koncem roku 2004 znovuvybudováno. Význam hradítka spočívá v tom, že v době dlouhodobého sucha zadržuje vodu na lokalitě. Nicméně pro jeho správnou funkčnost je třeba jeho pravidelná kontrola.[7] Ta se nepovedla zajistit v roce 2005, což se nepříznivě projevilo na rozmnožování kuňky obecné.[7] Taktéž na místech kulturní a ostřicové louky dochází ke kosení vzrostlého porostu, čímž se daří zpomalovat postup sukcese (především zazemňování).[7]