Předscéna
Předscéna čili proscénium, divadelním slangem též forbína (z německého Vorbühne), je v základním smyslu slova část jeviště před oponou, mezi oponou a hledištěm, případně orchestřištěm. Jedná se tedy o přední okraj jeviště, který se nachází nejblíže divákům.
Přenesený význam slova
V dalším slova smyslu se pak tato slova používají pro označování hereckých výstupů, hraných (předváděných) v tomto prostoru obvykle před zataženou oponou. Herecké výstupy před oponou (pokud se nejedná o zvláštní umělecký záměr či o neobvyklý inscenační postup) se používají zejména jako spojovací prvek mezi jednotlivými obrazy, akty, jednáními či dějstvími, kdy za oponou zpravidla probíhají technické změny v dekoracích a přestavba jednotlivých scénických prvků či výměna rekvizit a kulis. Může jít také o relativně samostatné pantomimické nebo baletní vložky, prováděné v tomto prostoru (viz např. inscenace Offenbachových operet v Opéra National de Lyon).
Forbíny v tomto smyslu proslavilo zejména Osvobozené divadlo, kdy známá komická dvojice Jan Werich a Jiří Voskovec pravidelně vystupovala před oponou se samostatnými výstupy, ve kterých vtipně a aktuálně reagovala (resp. více či méně vtipně glosovala) na různé společenské a politické jevy a problémy své doby.[1]
| „ | A tak namísto parodie měly největší úspěch různé předscény Voskovce a Wericha. Pamatuji jak ohromný měla například ohlas jejich slovní hříčka „vši vodní“ a „vši vod ní“, kterou do nekonečna rozvíjeli a která se v průběhu repríz stala proslavenou forbínou a rozrostla se snad na půl hodiny. Takhle oni uměli hrát o ničem dlouhé minuty a obecenstvo se tlouklo smíchem. Jak říkával Jan Pivec: Lidi párali plyš na sedadlech. | “ |
| — František Filipovský[2] | ||
V současném divadle hru před oponou velmi často úmyslně používá např. Divadlo Járy Cimrmana, zde se však nejedná o improvizace, ale o nastudované výstupy.
Odkazy
Reference
- Některé z mimořádně úspěšných forbín rekonstruoval Jaromír Pelc z diváckých záznamů či stenogramů, popř. z hlášení policejních úředníků o "závadných odchylkách od klauzurovaného znění" her, které se dochovaly v archivech. Viz Osvobozené divadlo neznámé, nebo Jaromír Pelc: Jak jsem potkal Osvobozené - Neznámé forbíny V+W (Almanach autorů A, Praha, 1991, s. 79-89, ISBN 80-85214-08-3).
- Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Praha : Novinář, 1982, str. 127
Literatura
- PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
- KOUŘIL, Miroslav; O malém jevišti. Praha : Orbis, 1953, 400 s.
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 247 s.
- Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
- Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in:
