Rácovice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1354; roku 1355 ji měl v držení Ctibor z Rácovic. Název pochází od osobního jména Rác. Pánové z Rácovic vlastnili vesnici až do 15. století, v roce 1464 se majitelem vesnice stal druhý manžel vdovy po Jaroslavovi z Rácovic, Jan Hroch z Pošny, následně pak byl majitelem vesnice Jindřich Hroch z Pošny, v roce 1507 se Jindřich spolčil s Janem z Heraltic. Nicméně v roce 1510 získal vesnici Jan starší z Ludanic, který zemřel v roce 1530 a v roce 1537 zakoupil Rácovice Jan Zajímač z Kunštátu a následně pak bratrům Tasovi a Petrovi Bošovským z Polanky a posléze zakoupil vesnici Zikmund Oslavický z Jemničky. Následně roku 1542 zakoupil vesnici Jan Zahrádecký ze Zahrádek, roku 1589 jeho potomci prodali Rácovice, pustou vesnici Bořečkovice a půl vesnice Zvěrkovice Magdaléně Miškové ze Žlunic, která hned roku 1590 prodala vše dceři Voršile Zahrádecké ze Zahrádek. V roce 1633 prodala Krescencie Říčanská ze Zahrádek vesnici Fridrichovi Jankovskému z Vlašimi a Rácovice tak připadly do jemnického panství.[4] Kolem roku 1670 byla zničena tvrz v Rácovicích.[3]

V roce 1736 zemřel Maxmilián Arnošt Jankovský, majitel Jemnice, dalším majitelem panství byl až v roce 1755 Maximilián Daun. V roce 1775 při nevolnickém povstání se ho zúčastnili i rácovičtí poddaní. Dalším majitelem panství se v roce 1815 stal Filip Stadion a hned v roce 1826 získala panství hraběnka Tranttmansdorfová, která však prodala v roce 1841 panství Alfonzovi Pallavicinovi. Ten nechal v Rácovicích postavit ovčírnu a zřídit palírnu. Pallavicinové vlastnili panství až do reforem v roce 1848.[3]

V roce 1877 získal dvůr, palírnu a škrobárnu brněnský podnikatel Emberger, v roce 1896 bylo rozhodnuto, že nedaleko obce mělo stát nákladní nádraží na nově vybudované trati z Jemnice do Moravských Budějovic. V roce 1901 byla ve vsi postavena kaplička sv. Cyrila a Metoděje. V roce 1930 byla vesnice elektrifikována a bylo zřízeno veřejné osvětlení. Po skončení druhé světové války bylo roku 1952 založeno v obci JZD, to se pak roku 1971 sloučilo s JZD Československosovětského přátelství v Třebelovicích. Po revoluci se pak změnilo v Zemědělské družstvo Třebelovice a vesnice se osamostatnila.[3]

K roku 1927 činila rozloha obce 723 ha, domů bylo 47 a obyvatel 267. Přiškolena a přifařena byla do Velkého Újezda vzdáleného 1,5 km jižním směrem. Poštou spadaly Rácovice k Třebelovicím. Podle údajů sčítání lidu v roce 1901 měly Rácovice 48 domů, 241 obyvatel, všech národnosti české, katolického vyznání 236, židů bylo 5, mužů 117 a žen 124.[5]

Do roku 1849 patřily Rácovice do jemnického panství, od roku 1850 patřil pod podkrajský úřad v Dačicích, pak od roku 1855 do roku 1868 do okresu Jemnice, pak opět do okresu Dačice a od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice, od roku 1960 jsou součástí okresu Třebíč. Mezi lety 1960 a 1991 patřily Rácovice pod Třebelovice, následně se obec osamostatnila.[4][3][6]

• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Bývalá ovčírna
• Kaple – na návsi, pochází z roku 1901[3]
• Obilní sýpka
• kříž k zastávce z roku 1919, k památce Jana Fialového, který zahynul při první světové válce[4]
• kříž u cesty k Meznýmu z roku 1885[4]
• kříž u silnice do Dědic z roku 1907[4]
• kříž za Lesíkem[4]

• U rácovické železniční zastávky se natáčel film Stůj, nebo se netrefím.

Od roku 1911 v obci působí sbor dobrovolných hasičů. Samospráva obce pravidelně vyvěšuje 5. července moravskou vlajku. [19]

• Jan Křivánek (1886–1967), pedagog