Racek Bonapartův
Racek Bonapartův (Chroicocephalus philadelphia) je severoamerický malý racek původně řazený do rodu Larus, nověji však řazený do rodu Chroicocephalus. Dospělí ptáci měří 28–30 cm a mají rozpětí křídel 90–100 cm, je tedy menší než racek chechtavý a jen o málo větší než racek malý.[1]
 Racek Bonapartův | |
|---|---|
 Racek Bonapartův (Larus philadelphia) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neoghathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | rackovití (Laridae) |
| Rod | Chroicocephalus |
| Binomické jméno | |
| Chroicocephalus philadelphia Ord, 1815 | |
 Areál rozšíření Areál rozšíření
| |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
Podobá se racku chechtavému, je však výrazně menší a má o něco menší černý zobák. Spodina ručních letek je bílá, s ostře odděleným černým lemem na zadním okraji křídla (rozdíl oproti racku chechtavému). Hřbet a záda jsou šedé, o něco tmavší než u racka chechtavého. Ve svatebním šatě má černošedou kápi. Mladí ptáci jsou zbarvení celkově hnědě, i v tomto věku jsou od racka chechtavého rozlišitelní podle ostře ohraničeného tmavého zadního okraje křídla.
Rozšíření
Hnízdí ve vnitrozemí na severu Severní Ameriky od západní a střední Aljašky přes Kanadu po zátoku James Bay. V mimohnízdní době táhne na zimoviště, která leží na nezamrzajících řekách a jezerech severních Spojených států a na východním i západním pobřeží Severní Ameriky na jih po Mexiko a Karibské moře.[2] Pravidelně v malých počtech zaletuje do západní Evropy, jednou byl zjištěn také v České republice.
Výskyt v Česku
Racek Bonapartův byl na českém území zjištěn pouze jednou, a to 24. 4. 1998 na rybnících u Tovačova (Olomoucký kraj).[3]
Výskyt v Evropě
Vzácný zatoulanec na pobřeží, jen výjimečně bývá zastižen dále ve vnitrozemí. Většina pozorování pochází z Velké Británie, dále byl pozorován na Islandu, ve Francii, Belgii, Nizozemsku (2×), Dánsku, Norsku, Španělsku (9×) a na Azorách (8×).[4] Mimo to byl dále zjištěn v Německu (2×) a Švédsku (3×).
Island: Na Islandu bylo do roku 2003 zaznamenáno 12 pozorování.
Irsko: V Irsku byl do roku 2000 zjištěn 26×.
Velká Británie: Do roku 2005 bylo ve Velké Británii zaznamenáno 134 pozorování (z toho pouhých devět před rokem 1950).[2]
Belgie: Do roku 2003 byl v Belgii zjištěn dvakrát, podruhé 23.12.1999-8.5.2000 jednoletý pták v Zeebrugge.[5] Nově byl pozorován v červnu 2008 .
Francie: Ve Francii bylo zaznamenáno do roku 2002 celkem 7 pozorování (6 ex.) (Ornithos 9: 18).
Dánsko: Do roku 2006 byl v Dánsku zjištěn celkem 3× (srpen 1988, zima 1995/1996, říjen-listopad 2004).[6]
Reference
- Olsen K. M., Larsson H., 2003: Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton University Press, Princeton and Oxford. ISBN 0-691-11327-0
- Fraser P. A., Rogers M. J. & BBRC, 2007: Report on rare birds in Great Britain in 2005: Part I: non-passerines. British Birds 100: 16-61.. www.bbrc.org.uk [online]. [cit. 2008-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21.
- Doupal L., 1989: První pozorování racka Bonapartova (Larus philadelphia) v ČSSR. Zprávy MOS 47: 131.
- Lewington I., Alström P., Colston P., 1991: A field guide to the rare birds of Britain and Europe. HarperCollinsPublishers. ISBN 0-00-219917-3
- Raty L. & la Commission d'Homologation, 2005: Rapport de la Commission d'Homologation. Années 1998 à 2003, seconde partie : Espèces soumises à homologation nationale. Aves 41 (3/4): 165-208.. users.skynet.be [online]. [cit. 2008-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-26.
- Amstrup O., Frich A. S., Hansen T. H., Pedersen K., Thorup K., 2005: Sjældne fugle i Danmark og Grønland i 2004. Dansk Orn. Foren. Tidsskr. 99: 169-181.
- Mjøs A. T., Solbakken K. A., 2001: Sjeldne fugler i Norge i 1999 og 2000. Ornis Norvegica 24: 3-59.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu racek Bonapartův na Wikimedia Commons