Údolíčko

Český název vesnice je překladem německého jména Kleinthal (malé údolí). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech Tahl (1431), Tool (1508), Tolu (1540), klaintol (1543) nebo Kleinthal (1787).[5]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1431, kdy se dělilo perštejnské panství pánů ze Šumburka. Údolíčko se tehdy rozdělilo na dvě části, z nichž jedna zůstala u Perštejna a druhá patřila k nově postavenému Šumburku. V roce 1512 byl majitelem celé vesnice Opl z Fictumu. Při pozdějším dělení kláštereckého panství bylo Údolíčko odděleno a získala je Markéta Huvarová. Roku 1607 je od ní koupil Kryštof z Fictumu, který vesnici znovu připojil ke Klášterci. Jako jeden z direktorů stavovského povstání byl posmrtně odsouzen ke ztrátě majetku. Klášterecké panství, u kterého vesnice zůstala až do zrušení poddanství, potom koupil v roce 1623 svobodný pán Kryštof Šimon Thun.[6]

Během třicetileté války vypálili procházející vojáci nejméně jeden dům. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo pět chalupníků a čtyři poddaní bez pozemků. Chalupníci chovali celkem pět krav, dvanáct jalovic, dvě ovce a třináct koz. Bezzemci měli jen tři krávy, jednu jalovici a šest koz. Přestože lidé pěstovali na okolních kamenitých polích žito, hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a doprava uhlí k hutím.[6]

Nejstarší zmínka o dolování a zpracování železné rudy u Údolíčka pochází z roku 1647, kdy hrabě Thun umožnil Jiřímu Lobnerovi, aby na panské louce dočasně vybudoval rybník pro zásobování železářských podniků. Nad vesnicí stával hamr, z něhož se do konce dvacátého století dochovaly zbytky zdí.[7] Na jižním okraji vesnice bývaly železnorudné doly Oswald a Antonín. Ve štole Oswald dlouhé 150 metrů se dobývala krevelová žíla. Důl byl s mnoha přestávkami otevřen v letech 1748 až 1858 a nejlepším výsledkem bylo až padesát tun rudy ročně. Menší štola Antonín začínala u cesty do Rájova, dobývala stejnou žílu a byla dlouhá 76 metrů. Ruda se odvážela do perštejnských železáren. Mezi Údolíčkem a zaniklou vesnicí Vysoké býval železnorudný důl Šebestián, kde se kromě krevele těžil také pyrit a chalkopyrit. V první polovině devatenáctého století byly u vesnice také doly Marie Terezie, Barbora a Ondřej.[8]

Roku 1741 byl spuštěn mlýn, do kterého začali vozit obilí také obyvatelé z Kunova. Podle Topographie des Königreiches Böhmen z roku 1787 od Jaroslava Schallera měla vesnice 29 domů, z nichž tři patřily k vintířovskému panství.[7] Po zrušení poddanství se Údolíčko roku 1850 stalo osadou Perštejna[9] a od sčítání lidu v roce 1869 je uváděno jako část obce Perštejn.[10]

Mezi první a druhou světovou válkou byly ve vsi dvě řeznictví, obchod se smíšeným zbožím a obchod se zeleninou a fungovaly dva hostince. Elektřina byla do vesnice zavedena v roce 1935 z kadaňské elektrárny přes rozvodnu ve Vejprtech.[11] Škola v Údolíčku nikdy nebyla a děti docházely do Perštejna.[7]

Mlýn byl po roce 1906 upraven na továrnu na výrobu pozamentů a od roku 1912 se v ní vyráběly nábytkové prýmky. V roce 1918 v továrně pracovalo čtyřicet lidí, ale po roce 1923 se počet zaměstnanců pohyboval mezi deseti a dvanácti. Později se v Údolíčku vyráběly také izolované dráty a v továrně Jahna a Keyla sítě na dámská kola a záclony. Jejich továrna byla uzavřena roku 1948 a postupně zbourána. Při demolici komína v roce 1976 byl jeden z dělníků při rozebírání cihel zavalen, těžce zraněn, a později svým zraněním podlehl.[11]

Po druhé světové válce se bylo vysídleno německé obyvatelstvo a počet obyvatel klesl přibližně na čtvrtinu předválečného stavu. Vesnici se nepodařilo dosídlit, a proto byla v padesátých letech dvacátého století zbořena část neobydlených domů. Řada dalších byla upravena k rekreaci a vesnice se tak změnila v rekreační oblast.[11]

Podle Tereziánského katastru z roku 1748 měla vesnice 99 obyvatel. Jejich počet stoupl do roku 1846 na 255.[6] V roce 1863 v Údolíčku žilo 259 lidí (z toho 122 mužů)[6] a v roce 1895 měla 313 obyvatel.[7]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 282 obyvatel (z toho 141 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, jeden cizinec a 277 Němců. Kromě šesti evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 286 obyvatel: pět Čechoslováků, 278 Němců a tři cizince. S výjimkou tří evangelíků byli římskými katolíky.[13]

Většina vesnice patřila k perštejnské farnosti, ale některé domy v horní části vesnice náležely do farnosti Měděnec.[7] Od roku 2013 je Údolíčko součástí farnosti Klášterec nad Ohří.