Růženec

Panna Maria Lurdská bývá zobrazována s růžencem

Původ růžence jako modlitebního počitadla je raně středověkého původu, autorství mariánské modlitby a ustáleného pořadí je spojováno se sv. Dominikem. O autorství této modlitby se vede od 80. let 19. století učená diskuse, kterou rozpoutal bollandista Thomas Esser. Po čtyřech desítkách let přijala tuto skutečnost i katolická církev.[1]

Používání kamínků překládaných z hromádky na hromádku nebo uzlů, semen atd. na provázku za účelem počítání modliteb je starší než vlastní růženec. Zpočátku také nebylo spojeno s modlitbou Zdrávas Maria. Obě tradice byly sjednoceny ve středověku. Vliv měly také tzv. Mariánské žaltáře, které vznikly kolem roku 1130. Nejstarší formy mariánských růženců jsou známy z druhé poloviny 12. století až první poloviny 13. století z klášterů benediktinů a zejména cisterciáků, jejichž chrámy byly zasvěceny Panně Marii. Tak se růženec vyvíjel souběžně jak v latinském, tak v německém jazykovém prostředí[2].

Původním záměrem bylo vytvořit pro laiky přístupnou modlitbu napodobující žaltář, který byl velmi rozšířenou pobožností v klášterech. Opakovaná mariánská modlitba je tedy náhradou žalmů, které si lidé nemohli zapamatovat, proto nahradili jejich počet (150) vhodným jednoduchým vzýváním Panny Marie. Nejstarší formy růžence se ale ještě lišily od toho, co známe dnes. Proměňovalo se nejen pořadí modliteb a jejich obsah, ale i modlitby samotné. Základní modlitba růžence – Zdrávas Maria – získala svoji dnešní podobu na přelomu 15. a 16. století, kdy se věřící začali sdružovat do růžencových bratrstev a byly zahájeny růžencové slavnosti s procesím, mj. na obranu proti reformaci.

V roce 2002 narušil onu původní symboliku čísla 150 papež Jan Pavel II. apoštolským listem Rosarium Virginis Mariae, který zavádí další (čtvrtou a nepovinnou) část růžence – tajemství růžence světla. Tato novinka narazila na zásadní nesouhlas především mezi tzv. tradičními katolíky, kterým vadila v symbolické i teologické rovině. Plně přijata ale nebyla ani ve zbytku Římskokatolické církve, pročež se růženci světla dostalo jen omezeného rozšíření a používání a mnoho farních komunit se bez něj zcela obejde a modlí se výhradně klasické schéma růžence se třemi tajemstvími.

Albrecht Dürer: Růžencová slavnost, 1506, Národní galerie v Praze

V katolickém prostředí existuje řada typů opakovaných modliteb. Vedle růženců jsou to např. tzv. korunky nebo litanie. Některé jsou dosud užívány, jiné zapomenuty a některé jsou dílem církví nikdy neschválené lidové zbožnosti. Mezi církevně neschvalované růžence patří např. Růženec ke cti sv. Anny[3], k církví doporučeným modlitbám růžencového charakteru naopak patří např. Korunka k Božímu milosrdenství.

Poutní kancionál pro české a moravské diecéze uvádí růženec andělský, růženec radostný, růženec bolestný, růženec slavný, korunku Pána Ježíše, korunku Panny Marie neboli růženec sv. Brigity, růženec sv. Josefa a růženec sedmibolestné Panny Marie.[4] Vedle toho zavedl papež Jan Pavel II. v roce 2002 růženec světla. Starší literatura zná i další jako např. růženec o Pochválen buď Pán Ježíš a růženec o nejsladším Jménu Ježíš, jejich vhodnost je sporná.[5] Různé růžence se liší počty modliteb, tzv. tajemstvími vkládanými po jménu Ježíš a také někdy používají odlišné speciální pomůcky nazývané stejně jako modlitba sama – růžence.

S modlitbou růžence jsou spojeny plnomocné odpustky pod podmínkou, že se ho věřící modlí ve společenství, ať již rodinném, řeholním či jiném, že je růženec recitován nahlas a recitace je spojena se zbožnou meditací o jeho tajemstvích, přičemž tajemství musí být obvyklým způsobem ohlašována. Pro získání plnomocných odpustků postačuje modlitba o pěti desátcích, nesmí být ale přerušována. Pokud nejsou tyto podmínky dodrženy, vztahují se na jiné formy modlitby růžence částečné odpustky. Východní církve, které růženec neznají, mohou namísto růžence obdařit stejnými odpustky jiné modlitby k Panně Marii, např. akafist. [6]

Použití růžence k počítání modliteb: 1) Apoštolské vyznání víry, 2) otče náš, 3) třikrát Zdrávas Maria, 4) Sláva Otci, 5) pět částí pro Otče náš, desetkrát Zdrávas Maria a jedno Sláva Otci

Aby věřící nemusel soustředit svou pozornost na počítání, existují technické pomůcky nazývané stejně jako modlitba – růžence. Růženec má podobu smyčky ze šňůrky nebo řetízku, na které je navlečeno pět nebo sedm skupin po deseti korálcích oddělených vždy větším korálkem s větší mezerou na obou stranách. Z jednoho většího korálku je odbočka se skupinou tří malých korálků následovanou jedním velkým a zakončená křížem. Při modlitbě se člověk snadno orientuje hmatem a mysl může plně soustředit na modlitbu. Podle počtu korálků se růžence nazývají sedmidesátkové nebo pětidesátkové.

