Primogenitura

Tento nástupnický systém je v současnosti používán v následujících zemích: Bhútán, Commonwealth realm, Spojeném království, Monako, Španělsko, Thajsko a Tonga.

V minulosti používalo primogenituru mnoho monarchií, např.: Brazílie, Dánsko (1953-2009), Kastílie, Madagaskar, Navarra, Nepál, Nizozemsko (do 1983), Norsko (1970-1990) Portugalsku, Řecko, Skotsko a mnoho dalších.

Plná rovná primogenitura nebo absolutní primogenitura je dědický řád zajišťující přednostní právo prvorozeného při dědické posloupnosti, ať už je mužského nebo ženského pohlaví. Rovná primogenitura se vyvinula z primogenitury; tento následnický či nástupnický systém je poměrně mladý, první zemí, jež jej zavedla, bylo v roce 1980 Švédsko. Princezna Viktorie (* 1977) se tak stala dědičkou trůnu, a to i přesto, že již měla bratra, prince Karla Filipa (* 1979). Je tak první dědičkou trůnu ženského pohlaví, jež trůn zdědila, i když měla mužské sourozence.

Tento následnický systém v současnosti používá Švédsko (od 1980), Nizozemsko (od 1983) a nově také Norsko (od 1990), Belgie (od 1991, ta do té doby používala salické právo) a nejnověji po referendu také Dánsko (od 2009)

V roce 2004 byl ve Spojeném království návrh změnit linii nástupnictví na britský trůn také na absolutní primogenituru. Neuspěl však kvůli tomu, že král Spojeného království je panovníkem také v dalších 15 zemích, což by mohlo vyvolat problémy v nástupnictví v jednotlivých zemích, a také díky tomu, že čtyři nejbližší následnící trůnu jsou muži (princ Charles, jeho synové a vévoda z Yorku).

Agnatická primogenitura nebo také patrilineární primogenitura je dědické a následnické právo založené na senioritě (pořadí narození) mezi syny panovníka nebo hlavy rodiny, kde jsou synové a jejich mužští potomci s přednostním dědickým právem v mužské linii, a muži v mužské linii mají přednost před ženami ze strany mužské linie.[1] Je to totéž jako semi-salická primogenitura. Úplné vyloučení ženských potomků z dynastického následnictví je obvykle označováno jako uplatnění salického práva (viz Terra salica).

V 19. století to z historicky národních dynastií byly pouze královské domy Bourbonů a Savojských, které pokračovaly ve vylučování žen z následnictví, zatímco novější monarchie nebo dynastie ve Francii (za Bonapartů), v Belgii, Dánsku (od roku 1853), Švédsku (od roku 1810) a na Balkáně pak panovníci Albánie, Bulharska, Černé Hory, Rumunska a Srbska zavedly salický princip. Během tohoto období ve Španělsku probíhala občanská válka, která zastánce salické a následníky ženské linie dynastie postavila jednu proti druhé v nároku na trůn.

Ultimogenitura je dědický řád, jenž přiznává právo na vládu nejmladšímu synu či nejmladší linii. Jde tak trochu o opak primogenitury. Tento následnický řád sloužil v minulosti především k tzv. zajištění krbu a postarání se o rodiče nejmladším synem, zatímco starší měli dost času na úspěch ve světě a zajistit sami sebe.

Při nástupnictví na český královský trůn se primogenitura uplatnila v první polovině 13. století, kdy Přemysl Otakar I. určil za svého nástupce syna Václava I. Starší seniorát tak vystřídala primogenitura. To přispělo k ukončení bratrovražedných bojů mezi Přemyslovci. Usnadnila to navíc skutečnost, že poslední vedlejší větev panujícího rodu, Děpoltici, ve 13. století vymřela.