Kmín kořenný

Kmín kořenný (Carum carvi), někdy uváděný také pod názvem kmín luční, je běžná rostlina z čeledi miříkovitých. Je to dvouletá, někdy i mnoholetá rostlina (to závisí na způsobu pěstování popř. roste-li planě na loukách).

Kmín kořenný
Kmín kořenný
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodkmín (Carum)
Binomické jméno
Carum carvi
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Kořen kmínu je vřetenovitý, tenký, slabě větvící. Listy jsou pochvaté, lysé a dvakrát peřenosečné. Kmín má 30–100 cm vysokou lodyhu. Květenstvím je složený okolík a plodem kmínu je vejčitá a ze strany silně smáčknutá, světle až tmavohnědá dvounažka. Na plodech jsou siličné kanálky, kde se vytváří silice. Semena obsahují 3–7 % éterických olejů obsahujících karvon a limonen.[1]

Využití

Jde o jedno z nejstarších používaných evropských koření. Jeho používání je doloženo už ze starověku. Používá se ke kořenění chleba či jiného pečiva, brambor, omáček, salátů, a mnoha dalších jídel, dále pak v konzervárenství, v likérnictví, ve farmacii a mnoha dalších odvětvích potravinářského průmyslu. Přidává se při vaření brambor, do kyselého zelí, k masům a do salátů.[2]

V ČR se kmín pěstuje přibližně na 1000 ha s průměrným výnosem 0,5 tun na 1 ha. Spotřebuje se ročně přibližně 1400 t kmínu, z toho domácí produkce je schopna zajistit produkci 500 t. Zbytek se dováží převážně z Německa a Nizozemska.

Obsažený karvon pozitivně ovlivňuje trávení.

Etymologie

Již staročeské slovo kmín je nejspíše převzato z latinského slova cuminum, cyminum, což přešlo přes řecké κύμινον ze semitských jazyků (příbuzná slova zahrnují hebrejské כמון (kammon) a arabské كمون (kammun). Toto slovo se vyskytuje v několika starosemitských jazycích, odkud přešlo ze semitské akkadštiny (kamūnu), která ho převzala ze staré sumerštiny (gamun).

Český kmín

Pěstitelé mohou používat pro kmín pěstovaný v České republice při splnění specifických podmínek (např. vhodný pozemek, setí uznaného osiva, sklizeň v optimální zralosti atd.) chráněné označení „Český kmín“. Ochranná známka zajišťuje kvalitativní parametry, které je možné splnit pouze, když se pěstují vybrané odrůdy kmínu (např. odrůda Prochan).

Související články

Odkazy

Reference

  1. RAAL, Ain; ARAK, Elmar; ORAV, Anne. The content and composition of the essential oil Found in Carum carvi L. commercial fruits obtained from different countries. S. 53–59. Journal of Essential Oil Research [online]. 2012-02. Roč. 24, čís. 1, s. 53–59. ISSN 1041-2905. DOI 10.1080/10412905.2012.646016. (anglicky)
  2. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kmín kořenný neboli luční, s. 82.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.