Prokop Bartoloměj Šup

Prokop Bartoloměj Šup OSB (26. srpna 1866 Senice na Hané[1]21. prosince 1921 Rajhrad) byl klíčovou postavou křesťanského sociálního hnutí v Českých zemích.

Jeho Milost
Prokop Bartoloměj Šup OSB
opat Rajhradského kláštera
PředchůdceBenedikt Korčian OSB
NástupcePetr Hlobil OSB
Zasvěcený život
Noviciát8. září 1887
Sliby 
            doživotní18. října 1891
Opatská benedikce1912
Svěcení
Kněžské svěcení31. července 1892
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • opat v Rajhradě (1912–1921)
Osobní údaje
Datum narození26. srpna 1866
Místo narozeníSenice na Hané Rakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí21. prosince 1921 (ve věku 55 let)
Místo úmrtíRajhrad
Československo Československo
Místo pohřbeníRajhrad
Československo Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Prvorozené dítě zemědělce Josepha Schupa a jeho ženy Christiny, nemanželské dcery Anny Homolákové. Narodil se na čp. 105 v Senici na Hané dne 24. srpna 1866 a téhož dne byl pokřtěn ve farním kostele sv. Máří Magdalény.

Po úspěšném absolvování českého gymnázia v Olomouci nastoupil v roce 1886 jako soukromý učitel do Lanžhotu, ale již o rok později byl z důvodu plicní choroby nucen se tohoto učitelského místa vzdát.

Už v této době se začal pozvolna věnovat lingvistice a studiu slovanských jazyků, což mu umožnilo v budoucnu se uplatnit jako básník, publicista a překladatel (zejména z polštiny), literární kritik a dramatik. - Své básně publikoval v časopise Květy mariánské a Škola Božského srdce Páně, beletrii pro změnu v Hlídce literární. Je autorem také několika divadelních komedií: Čert a Káča, Tři mikulášské scény anebo Centrála na blechy.

Dne 8. září 1887 vstoupil k rajhradským benediktinům (slavné sliby složil 18. října 1891 v Rajhradě) a po ukončení tzv. domácích filosoficko - teologických studií mu bylo dne 31. července 1892 v Brně uděleno kněžské svěcení.

Stal se novicmistrem a zároveň lektorem domácích filosoficko - teologických studí.

Právě tehdy se navíc jako průkopník začal věnovat nejenom v oblasti teoretické ale i praktické problematice sociální spravedlnosti a měl dle vzpomínek pamětníků „neobyčejné porozumění a otevřené srdce pro všechny lidské bědy neboť nejblaženěji se cítil mezi sociálně slabými.“

V Litomyšli se podílel na založení Křesťansko-sociální strany v Čechách (1894) a o pár let později na Velehradě spolu s Msgre ThDr. Janem Šrámkem stál zároveň u vzniku Moravskoslezské strany křesťansko-sociální (1899), které po I. světové válce aktivně pomáhal sjednotit do jedné Československé strany lidové. - V letech 1893 až 1899 navíc redigoval první týdenní křesťanské sociální noviny Dělník, od roku 1897 Obecné noviny a od roku 1898 Hlas.

Velkou změnou v jeho životě znamenalo zvolení opatem (dne 7. srpna 1912) a s tím související povinnost vykonávání poslaneckého mandátu v Moravském zemském sněmu, kde jako zastánce konzervativního stanoviska a podporovatel českého velkostatku začal prosazovat tzv. slovanskou solidární myšlenku. - Zároveň začal přijímat jakožto čestný člen záštitu nad mnoha místními i přespolními spolky a korporacemi (např. SDH v Sobotovicích a SDH v Rajhradě).

I přesto, že byl uznávaný ekonom a národohospodář, který sepsal a publikoval např. mezi odborníky velice ceněné pojednání o státním zákoně vydaného Beck - Bienerthem o sociálním pojištění, byl okolnostmi donucen nejenom v rajhradském klášteře v průběhu I. světové války zřídit vojenskou nemocnici, jejíž provozní náklady byl klášter povinován platit, ale i podepsat dvě válečné půjčky, což způsobilo klášteru nemalé dlouhodobé finanční potíže a hospodářský propad. Přesto při vyhlášení pozemkové reformy dobrovolně nabídl část klášterních pozemků k rozparcelování.

V roce 1918 se začal nově angažovat jako iniciátor a vedoucí organizátor reformního hnutí katolického duchovenstva, sepsal program brněnského duchovního spolku a zastupoval Moravu ve vedení spolku katolického duchovenstva. - Vedení Jednoty katolického duchovenstva dokonce vážně uvažovalo (po abdikaci Msgre Paula Maria Josefa Antona hraběte von Huyna) o jeho nominaci na nového pražského arcibiskupa.

Byl také aktivním podporovatelem unionistického hnutí a často vystupoval jako řečník na unionistických sjezdech konaných na Velehradě (naposledy ve dnech 4. až 6. září 1921).

Dne 5. prosince 1921 byl stižen mrtvicí a o sedm dní později 12. prosince 1921 zemřel. - Dne 15. prosince 1921 byly jeho tělesné ostatky za mimořádné účasti dalších lidí uloženy na rajhradském hřbitově do hrobu č. 30 v tzv. kněžské zahrádce.

Reference

Literatura

  • TEISTER, Jan František. Sté výročí úmrtí opata Prokopa Bartoloměje Šupa OSB. Rajhradský zpravodaj. 2022, roč. 32, čís. 1, s. 6.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.