Prorostlík srpovitý

Tato rostlina se vyskytuje téměř v celé Evropě, od Britských ostrovů na západě po evropskou část Ruska ohraničenou na východě Uralem a na jihu Kavkazem. Severní hranice jejího rozšíření vede severem Německa a Polska, jižní hranice severním pobřežím Středozemního moře.

Prorostlík srpovitý je v České republice poměrně hojný pouze v teplých oblastech, jinde se vyskytuje řidčeji. Obvykle se nachází v planárním a kolinním stupni v severozápadních, středních a východních Čechách a na jižní a střední Moravě. Vzácně se objevuje ve stupni suprakolinním v Bílých Karpatech, v  nadmořské výšce okolo 700 m n. m.[2][3]

Je hemikryptofyt rostoucí převážně na vápencích nebo bazických vyvřelinách, obvykle vyžaduje těžší, hlinité, na živiny bohaté a dobře odvodněné půdy. Bylině prospívá hodně světla a tepla, proto se nejčastěji vyskytuje na výslunných stráních a skalnatých stepích, v křovinatých, lemech po jižních stranách lesů a křovin, ojediněle i uvnitř světlých listnatých lesů. Počet chromozomů n = 16, stupeň ploidie x = 2. Obvykle vykvétá, v závislosti na stanovišti, od konce června do září.

Rostlina je velmi variabilní ve vzrůstu, tvaru a velikosti listů i větvení lodyhy. V Evropě se vyskytují diploidní a tetraploidní cytotypy, které jsou hodnocené jako poddruhy. V české přírodě byl zaznamenán výskyt pouze diploidního poddruhu „falcatum“, kdežto na Slovensku roste jen mnohem robustnější, tetraploidní poddruh dialatum.[1][2]

Vytrvalá, sivozelená rostlina vyrůstající z tlustého, až 40 cm dlouhého, částečně dřevnatého, kůlovitého kořene, který má hojně postranních kořínků. Lodyha rostliny je nejčastěji přímá, řidčeji krátce vystoupavá, obvykle již od spodu vidličnatě větvená. Listy jsou jednoduché, celistvé, vyrůstají střídavě a mají vrcholově souběžnou žilnatinu se třemi až sedmi žilkami, palisty chybí. Přízemní listy s řapíky mají čepel podlouhlou či eliptickou. Lodyžní listy vespod a ve středu lodyhy mají řapíky krátké nebo bývají přisedlé, jsou podlouhlé či široce čárkovité, špičaté a srpovitě prohnuté, listy v horní části lodyhy jsou přisedlé a čárkovité. Směrem vzhůru se listy zmenšují.

Na koncích lodyhy a větví vyrůstají květenství okolíky, které jsou složené z pěti až osmi okolíčků a obaly mají tvořené třemi až pěti špičatými listeny. Stopky okolíčků s deseti až patnácti květy jsou tenké a nestejně dlouhé, jejich obalíčky se skládají z pěti až sedmi krátkých listenů.

Květy jsou nažloutlé, pravidelné, oboupohlavné a bez patrného kalichu. Koruna je tvořená pěti, asi 1 mm velkými, volnými, žlutými lístky, které bývají troj nebo pětiúhelníkovité a mívají špičatou koncovou část dovnitř zahnutou. Tyčinek se žlutými prašníky je v květu pět a střídají se s korunními lístky. Spodní semeník vznikl ze dvou plodolistů a má dvě komůrky po jednom vajíčku a dvě krátké čnělky s bliznami. Protandrické květy jsou opylovány drobnými samotářskými včelami a mouchami pestřenkami slétající se pro nektar.

Plody jsou eliptické dvounažky asi 3 mm dlouhé a 2 mm široké, hnědé, které se ve zralosti rozpadají na dvě merikarpia (plůdky). Merikarpia, v podstatě semena, jsou hnědá, na vrcholu uťatá, mají úzká žebra, na průřezu jsou pětiúhelníkovitá, obsahují malé embryo a hodně endospermu. Rostliny lze rozmnožovat semeny, která při teplotě okolo 15 °C vyklíčí za dva až osm týdnů, nebo rozdělením trsů.[1][2][4][5][6]

Listy a mladé výhonky lze z jara konzumovat vařené jako zeleninu, rostlina je bohatým zdrojem rutinu, který zvyšuje pružnost cév a snižuje množství „špatného“ LDL cholesterolu. Bylina má také přímé léčivé účinky, tinktura z listů nebo přímo rozdrcené listy se používají na popáleniny a léčbu ran. Vnitřně užívaný kořen má protizánětlivé účinky, léčí horečku a působí také jako sedativum, v čínské medicíně se čerstvý nebo sušený používá při léčbě malárie, nemocí jater a ledvin, proti nadýmání a při poruchách imunitního systému.[7]