Rabín

Titul rabi začal být používán zprvu jako titul pro učence, jejichž názory zmiňuje mišna (tzv. tana'im) a kteří obdrželi ordinaci od svých učitelů, v nepřerušené řadě na Mojžíše. Pokud je citován tana, který nebyl ordinován, je uváděno jméno jeho otce. Hlava sanhedrinu pak byla titulována raban (aramejsky: „Náš učitel“). Po dokončení mišny a přesunu náboženského střediska z Izraele do Babylóna se používání titulu proměnilo – titul rav se užíval pro babylonské učence a titul rabi pro palestinské.

Dnes je termín rabín spojen s těmito dvěma významy:

• odborník na halachu, který je delegován k tomu, aby podle ní vydával rozhodnutí
• duchovní vůdce židovské obce, v tomto smyslu slouží rabín jako duchovní rádce a učitel.

Někdy se používají i označení, která z kořene rav vycházejí (např. reb, rebi, rebe). Nicméně není nutné, aby člověk, který je označen jako „reb“ či „rebe“ byl rabín - často se jedná o čestné označení, jímž se dotyčnému prokazuje úcta a znamená totéž co „učený, vzdělaný člověk“ (v záležitostech židovství a halachy).

I když rabínský úřad byl a je v rámci judaismu doménou mužů, v liberálních proudech judaismu začínají pozici rabínů zastávat i ženy. V moderních dějinách je za první rabínku považována Regina Jonasová, která žila v Berlíně a rabínské vysvěcení obdržela několik let před druhou světovou válkou. Po válce byla ve vysvěcování žen pauza až do 70. let, kdy byla v USA v roce 1972 vysvěcena Sally Priesandová. V poválečné Evropě se stala první rabínkou Jackie Tabbicková, která získala rabínský titul ve Velké Británii v roce 1975.[2] První (samostatnou) ortodoxní rabínkou v Izraeli se stala v roce 2021 Šira Marili Mirvisová z efratské synagogy.[3][4]