Progresivní daň

Základním prostředkem progresivního daňového systému jsou zvyšující se daňové sazby s rostoucím příjmem, kde příjem obyvatele je rozdělen do několika na sebe navazujících daňových pásem.

Progresivní daňový systém Spojených států může být příkladem. Váš příjem je zde rozdělen až do sedmi daňových pásem, při čemž v každém z nich platíte jinou daňovou sazbu. Maximálně však můžete platit 37 % z každého následujícího vydělaného dolaru. Jinak řečeno, mezní daňová sazba dosahuje v nejvyšším pásmu hodnoty 37 %. [1]

Například, pokud váš roční plat je $32 000, daňové sazby jsou 10 % mezi $0 a $9 875 a 12 % mezi $9 875 a $40 125, tak zaplatíte 10 % z prvních $9 875 a 12 % ze zbylých $22 125. Tento příklad také poukazuje na rozdíl mezi mezní a průměrnou daňovou sazbou. Mezní daňová sazba se v zde vztahuje na následující vydělaný dolar, zatímco průměrná, neboli také efektivní daňová sazba, určuje poměr mezi odvedenými daněmi a celkovým příjmem.

Významnou roli v progresivním daňovém systému hrají také odčitatelné položky, slevy na poplatníka a další prostředky podporující nízkopříjmové obyvatele. Sleva na dani určuje částku, která se vám po vyplnění daňového přiznání vrátí. Příkladem může být sleva na poplatníka, na dítě, či školkovné. Odečitatelné položky snižují zdanitelnou část příjmu. Dary, hypotéky, životní či penzijní spoření patří mezi takovéto položky. Především slevy na dani pak ještě více podporují progresivní daňový systém, jelikož průměrná daňová sazba se snižuje u nízkopříjmových obyvatel výrazněji.

Příjem před a po zdanění a transferech rozdělený dle výše příjmu

Jelikož progresivní daňový systém zahrnuje i transfery, odpočty z daní a další prostředky snižující daňovou zátěž nízkopříjmových obyvatel, je příjem méně bohatých obyvatel často vyšší než příjem před zdaněním.[2]Pouze při pohledu na rozdíl mezi průměrnou federální daní v USA v roce 2020, můžeme vidět výrazně stoupající procento odvedených daní s rostoucím příjmem, kdy rozdíl mezi spodní a horním kvantilem je až desetinásobný.

Zavedení progresivní daně z příjmu zároveň snižuje pozorovatelnou příjmovou nerovnost. Důkazem může být i změna Giniho koeficientu, který zobrazuje rozdělení příjmu mezi obyvatele. U států, které zavedly progresivním zdanění příjmu, došlo k výraznějšímu snížení koeficientu než u států s rovnou daní .[3]Příjmy z daní můžou být následně přerozdělovány mezi obyvatele s nízkými příjmy, což může výrazně zvýšit jejich životní úroveň. Ovšem, reálná změna nerovnosti je těžce pozorovatelná, jelikož například s vyšším bohatstvím nízkopříjmových obyvatel roste i spotřeba v obchodech vlastněných právě lidmi z vyšších příjmových skupin a to může následně vést k zvýšení nerovnosti.

Vyšší zdanění bohatých by mělo zároveň zvednout celkový příjem z daní. Konkrétním případem může být návrh americké senátorky Elizabeth Warrenové, která prosazuje takzvanou "wealth tax". Tato daň progresivně zdaňuje majetek velmi bohatých lidí. Odhadované příjmy z této daně jsou mezi dvěma a třemi biliony amerických dolarů za dobu deseti let. [4]Zároveň je ale nutno podotknout, že následkem takového zdanění by mohly být i nižší investice a ekonomický růst, a proto již spousta evropských zemí po pár letech od zavedení tohoto způsobu odvodu peněz z účtů nejbohatších lidí odstoupila.

Ačkoliv progresivní systém snižuje mezeru mezi příjmy chudých a bohatých, nemusí zvýhodňovat všechny chudé. Naopak, spousta z nich jsou právě po zavedení progresivních opatření chudší než byla předtím. Důkazem může být i fakt, že v Brazílii po zavedení progresivních fiskálních opatření až 40 % chudých stále platilo více na daních než na transferech od vlády. [5]

Progresivní daně odrazují lidi od vyšších výkonů v práci, za které by dostávali vyšší plat, jelikož s rostoucími daňovými sazbami je jejich procento platu odváděné státu vyšší. Tento faktor může zapříčinit nižší počet odpracovaných hodin, který negativně ovlivňuje ekonomický růst v zemi.[6]

Globalizovaný svět umožňuje lidem jednoduše cestovat mezi zeměmi a jelikož daňová sazba je ve většině států jiná, vyšší daň na bohaté obyvatele může působit jako negativní podnět zemi opustit a přestěhovat se do země s nižšími daněmi. Velmi podobný fenomén je nazýván "odliv mozků", kdy nadaní lidé s vysokými příjmy opustí zemi kvůli lepším příležitostem v zahraničí, jako tomu bylo například v 60. letech, kdy spoustu Evropanů emigrovala do USA za lepšími podmínkami a menšími daněmi. [7] Negativním důsledkem odlivu mozků i je ztráta vysoce kvalifikovaných pracovníků, s čímž souvisí i nižší míra inovací, vědy a výzkumu, či nižší státní příjmy. [8]

Vyšší daně způsobují vyšší úniky na daních. Původní úmysl vlády, zvýšení státních příjmů, může mít paradoxně při zavedení vyšších daní opačný dopad. Příkladem může být obchod mezi Hongkongem a Čínou, kdy po zvýšení daní v Číně exportéři z Hongkongu do Číny výrazně snížili ohlašování hodnoty importu, čímž se vyhýbali zvýšené dani. [9]Zároveň studie ukázala, že zvýšení daňové sazby o 1 % vedlo k 3% růstu úniku na dani. Dalším důkazem, který nepřímo dokládá, že vyšší daň působí jako motivace pro obyvatele a společnosti zemi opustit, je fakt, že společnosti ze Spojených států drží 2,1 bilionu dolarů v zahraničí, především v daňových rájích, kde jejich příjmy podléhají velmi nízké, nebo dokonce žádné dani.[10]

V České republice se od roku 2013 do roku 2021 odváděla takzvaná solidární daň. Tato progresivní daň byla zavedena jako reakce na ekonomickou krizi, její výše je 7 % a odvádějí jí obyvatelé s ročním příjmem vyšším než 48násobek průměrného hrubého měsíčního příjmu. Tento roční limit byl v roce 2020 1 672 080 korun. V přepočtu na měsíční příjem se jednalo o částku 139 340 korun. Do tohoto příjmu se počítaly i prémie či odstupné. Nutno podotknout, že i přesto, že příjem zaměstnance v jednom měsíci přesáhl již zmiňovanou částku 139 340 korun, ale celkový roční příjem zůstal pod hranicí 1 672 080 korun, příjem zaměstnance solidární dani nepodléhal.

V roce 2021 byla solidární daň nahrazena 23% progresivní daní. [11]Tato daňová sazba se týká příjmu vyšších než 48násobek průměrného měsíčního platu. Tento limit v roce 2021 činí 1 701 168 korun. Do tohoto limitu se příjem daní pod 15% sazbou. Je nutné podotknout, že ačkoliv se může tento systém zdát progresivní, není tomu úplně tak, jelikož maximální vyměřovací základ pro sociální pojištění je právě 48násobek průměrného měsíčního platu, nad tento limit už z platu sociální pojištění není strháváno.