Rájov (Perštejn)

Název vesnice je odvozen ze slova ráj, nebo z osobního jména Ráj ve významu Rájův dvůr. V historických pramenech se název vyskytuje ve tvarech: Rayow (1431), Ragiow (1449 a 1481), vsi Ragowa (1540), Reyn (1543), Reyen (1644), Reyhen (1646 a 1787) nebo Reihen (1846).[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází podle Theodora Schützela z roku 1316. V roce 1431 byl Rájov uveden v soupisu majetku, který získal Vilém ze Šumburka při dělení rodového majetku spolu s kláštereckým panstvím. Vilém neměl vhodné sídlo, a proto si postavil hrad Nový Šumburk, k jehož panství Rájov později patřil. Šumburk i s Rájovem koupil roku 1449 Vilém z Illburka a po polovině šestnáctého století jej získal Kryštof z Fictumu, který přenesl panské sídlo ze Šumburku na nově založený klášterecký zámek.[5]

Klášterečtí Fictumové se zúčastnili stavovského povstání, za což jim byl zkonfiskován majetek. Klášterecké panství poté roku 1623 koupil Kryštof Šimon Thun. Podle záznamu v urbáři panství z roku 1649 v Rájově žilo osm sedláků, tři domkáři a fungoval zde vrchnostenský mlýn. Berní rula z roku 1654 uvádí deset chalupníků, kteří chovali devatenáct krav, 23 jalovic, devět ovcí a dvě kozy. Lidé obdělávali kamenitá pole, na kterých pěstovali žito, ale hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a doprava dřeva k Ohři. Podobně se lidé živili i koncem osmnáctého století, kdy si navíc přivydělávali paličkováním krajek a pletením. Mléčné výrobky (máslo a tvaroh) se prodávaly ve Vejprtech i dále v Sasku. Děti docházely od roku 1787 do školy v Perštejně.[6]

Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 stálo v Rájově 25 domů, ve kterých žilo 171 obyvatel.[6] Východně od vesnice se v lomu těžil vápnitý dolomit (v roce 1863 bylo vytěženo asi 61 m³), ze kterého se vyrábělo stavební vápno.[7]

Později bývaly vápenky ve vsi dvě. Starší založil koncem sedmdesátých letech devatenáctého století Karel Bernardin, zatímco druhou postavilo asi o dvacet let později konsorcium přísečnických občanů. Vápenec se do rájovských podniků dovážel nejprve z lomu na rozhraní Mýtinky a Vykmanova a teprve později byl otevřen lom přímo u Rájova. První světová válka způsobila nedostatek zaměstnanců i surovin (zejména uhlí), a proto musel být provoz rájovské vápenky v letech 1915–1919 přerušen. V roce 1927 proběhla modernizace provozu, při které byla stará pec zbořena a nahrazena novou kruhovou pecí se šestnácti komorami a vysokým komínem. Kromě vápna se vyráběl také cement a jiné stavební potřeby. Provoz vápenky ukončila velká hospodářská krize ve třicátých letech dvacátého století. Z budov vydržel stát nejdéle komín, který byl stržen až roku 1961.[8]

Na počátku dvacátého století měřilo katastrální území Rájova 444 hektarů, z nich tvořilo 211 hektarů pole, 152 hektarů lesy, 42 hektarů pastviny a 26 hektarů louky. V roce 1911 ve vsi fungovaly, kromě vápenky, dva hostince, dva obchody, trafika a živnost provozovali dva ševci a dva tesaři.[6] Po druhé světové válce došlo k vysídlení Němců z Československa, a počet obyvatel Rájove poklesl přibližně na pětinu předválečného stavu. Obyvatel ubývalo i v dalších letech a vesnice se postupně proměnila na rekreační osadu.[8]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 199 obyvatel (z toho sto mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 196 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 195 Němců. Kromě jednoho příslušníka neevidovaných církvi a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

Po zrušení poddanství se Rájov stal samostatnou obcí v okrese Kadaň, ke které patřila osada Údolíčko.[8] Při sčítání lidu v roce 1869 už Rájov patřil k Perštejnu, se kterým byl roku 1961 začleněn do okresu Chomutov.[13]

• Kaple Trpícího Krista Spasitele z roku 1832 (opravena roku 2015)^[zdroj?!]