První přechodná doba

Antef II.; hrobka v El-Mo'alla [p 2]

Hrobka nomarchy Anchtifiho a jeho ženy z hrobky v El-Mo'alla

Konec 6. dynastie byl poznamenán dlouhou dobou vlády faraona Pepiho II. (~63 let) kdy vznikly následnické spory, které vedly k rozkladu vládnoucích struktur, zejména pak za vlády (~ 2152 př. n. l.) královny Neitokret . Centrální vláda pozbyla vliv na chod říše, jednotliví nomarchové řešili problémy svých hospodářství, závislých na zavlažovacích systémech a jejich obnově při proměnlivých ročních výší záplav Nilu. Některé texty také naznačují[5][6], že opakované nízké nilské záplavy způsobovaly v zemi hladomor, hospodářské krize a občanské války. Neolitický subpluviál,[7][8] tedy vlhčí podnebí, které však skončilo již během období Staré říše a hospodářství Egypta se pravděpodobně s touto změnou bez obtíží vyrovnávalo. Nedávné výzkumy v oblasti Elefantiny dokonce naznačují, že výše hladiny Nilu během záplav, na začátku 1.prvního přechodového období, byly spíše nadprůměrné.[9] Našly se i zápisy o strádání lidí, tak jak dokumentují texty v hrobce vládce 3.nomu Antefa II. v místě El- Mo'alla v Horním Egyptu (poblíž Luxoru).

Odstředivé tendence místních velmožů oslabovaly jednotný státní systém a problémy jednotlivých oblastí byly pro místní populace důležitější než kolabující centrální správa. Tyto procesy jsou v odkazech popisovány ve vztahu k 8. až 11. dynastii, které se však chronologicky překrývají a jejich působení bylo jednak rozdílné a jednak časově proměnné. Trvale probíhaly vzájemné mocenské střety, prakticky koncentrované jak v Dolním Egyptě tak i v Hornímu Egyptě soustředěného kolem centra v Thébách.

Stéla Antef II. Wahankh; 11. dynastie

Stéla Tjetji, vezíra strážce pokladu, vrchního komorníka za vlády Atefa II.

Mentuhotep I. přijímá obětiny

Linie králů vládnoucích z Memfis se v 1. přechodném období, patrně ke konci 8. dynastie, přemístila do Herakleopolisu ve středním Egyptě, poblíž vstupu do oázy Fajúm. Již v době vlády 6. dynastie se úřad nomarchů (guvernérů jednotlivých částí Egypta) dědil v okruhu bohatých rodů. Cílem této změny byla původně snaha zvýšit účinnost správy provinčních nomů.[10] Jejich správci tak získali přístup k zemědělským produktům, které byly původně soustředěny v rukou panovníka a odtud se pouze přerozdělovaly. Provincie začaly bohatnout a aristokracie se snažila vyrovnat královskému dvoru. Původně homogenní vrstva vládnoucích úředníků se začala hierarchizovat a postupně došlo k decentralizaci moci. Bohaté vrstvy úředníků, vládci nomů si stavěli nekrálovské hrobky s bohatší pohřební výbavou, kde na stěnách zobrazovali scény ze svého života, hospodářství a vlastní rodiny. Vládcové v Herakleopolis ovšem nezískali vliv nad jižní oblastí, které ovládávaly rody nomarchů v Thébách a rozbroje mezi jihem a severem Egypta přetrvávaly až do konce vlády 11. dynastie, kdy se vlády zmocnil král Nebhepetra Mentuhotep II. Tím také skončili vládci 8. dynastie – 10. dynastie.[10]
Dějiny První přechodné doby je možné rozdělit na dvě části – na dobu vlády pouze Herakleopoliských vládců a na dobu soupeření Herakleopolis a Théb. V počátečním období docházelo mezi jednotlivými vládci k častým šarvátkám o vládu nad větším územím. V Heracleopolis, kde je datována 9. – 10.dynastie se uvádí více panovníků s často se vyskytujícím jménem Khety (Jety). O jejich vládě ani délce jejich vlády nejsou přesnější informace, odkazy směřují na seznam Manehta, nebo z něj odvozené řady [11] Podle Manehta založil herakleopoliskou dynastii Khety I. Meribré [12], který po pádu Staré říše ovládal značnou část Egypta s centrem v Abydosu. Jeho Nástupce Khety II. Nebkauré byl králem 9. dynastie v Herkliopolisu.[p 4]. Žádný z panovníků vládnoucích v Herakleopolis po sobě nezanechal památky, nebo alespoň žádné nebyly dosud nalezeny. [3]
V této době se v oblasti Dolního Egypta pravděpodobně vytvořilo další centrum moci, které však asi nemělo dlouhého trvání. Na jih od středoegyptského sídla Asjút[p 5] byla nalezena hrobka (mastaba), zvaná Kóm Dara vládce Khui z 8.dynastie,[13] nacházející se v Daře, nekropoli poblíž Asjútu. Jedná se o monumentální hrobku místního typu, používanou pro bohatší vrstvy. Podle rozměrů (138 × 144 m, na výšku 20 m)[3] patřila místnímu nomarchovi Khui, který zde vytvořil centrum moci.

