Rado Murnik

Rado Murnik roku 1914

Pocházel z bohaté a prominentní obchodnické rodiny v Lublani. Po ukončení stření školy (1881–1889) začal studovat lékařství ve Štýrském Hradci a ve Vídni, Studium však brzy ukončil a začal se zcela věnovat literatuře a novinařině. Během první světové války byl přidělen k cenzuře a roku 1918 se stal zaměstnancem poštovního úřadu. Když byl úřad roku 1921 zrušen, zůstal bez práce. V té době také onemocněl roztroušenou sklerózou, která mu bránila v umělecké tvorbě. Žil osamoceně, ve velké chudobě a byl závislý na pomoci cizích lidí. Osm let byl upoután na lůžko. Roku 1930 mu město Lublaň u příležitosti jeho šedesátin poskytla útočiště v místním chudobinci, kde za dva roky zemřel.[1]

První literární práce vytvořil již na střední škole. V devadesátých letech psal pro různé slovinské (Vesna, Ljubljanski zvon, Slovenski narod) a německé (Neue Freie Presse ve Vídni nebo Politik v Praze) noviny a časopisy. Redigoval satirická periodika Jež a Osa a také časopis Lovec. V časopisech také většinou vydával i svá díla. Přestože jeho literární tvorba nestačila na to, aby se bez problémů uživil, stal se svými parodiemi, humoreskami i historickými romány velmi oblíbený mezi čtenáři.[1]

• O glavi, s prijaznim sodelovanjem pesnikov govori prof. Lucifer (1892), humoreska otištěná v periodiku Vesna.
• Signor Giannino (1892), humoristická črta otištěná v literárním měsíčníku Ljubljanski zvon.
• Groga in drugi (1895), satirický román otištěný v měsíčníku Ljubljanski zvon, parodie na slovinský naturalismus.
• Materino srce (1896), vyšlo v měsíčníku Ljubljanski zvon.
• Napoleonov samovar (1898, Napoleonův samovar), satirická divadelní hra o maloměstském životě.
• Ata Žužamaža (1900), otištěno v měsíčníku Ljubljanski zvon
• Bucek v strahu (1903), divadelní hra.
• Jari junaki (1909), sbírka humoresek.
• Matajev Matija (1909), román.
• Hči grofa Blagaja (1911–1913, Dcera hraběte Blagaje), historický román otištěný v měsíčníku Ljubljanski zvon odehrávající se v Bosně v 15. století. Autor jej ke konci svého života přepracoval pro mládež pod názvem Lepi janičar (Krásný janičár). Přepracovaná varianta románu vyšla až roku 1954.
• Lovske bajke in povesti (1914), krátké příběhy vydané v časopise Lovec.
• Na Bledu (1917), vyšlo v měsíčníku Ljubljanski zvon.
• Brat (1918), vyšlo v měsíčníku Ljubljanski zvon.
• Ženini naše Koprnele (1921), uveřejněno v časopise Plamen
• Lepi janičar (Krásný janičár), pro děti a mládež přepracovaný a zkrácený historický román Dcera hraběte Blagaje, který má na rozdíl od původního románu šťastný konec. Kniha vznikla v posledních letech autorova života, když žil těžce nemocen v chudobinci v Lublani, a vydána byla až roku 1954. Odehrává se v Bosně v 15. století a vypráví napínavý příběh Cikány unesené křesťanské dívky, která žije mezi Turky převlečená za chlapce.

• Krásný janičár, Albatros, Praha 1988, přeložila Milada K. Nedvědová