Jednodušší provedení v podobě prstenu obsahuje jen jeden desátek – deset malých a jeden větší výstupek, obvykle v podobě křížku.

Korálky růžence byly ode dávna skládány z materiálů různého původu:

• z přírodnín rostlinného původu: dřevo, fosilní dřevo zvané lignit, či gagát, fosilní pryskyřice jako jantar, od 17. do raného 20. století tvrdá semena, například mahagonu Melia azedarach nebo klokočí, také suché plody kotvice nebo pecky třešní.
• z textilií: konopný provaz (růžence mnichů žebravých řádů), z kroucené bavlněné nebo hedvábné šňůry, z dracounu.
• z přírodnin živočišného původu: soustružený a vrtaný mořský korál, perleť, slonovina či kost evropských savců (do bolestného růžence se vkládaly z kosti řezané plastické rány Kristovy, tj. miniaturní ruce a nohy s vyznačenými stigmaty, také Adamova lebka jako memento mori a symbol prvního hříchu vykoupeného Kristovou obětí, dále jsou korálky z pálené hlíny či ze skla, průhůledného nebo barevného.
• z minerálů, polodrahokamů i drahokamů:(mramor, horský křišťál, achát, karneol, lapis lazuli, jaspis), český granát, almandin, ale i ametyst nebo safír.
• z drahých kovů tepané a zlacené kuličky ze stříbra, zlata nebo jen filigránové, někdy s použitím smaltu, z dalších kovů nebo slitin cín, bronz či mosaz, z téhož materiálu bývá křížek nebo svěcená medailka- svátostka.
• moderní průmyslová výroba: sklo, plast, hliník (často užívaný na růžencové prsteny) nebo dřevo, korálky spojují očka kovového řetízku.

Růžencový prstýnek

Řecká šňůrka se 100 uzlíčky a křížkem zvaná komboskini

Modlitby podobné růženci nevyužívá pouze katolická církev, ale i některé jiné křesťanské církve. Podobné pomůcky jsou doloženy i z jiných náboženství.

Ve východním křesťanství se místo kuliček často používá šňůrka s určitým počtem uzlů (10, 33, 50, 100 nebo 500) a křížem, která má v jednotlivých zemích své vlastní názvy, zrnka pak na ní slouží pouze k oddělení jednotlivých sekcí. Na uzlíčcích se modlí jedna z nejběžnějších modliteb užívaných na východě (jak pravoslavnými, tak katolíky) – Ježíšova modlitba: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“ Tato modlitební pomůcka nemá tak přesně danou formu jako západní růženec, takže sekce mohou být děleny např. po 10 nebo 25 uzlíčcích.

Anglikánská církev má svou vlastní variantu modlitby růžence, nezmiňující Pannu Marii. Má 7×4 zrnka, rozdělená do skupin, které se nazývají weeks, tj. týdny. Před každou skupinou je jedno větší zrnko, takže růženec má dohromady 33 zrnek (podle tradice Kristův věk). Namísto Zdrávasu je na malých zrnkách použita Ježíšova modlitba. Na větších zrnkách se modlí Otčenáš. Kromě toho se anglikáni jako soukromou pobožnost modlí i klasický katolický růženec. Neužívají však při něm zpravidla tajemství světla a fatimský dodatek.

Růženec v katolickém formátu doporučují i některé luteránské církve, pouze požadují, aby se všechny Zdrávasy nahradily za Ježíšovy modlitby. Ponechán je pouze první Zdrávas z každého desátku, ten je ale recitován bez druhé části (tj. jenom po „a požehnaný plod života Tvého, Ježíš“) a následuje za ním tajemství. Závěrečná modlitba je nahrazena za Magnificat. Růženec je tak založen převážně na novozákonních textech.

V islámu je velmi rozšířena pomůcka zvaná tasbih nebo misbaha, má 99 zrnek a modlící se muslim při této modlitbě rozjímá nad jmény Alláha, kterých je dle muslimské tradice právě 99. Z islámu převzal podobnou praktiku také sikhismus.

Růženci je podobná také buddhistická mála, která slouží k počítání manter – má nejčastěji 108 zrnek. Stejná pomůcka se používá i v hinduismu, kde se mimo manter mohou opakovat také jména božstev. Mála je pokládána za velmi důležitou meditační pomůcku.