Nomarchové v 1. přechodné době

VIII. dynastie	jméno „hiero“		IX.–X. dynastie.	jméno „hiero“
Neferkara	Neferkara Pepyseneb		Meribre	Khety I.
Neferkamin	Seneferka Anu		Merikara	Merykara
Kakaura Ibi	Kakaura		Kety V.	Uahkara
Neferkaura	Neferkaura		Kety VI.	Khety II. Nebkaura Anjdye
Neferkauhor	Neferkauhor		Khety VII.	Meryibra
Neferirkare II.	Neferirkara		Jety	Jety
Khui	Jui		Merikare	Merykara

Ve druhé, pozdní fázi 1.přechodné doby, (trvala ~ 90 až 110 let), dominovali panovníci 11.thébské dynastie, ale také v pozdější době včetně Střední říše. Jejím zakladatelem byl Mentuhotep I., jeho nástupcem byl Antef I. Sehertawy.[p 6][2]. Ten si nechal postavit hrobku tesanou do přirozené skály (hrobky nekrálovských osob, kdy se vykopal dvůr pro pohřební kaple s pohřebními šachtami pro majitele a jeho rodinu). Antefova hrobka TT386 má rozměry 54×300 m a naznačuje mocenské postavení panovníka. [14][15]O vládě Antefa II. jsou zápisy na stéle Tjetjiho, vezíra strážce pokladu, vrchního komorníka za vlády Antefa II.[2](p.201) 11. dynastie [16]

První přechodná doba byla obdobím společenských zmatků a změn. Došlo k decentralizaci panovnické moci, mocenským bojům mezi nomarchy a ztrátě vážnosti faraona. Vlivem zbohatnutí provincií došlo také k rozvoji lidové tvorby a rozšíření řemeslných znalostí. Místní správci si vydržovali vlastní řemeslníky, nezávislé na panovnickém dvoře.
Archeologické nálezy ze tohoto období ukazují, že vyráběné předměty sloužily praktické potřebě běžného života. Tvar keramických nádoby svědčí o používání hrnčířského kruhu.[17] Do hrobek i prostých lidí byly dávány předměty vyrobené speciálně pro tyto účely, např. modely lodí, řemeslných dílen, dřevěné sošky nosičů obětin. Hlavu mumifikovaného zemřelého začaly zakrývat masky vyrobené ze sádry a plátna, polychromované. Na rakve se psaly Texty rakví, které vznikly z Textů pyramid Staré říše a rozšířily se hlavně v době Střední říše.
Doposud prozkoumané archeologické a epigrafické nálezy ukazují, že i v celkově zchudlé populaci se rozvíjela kultura a zejména v hornoegyptských provinciích docházelo ke společenskému rozvoji, na který navázaly další generace. První přechodová doba tedy nebyla jen obrazem kolapsu systému, po období chaosu, občanských válek posléze dospěla k celkové regeneraci a dynamice dalšího rozvoje.[10]

• 
  Fragment nařízení krále Neferkauhora (Khuwihapi) jmenovaní bratra Idy do chrámu Min v Coptos; 8. dynastie
• 
  Žebrovaná měděná mísa s jménem Mériib Khety VII.; 10. dynastie
• 
  Zlatý dětský náhrdelník; 11. dynastie
• 
  Dřevěná rakev s kartuší krále Uahkara Khety V.; 9. dynastie
• 
  Rakev kněze Herishefhotepa; hrobka v Abúsíru 9/10 dynastie
• 
  Maska mumie kněze Herischefhotepa; hrobka v Abúsíru
• 
  Model bárky z hrobky kněze Herischefhotepa
• 
  Muž sklízející papyrus; ~ 9. dynastie
• 
  Stela vrátného Maati. Pokladník jménem Bebi touží stát se vezírem; 11. dynastie, Metropolitní muzeum umění N.Y.

• Prilinger Elisa, Historiographie der Ersten Zwischenzeit einst und heute, Diplomarbait, Uneversität Wien, 2010
• Töpfer Susanne, The Turin Papyrus, Online Platform (TPOP), Rivista del Museo Egizio, 2018
• Simpson William, The Literature of Ancient Egypt, Yale University, 2003
• Verner Miroslav, Abúśír. V srdci pyramidových polí, Akademia Praha 2017

• 6. dynastie
• 11. dynastie
• 12. dynastie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu První přechodná doba na Wikimedia Commons