Odliv mozků

Termín odliv mozků vznikl po druhé světové válce v roce 1950 v Anglii jako označení pro emigraci vědců a technicky vzdělaných lidí z poválečné Evropy (především z Velké Británie) do Severní Ameriky za podstatně lepšími pracovními i životními podmínkami.[1] Později docházelo k odlivu mozků především ze zemí třetího světa a z bývalého východního bloku socialistických zemí (mezi které patřilo i bývalé Československo).[2]

Odliv mozků má především negativní dopady na zemi poskytující vzdělání těmto migrantům. Mezi tyto dopady patří například „nerovnováha v systému“, která způsobuje značný nedostatek odborníků v daném odvětví. Jako další negativní dopad můžeme uvést depopulaci dané země. Z těchto důvodů je vyvíjena ustavičná snaha o návrat inteligence.[4]

Odliv mozků však může přinést i určitá pozitiva. V některých případech dlouhodobí emigranti komunikují se zemí původu. „Tato kvalifikovaná diaspora se může stát významným zprostředkovatelem výsledků zahraničního výzkumu a multiplikátorem výzkumu domácího.“[3]

Opakem odlivu mozků je termín příliv mozků (anglicky brain gain), tj. přiliv lidského kapitálu. Ten má na rozdíl od odlivu především pozitivní dopady, jak pro danou zemi, tak i pro dotyčnou osobu. Emigranti v zahraničí získají odborný růst (například znalost světových jazyků), rozvoj osobnosti, vyšší sebevědomí, lepší následné uplatnění a vytvoření zahraničních kontaktů.[5] Cílová země emigrantů získá dodatečnou pracovní sílu, zaměstnáním zahraničních pracovníků sníží náklady na produkci a umožní větší specializaci domácího obyvatelstva.[4] Podle některých kritiků ovšem intenzivní příliv mozků ze zahraničí oslabuje motivaci domácích studentů a způsobuje závislost na vzdělaných imigrantech.[3] Také se může stát, že domácí obyvatelstvo bude na trhu práce soupeřit s migranty, kteří jsou ochotni pracovat za nižší mzdu.[4]

Má-li migrace obousměrný charakter (anglicky brain exchange), dochází kromě odlivu domácích odborníků do zahraničí zároveň k přílivu zahraničních profesionálů, takže zisky a ztráty se víceméně vyrovnávají. Jedná-li se o migraci dočasnou (anglicky brain circulation), vzdělaní lidé ze země odejdou, nicméně se po čase vrátí navíc s novými zkušenostmi či vzděláním.[3]

Největší vlna emigrace vědců zasáhla Československo v letech 1948–1989, především z politických důvodů. Během této doby emigrovalo zhruba 560 tisíc osob. Další hromadná emigrace nastala po listopadu 1989 po pádu komunistického režimu, kdy do ciziny odešlo přes 200 000 Čechů. V současné době ve světě žije zhruba 2,2 milionu lidí s českým původem.[5]

Jedním z hlavních problémů odlivu mozků z České republiky můžeme najít především v oblasti zdravotnictví. Lékařský personál často emigruje směrem na Západ, především do Německa za vidinou vyššího platového ohodnocení a v ČR pak není dostatek kvalifikovaných a zkušených lékařů. Ačkoli se od roku 2000 rozdíly v úrovni výdělků kontinuálně snižují, zůstává výdělek v zahraničí značnou motivací.[5] Odliv mozků z ČR je mírněn příchodem kvalifikovaných pracovníků z jiných zemí. V roce 2019 tak v Česku pracovalo přes 3 200 lékařů ze zahraničí, převážně ze Slovenska a Ukrajiny.[6]

Zamezit migraci vysoce kvalifikovaných odborníků ze země a zvýšit šanci na jejich návrat lze buď zlepšením návratových pracovních podmínek, nebo je přesvědčit, že o ně je velký zájem. Například je pravidelně informovat o nabídce pracovních míst v ČR, o novinkách ve vědě a výzkumu, změnách důležitých zákonů a o legislativních možnostech podnikání.[5] „Při nemožnosti dosažení srovnatelných výdělků se zahraničím je třeba se zaměřit alespoň na srovnatelnou úroveň podmínek práce.“[5]